• Home
  • Archiv pro štítek: pocity

Kolik času chceš věnovat svým nepříjemným pocitům?

Sekundu? Minutu? Hodinu? Několik dní…?

Je to na Tobě

Vyber si sám/sama. :-) Je to překvapivě jednoduché. Až ten nepříjemný pocit přijde, pozoruj se, jak zareaguješ.

Nevíš jak na to?

Nech se inspirovat mým pozorováním a čti dál. :-)

Nejprve úvaha

Myslíš, že se lze v životě nepříjemným pocitům úplně vyhnout?

Já myslím že NE. Jsou pro nás totiž velmi užitečné a potřebné. Jsou pro nás jasným signálem od našeho vnitřního JÁ, co chceme a co ne, neboli co se nám líbí a co ne. A když jim umíme naslouchat, trvá to opravdu jen velmi krátce, a to vydržíme všichni. :-) Buďme tedy vděční za to, že je máme!

Můj příklad jak na to :-)

Dělám si, paraleleně s pořádkem ve své hlavě, i pořádek doma ve věcech a nabízel jsem před pár dny, přes Facebook zdarma, svoje tři staré kytary. Během několika minut se mi ozval nedočkavý pán z Hradce Králové, že tedy když je to zadarmo že jednu z nich bere.

Do Hradce je to však od nás asi 270 km, a tak se ptal, jestli bych byl ochoten jí zabalit a poslat poštou. Cítil jsem uvnitř sebe (nepříjemný pocit), že se mi do toho nechce, a tak jsem mu řekl, že když to budu muset balit a posílat, tak že za to budu něco chtít. On souhlasil.

Přemýšlel jsem nad tím, jak se toho blbého pocitu zbavit. Přišel jsem na to, že útěchou by mi bylo za balení a cestu na poštu 1 000,- Kč. I tak jsem ale cítil, že se mi do toho nechce, že budu muset dělat něco, co mě nebaví, že bych raději svůj čas a energii věnoval něčemu jinému. Nepříjemný pocit, sic snížený o tisícikorunovou útěchu, tedy pokračoval.

Vesmír je k nám však milostivý a často nám dá k našemu uvědomění druhou šanci. A tak pán kontroval, že tedy dá 1 000,- Kč, ale já mu pošlu kytary všechny tři. Děkuji moc za tuto druhou šanci. :-) V tom se mi rozsvítilo a uvědomil jsem si, že to vlastně balit a trávit s tím čas vůbec nechci. A než bych se s ním dohadoval a vymýšlel si, že za tři balíky chci větší útěchu, řekl jsem NE.

Pán se sice začal rozčilovat, že jsem to sliboval zadarmo, ale mně bylo rázem dobře. :-)

No ale tím to s kytarami a pocity neskončilo

Vesmír nás totiž často velmi rychle vyzkouší, jestli jsme to, co jsme se (na)učili, opravdu pochopili a zapamatovali si, ale hlavně jestli v souladu s tím i jednáme!

Jakmile jsem vyslovil NE, tak se během chvíle ozvali tři zájemci, každý o jednu kytaru. A byla to příjemná odměna. Jednu kytaru použije nějaký klučina na výuku hry, druhá bude k dispozici zapomnětlivým trampům a třetí (tu nejstarší) kamarád nechá zrenovovat. Takže všechny tři kousky budou dělat radost. :-) To je super!

Ale zpátky k tomu zkoušení…

U té třetí kytary se mě kamarád ptal, jestli bych mu jí někam neodvezl. Jakmile se mě zeptal, naskočil mi zase ten nepříjemný pocit. Já ale obratem upřímně řekl: „NE, nechce se mi, byl bych raději, kdyby sis ji vyzvedl sám“. A jako mávnutím kouzelného proutku ten pocit okamžitě zmizel.

