Jsem přizdisráč

…. no, spíš jsem jím býval.

A jak se mi povedlo této role zbavit? Jak se mi povedlo se od ní oprostit? Jak se mi povedlo ji pustit?

S odstupem několika let to vypadá velice jednoduše. :-)

  • dostal jsem se na pomyslné DNO a UVĚDOMIL jsem si to.
  • ROZHODL jsem se, že to takhle už nechci a že to budu řešit.
  • ZAČAL jsem hledat řešení.
  • našel jsem metodu, která mi sedla.
  • začal jsem na sobě MAKAT a makám dodnes.
  • našel jsem svoje POSLÁNÍ a SMYSL svého života.
  • cestou jsem získal spoustu nových pohledů na svět a hlavně na sebe samého.
  • (většinou) :-) žiju ŠŤASTNÝ a naplněný ŽIVOT. :-)

… a jsem šťastný, že jsem si celou tuto cestu prošel. Jako třešnička na dortu pro mě je to, že teď pomáhám ostatním, aby se to naučili a žili tak taky…

Jo, a k tomu přizdisráčovi…

Dřív jsem měl plány, ale bál jsem se je realizovat, protože jsem se bál, že se mi to nepovede.

Měl jsem skvělé myšlenky, ale nechával jsem si je pro sebe, protože jsem se bál, že se mi ostatní budou smát.

Bál jsem se lidí, a tak jsem měl o nich spoustu domněnek a předsudků, protože jsem se bál je oslovit a poznat, jak jsou skvělí.

Bál jsem se říct si o to nejlepší, protože jsem měl strach, že to nedostanu.

Bál jsem se ukázat ostatním věci, které jsem vytvořil, protože nebyly dokonalé.

Tou cestou popsanou výše jsem rozpustil/zahodil/zbavil se spousty zbytečných obav/strachů/bloků, které jsem si buď sám vytvořil, nebo jsem je během svého života převzal ze svého okolí.

Možná jsem v některých oblastech svého života ještě stále přizdisráč, ale už vím, že je to jen o mně, že mohu být svobodným člověkem a dělat na světě to, za čím mě srdce táhne.

Přeji Vám z celého srdce, ať najdete tu odvahu a ať se vám povede přestat hrát roli přizdisráče. Chcete-li znát podrobnosti mojí cesty nebo se jen nechat inspirovat, sledujte mě nebo následujte. :-)

Máslová slepota aneb pořádek je pro blbce

Taky se vám stává, že koukáte do lednice, hledáte máslo, víte že tam je, ale nevidíte ho?

Mě se to stává pořád. Když ho dá někdo z rodiny jinam, než ho dáváme obvykle, tak ho prostě nevidím.

Byl jsem vychován na pořádek. Každá moje věc má svoje místo. Pořádek mám rád a myslím, že je užitečný. Vybudovalo to ve mně návyk, že umím věci uspořádat, umím jim rychle najít své místo a vypěstoval jsem si smysl pro detail.

Když jsem však dospěl, začali mi do života přicházet bordeláři

Jak já jsem je nesnášel! :-))

Časem jsem přišel na to, že i já jsem vlastně bordelář. A kdyby mi tohle někdo řekl dříve, tak bych to považoval za největší nesmysl na světě. :-). Navenek jsem měl vše uklizeno, ale zase byly jiné věci, ve kterých jsem měl bordel. Třeba jsem v dětství něco tvořil, nějaké elektronické udělátko, a jak jsem se soustředil na to, abych před a po práci měl všechno uklizeno, tak mi to bralo spoustu času. A než jsem se do toho měl příště dát, musel bych to zase všechno vybalit, poskládat, což bylo děsně náročné a zase mi to bralo čas. Takže jsem se do toho kolikrát ani nedal. A tak časem, než abych dodělával to staré, jsem se dal do něčeho dalšího. Vytvářel jsem a hromadil další věci a nic jsem pořádně nedodělal.

Pak jsem se na ty bordeláře začal dívat z jiného úhlu. Třeba mojí ženě nevadí, když nechá na stole špinavé nádobí, ale zase je vždy rychle a včas sbalená a připravená vyrazit na cestu. Protože se nezdržuje detaily a nezabývá se mytím dvou talířků. Stejně tak v práci se umí zacílit na to, co je důležité. Neřeší nepořádek na stole, ale ty klíčové úkoly v práci vždy zvládne a z práce odchází včas.

Takže bordeláři se pro mě stali v mém životě velmi důležitými lidmi

Jednak jsem pochopil, že každý jsme nějaký a každý máme své priority. Ale hlavně jsem pochopil, že někdy je pořádek důležitý a užitečný, ale jindy je zase důležitý a užitečný bordel.