No a pak přišel další nečekaný bonus. Dnes si kamarád pro kytaru přijel osobně asi 60 km. A při převzetí z něj sršela obrovská radost, jaký to získal nádherný kousek. A až bude kytara zase funkční, vezme jí občas na společnou akci. Tak se s ní asi budu mít příležitost ještě potěšit. ;-)

Takže prostě spokojenost na všech stranách (win-win). To se mi líbí, tak to mám rád! :-)

Rekapitulace na závěr

Buďte upřímní sami k sobě a dejte to najevo. Poslouchejte, co Vám prostřednictvím pocitů v těle říká Vaše JÁ (neboli Vaše duše), řiďte se tím a máte vyhráno. :-)

A ještě jedna poznámka na závěr: Vždy, když něco někomu dáváme, tak vždy přijde odměna. Třeba v nečekané podobě, ale buďte si jistí tím, že přijde. ;-)

Pocity, emoce a myšlenky aneb AUTOMAT na střílení míčků

Včera mě kamarádka upozornila na důležitou věc a mně se to hezky promítlo do takového obrazu.

Ve svém životě věnujeme často velkou pozornost svým pocitům, emocím a myšlenkám. Jsou naší součástí. A zpravidla častěji těm negativním než těm pozitivním. A to nám bere neskutečné množství energie a nesmírně nás to brzdí.

Když si vytyčíme CÍL, chceme ho vždycky dosáhnout, ale díky tomu, co jsem napsal o kousek výš, se nám to často nepovede.

Máš sen?

Představ si, že chceš vylézt na velikou horu, vždycky to byl Tvůj sen a rozhodl ses tam vydat. Chceš to DOKÁZAT. Rozhodneš se tam tedy jít, vydáš se na cestu a jdeš. Cestou Tě napadají myšlenky („Co budu zítra dělat?“, „Kam pojedu letos na dovolenou?“), obavy („Co když mi dojde jídlo?“), strachy („Co když to nedokážu?“)…

Když se těm strachům a obavám poddáš, otočíš to v půli cesty a vrátíš se domů. A nebo když se budeš víc věnovat všem těm úžasným myšlenkám, dokonce nikdy ani nevyrazíš na cestu.

Jiný příběh – Obraz s automatem

Představ si, že jsi běžec na krátké tratě. Soutěžíš zrovna v závodě na 50 metrů a běžíš si pro trofej. Kolem trati stojí po několika metrech automaty na střílení míčků. Ty míčky na Tebe létají ze všech stran. Nejčastěji pinpongáče, jindy tenisáky a sem tam nějaký basketbalový nebo fotbalový míč. Výjimečně dokonce medicimbal. Taky se Ti pod nohama občas objeví nějaký klacík nebo dokonce přes trať/cestu leží padlý strom.

Problém je v tom, že se přestaneme soustředit na trofej nebo cílovou pásku a začneme příliš moc pozornosti věnovat těm míčkům. Začneme si je prohlížet, zkoumat je, dívat se, jakou mají barvu, zjišťovat, jestli se nám líbí, jestli jsou dost nafoukaný (tvrdý) nebo jestli by se nám dokonce nehodily do sbírky. :-) A tím se dostaneme do pasti, protože pak věnujeme všechnu energii jim a zapomeneme na ten cíl, kam jsme si běželi pro trofej.

Dávej pozornost na správné místo!

A stejně je to i s těmi pocity, emocemi a myšlenkami. Když jim věnujeme příliš mnoho pozornosti, často se nám stane, že náš cíl/záměr/vize se nám ztratí z dohledu a nikdy jej nedosáhneme. ;-)

Přeji Ti, aby ses naučil brát svoje pocity, emoce a myšlenky sportovně, s lehkostí a nadhledem, protože pak se stejnou lehkostí začneš dosahovat svých cílů. :-))

Až poběžíš příště, koukej se soustředěně na cílovou pásku. Když přiletí míček, buď ho odraž jinam a nebo ho nech klidně do sebe strefit. Ale koukej dál na trofej za cílovou páskou. Daleko snadněji ji získáš :-) A když se Ti náhodou stane (a to se stává – je to normální, stává se to i šampiónům ;-), že zjistíš, že jsi ten míček prohlížíš, zahoď ho a svůj pohled opět obrať k cíli :-)

Trénovat to můžeš každý den! Držím Ti palce, ať se Tim to daří a stáváš se šampiónem v každém svém vytyčeném závodě ;-)