A proto se protiklady přitahují. Bordelář si do života přitáhne toho, kdo si lebedí v nepořádku. Chytrák si přitáhne blbce apod.

Umí to ten život krásně zařídit. Proto je nás tu tolik a každý jiný, abychom se navzájem doplňovali v tom, v čem jsme každý jeden z nás dobrý a výjimečný. :-) Proto i ošetřovatelka podlahových krytin je velmi významnou osobou, i když nemá zrovna vysokou školu. A proto i jaderný fyzik může být bordelář a je to v naprostém pořádku!

A co Vy?

Jste bordeláři, nebo máte vždy a vše na svém místě? Máte radši přehledný bordel, nebo dokonale uklizeno?

Jak dojít k cíli snadno a rychle

Poslední dobou často někam jezdím a už ze základní školy vím, že zeměpis je důležitý. Ale mně osobně bohužel nikdy moc nešel a nebavil mě. Je to jedna z věcí, která by se mi teď v dospělosti hodila. Třeba k všeobecnému rozhledu, který je údajně nesmírně důležitý, aby mohl mít člověk vysoké sebevědomí (to mi někdo říkal), ale o tom zase jindy :-) Nicméně zlepšuji se, ale zatím pomalu. ;)

Zároveň si nepamatuji názvy obcí. Jsem schopný někomu vyprávět o tom, co se stalo v Draženově a myslet při tom Kout na Šumavě a nebo (pro ty, co nejsou z Domažlicka) vyprávím o Krkonoších a myslím na Beskydy (jj, to jsou pohoří a ne obce, já vím. Naše Anička to právě probírá ve škole a já občas zahlédnu, co se učí, a přiučím se. :-). Prostě učíme se celý život a když nedáváme pozor ve škole, doháníme to pak třeba v „krizi“ středního věku, jako třeba já teď. ;)

K čemu chci vlastně teď při tom vyprávění dojít? Teď jsem trošku odbočil… ;O)

Učím se, jak lze žít šťastný a naplněný život

Dělám to tak, že na sobě pracuji a měním svojí osobnost – svoje návyky, zbavuji se strachů, překonávám výzvy a tak podobně.

Když někam směřuju, je hodně důležité, vlastně dokonce nejdůležitější, ba to bez toho nejde, stanovit si cíl na konci cesty a představit si ho. To jsem sice dělal, ale představoval jsem si ho jen tak obecně, řekněme podle knížky, tak jak to říkají ostatní. Při té práci na sobě jsem minulý týden (konečně) pochopil, že je potřeba si ten cíl představit konkrétně. Rozebrat si ho v představě na ty nejmenší dílky a třeba si ho i vizualizovat. Protože když tohle člověk neudělá, tak pak může být cesta velice klikatá, pomalá a trnitá.

Když jsem tohle pochopil, tak od té doby se má cesta rozjela jako namazaná máslem. ;-)

Teď odbočka do praktického života…

Dnes jsem jel za zákazníkem do Lužan, o kterých jsem ještě minulý týden nevěděl, že tady v našem okrese jsou. Na cestě zpět jsem si uvědomil, že když někam směřuju, je šikovné a důležité určit si důležité milníky na té cestě a dát si pozor na úskalí. Je to právě stejné, jako když někam jedete. Dnes ráno jsem se na cestu dobře připravil a šlo to hladce, cestu jsem si užil, trefil jsem, jako kdybych už tam někdy jel, a v cíli jsem byl včas. Prostě radost a pohodička. :-)

Ráno jsem se poradil s guru, tím nebyl nikdo jiný než Google. Kouknul jsem se na města, kterými budu projíždět, a napsal si je na papírek jako hlavní body (milníky). Poznamenal jsem si odbočku na Staňkov (první úskalí), protože před ním nedávno udělali obchvat, tak abych automaticky nejel po něm. Staňkov (mimo té části, kterou se projíždí na trase do Plzně) neznám, tak jsem si poznačil další křižovatku v něm (druhé úskalí) a pak přímo před Lužany je podle mapy snadné jet dál po hlavní silnici a přejet to, tak jsem si poznamenal i toto (třetí úskalí).

Po cestě se mi to hezky spojilo…

Na mé cestě osobního rozvoje je to vlastně úplně stejné. Když se pro něco rozhodnu, tak je dobré si to nastudovat (teorie), pak naplánovat (příprava) a pak prostě k tomu cíli (praxe) snadno a rychle dorazí (i obyčejný kluk jako já). :-)

Když se budu držet toho, co jsem se naučil, tak si nepotřebuji tisknout složité mapy od Gurua a ani mít zapnutou neustále navigaci. Do mapy se při jízdě stejně nemůžu dívat, to musím zastavovat nebo mít navigátora a navíc třeba ženský se v nich prej vůbec nevyznaj (čemuž nevěřím :-)). Když permanentně používám navigaci, tak zase blbnu a vůbec nevím, kudy jsem jel, a příště tam bez navigace stejně netrefím.

Stačí si stanovit a jasně představit cíl, vytyčit milníky, dát pozor na úskalí a řídit se podle toho v praxi. A je to. ;-) Jak jednoduché. :-)

Jak to jde s cestou za cílem Vám? Taky se ještě učíte, nebo Vám to jde tak nějak od přírody samo?

Co mají společného židle a šťastný život?

Židle má čtyři nohy a právě tak i v životě člověka jsou čtyři věci/pilíře/oblasti, které je důležité mít v pořádku a pečovat o ně, mít je v rovnováze, aby byl náš život spokojený a naplněný, tedy šťastný. :-)

Jsou to tyto oblasti:

  1. Zdraví
  2. Partnerský život / životní partner/ka
  3. Práce / poslání
  4. Lidé v našem okolí a vztahy s nimi – rodina / kamarádi / přátelé / sousedé

Ideální stav je, když má židle všechny čtyři nohy stejně dlouhé. Pak stojí rovně a je stabilní. Stejně tak je to i v životě je ideální, když jsou tyhle čtyři věci v rovnováze.

Většinu z vás určitě napadne, že abychom byli šťastní, potřebujeme v dnešní době dostatek peněz. Ano, ale ty jsou odrazem naší spokojenosti a pocitu štěstí. Pokud máme vše v rovnováze, tak to, co děláme/tvoříme s láskou, naplňuje nás to a pak nám to přináší i dostatek hojnosti/peněz.

Peníze si můžeme představit jako opěradlo židle. Když jsou všechny čtyři nohy stejně dlouhé, mohu se na židli pohodlně usadit, opřít se o to opěradlo a bude mi fajn. :-) Občas se mohu na té židli dokonce i pohoupat… ALE POZOR! I to opěradlo je potřeba používat s rozumem, abychom nezlenivěli a neochabla nám záda :-)) Ale to už se zase dostáváme zpátky k první noze. ;-)

Takže až vám bude někdy blbě nebo nebudete v životě spokojení, vzpomeňte si na židli, uvědomte si, která z nohou je kratší nebo naopak delší, zamakejte na sobě a vyrovnejte/vylaďte/vyvažte to. :-)

Přeji Vám, ať se Vám při vyvažování a v životě daří!

Inspirací k tomuto příspěvku byl pro mě článek od Jakuba Trpiše. Rozvedl jsem jen jeho myšlenku o té židli, aby jsme si tyto důležité věci lépe obrazově představili a zapamatovali. Tak pokud si chcete více přečíst o jednotlivých bodech, jukněte na jeho článek Čtyři nejdůležitější věci v životě. Je poměrně stručný, nezabere vám více než dvě minuty. :-)

Miluji obraz Adolfa Hitlera!

Asi to bude pro spoustu lidí, kteří mě znají, znít divně. Někteří to možná vůbec nepochopí nebo se na mě začnou koukat skrz prsty. Já ale skutečně Adolfa Hitlera, tedy jeho obraz, miluji.

  • Miluji ho za to, že mi umožnil vyrůstat a žít v Míru, mohu tedy dělat čest svému jménu a mohu oslavovat. ;-)
  • Miluji ho za to, že mi ukázal, jak krutí lidé umějí být.
  • Miluji ho za to, že mi ukázal, že když někdo následuje někoho jako je on, sám se stane podobným, ne-li ještě horším.
  • Miluji ho za to, že mohu vidět to, že když někdo přijme myšlenku války, také jí žije.
  • I já, historický analfabet, si ho dost dobře pamatuji.

Netrvrdím tím, že necítím sounáležitost s lidmi, kteří kvůli němu trpěli, ale asi to byl jejich osud. Buď bylo jejich osudem to, že nám všem tohle měli umožnit vidět, nebo bylo jejich osudem to, že se neuměli spojit dohromady a neuměli tehdy válku a Hitlerovo počínání odvrátit.

Co myslíte, budeme my už umět si Život v Míru a Lásce užívat i bez podobných lidí, jakým byl Adolf Hitler? A takovým způsobem, abychom takové příklady už nepotřebovali?

Byl jsi, Hitlere, génius na zfanatizování lidí. Tohle se od Tebe chci naučit, abych uměl lidi zfanatizovat k Lásce a konání dobra!

Přeji Ti, Hitlere, aby Tvůj obraz žil navěky, abychom ho nikdy nezapomněli!

MÍRa ;)