Rozhovor v RUŠ novinách

Včera mi vyšel rozhovor v RUŠ novinách (Zpravodaj Metody RUŠ září 9/2021), Jupíííí <3 jsem slavnej :-D :-D :-D … Noviny je možno zakoupit v tištěné nebo elektronické (PDF) podobě v obchodě Já to mám jinak.

… a teď už pojďme na čtení :-)

Rozhovor s …
… Mírou Kaasem, muzikantem, tvořivcem a absolventem kurzů Metody RUŠ

Ahoj Míro, jak se teď v létě máš a jak si ho užíváš?

Děkuji za oslovení s rozhovorem. Je to pro mě parádní příležitost k sebereflexi a zároveň třeba i někoho dalšího bude můj příběh inspirovat :-). Vlastně se mám skvěle. Žiju teď svůj sen. Mám spoustu volna (vlastně mám i nemám zároveň) a věnuji se tomu, co mě baví. Užívám si krásného počasí. Trávím spoustu času tvorbou. Plním si výzvy. Zároveň však občas přijdou chvíle, kdy mě někdo (vlastně hlavně moje žena) uzemní a já pak nějakou chvíli (většinou jeden den) slétnu z obláčku dolů a obracím se k sobě, abych na sobě zapracoval/něco si u sebe uvědomil.

Půjdeme rovnou k námětu rozhovoru – ty jsi v poslední době dost vidět na sítích – děláš a sdílíš písničky, máš svůj blog, kde publikuješ … co dalšího teď tvoříš a jak tě to baví a naplňuje?

Vlastně mě tvorba písniček a občas i publikování na blog úplně pohltilo. Žiju tím. Jsem tím. A občas k tomu udělám něco kolem domu, jakože posekám zahradu, vymaluju chodbu, uklidím anebo se věnuju rodině. Hodně svých písniček jsem vytvořil v roce 2019 na texty, které nám napsala kamarádka (Lenka Bauerová) původně pro Kapelu NORA. Tam mi ale nějak nepasovaly, a tak jsem si je nechal pro sebe a zhudebnil sám. A písničky zůstaly až do nedávna v šuplíku. V té době jsem ještě podnikal a na „svoje věci“/na to, co mě baví a naplňuje, jsem neměl skoro žádný čas. Buď jsem tím trávil večery po práci, anebo jsem ukrajoval z víkendů rodině. Ale vlastně jsem tehdy nevěděl co dřív a byl jsem dost vyčerpanej. I když už to bylo o hodně lepší než třeba před několika lety, když jsem s RUŠkou začínal.

Tehdy jsem práci/poslání právě řešil i RUŠkou shora zdola. Ale vlastně jsem stál na místě. Pak jsem se rozhodl podnikání (které už mě dlouho nebavilo) ukončit. Pokusil jsem se firmu prodat (což nedopadlo) a nechal jsem se zaměstnat jako zahradník. Byl to pro mě krásný čas na takové vyvětrání hlavy, odpočinutí ode všeho blázince, seznámení se s novými krásnými lidmi a nadechnutí se. A vlastně to byla i příprava ke skoku do neznáma, což jsem tehdy ještě netušil.

V zahradnictví mě to vlastně docela bavilo. Byl jsem v kontaktu s přírodou, kterou miluji, a lidi tam byli moc fajn. Ale ta práce pro mé tělo byla často dřina a bylo to i časově náročné. Tak jsem skočil do neznáma. Já, který dříve býval jistota a opatrnost sama :-D.

Rozhodl jsem se, že si budu tvořit takový život, o kterém jsem snil. Že budu dělat, co mě baví a naplňuje, budu mít spoustu času a život si budu užívat. Ze začátku jsem vůbec nevěděl, ale život mě přivedl k tomu, co dělám teď. Různá moje přesvědčení se ode mě odlepují teď už většinou tak nějak samovolně. Často si je stačí uvědomit a když ne, pomůže něco jiného :-)… třeba nová písnička.

Objevil ses na internetu s novou písničkou Pohoda (YouTube), kde jsi spolupracoval se svou ženou Lenkou a s Adélkou Jedličkovou. Jak tohle tvé/vaše dítko vzniklo a jak sis tvorbu užil? Řekneš nám o tom více?

S Lenkou (ženou) jsme vytvořili několik coverů písniček a na písničku Čau lásko (od Karla Gotta a Marcely Holanové) jsem vytvořil i klip. Lenka v něm vystupovat nechtěla, a tak jsem tam její energii doplnil alespoň formou společných fotek. Lenka má obrovský dar, má nádherný hlas, texty písniček si pamatuje sama od sebe, aniž se je učí, a když se někde zpívá, třeba u ohně, Lenka je tahoun. Toužil jsem tedy s ní toho dělat víc, chtěl jsem také, aby se mnou vystupovala na kameru, ale tomu není otevřená. Spíš jsem ji do toho natáčení musel trochu postrkovat.

Pak jsem vydal klip na svoji písničku Jako. A ta velmi oslovila Adélu Jedličkovou. Hodně se teď věnuje tanci a nabídla mi spolupráci. Že spolu „musíme“ něco vytvořit. Mně se její nápad líbil, přijal jsem. No, a tak se to děje :-). Vznikl klip Pohoda, na který máme krásné ohlasy. A spolupráce dále pokračuje a rozvíjíme ji. Setkali jsme se i naživo (máme to od sebe docela kus) a točili klip na půl cesty v okolí lomu Velká Amerika a Karlštejna na moje dvě nové písničky. Teď je začnu stříhat, a až vyjde tenhle článek, bude už tato naše společná tvorba přichystaná na sítích :-).

Co dalšího chystáš a plánuješ – na co se můžeme v budoucnu těšit?

Nejbližší plán je dotvořit další písničky, abych jich měl tak alespoň patnáct. Pak bych chtěl vydat cédéčko a hrát písničky naživo. Ale právě hrát ty svoje písničky, které jdou přímo ze mě, to je úplně jiný zážitek – daleko větší radost, obzvláště u těch písniček, kde mi kamarádka text napsala přímo na tělo na můj námět.

Měl jsi ze začátku nějaké obavy, strachy, než jsi šel se svou tvorbou ven, nebo se tě tato problematika netýkala?

Jj, strachy přicházejí, ale už vím, že Strach (m.j. jedna písnička naší kapely se takhle jmenuje :-)) je iluze. Často stačí ho jen jakoby nechat stranou a prostě jít a udělat to, čeho se bojím. A on se rozplyne. Vlastně takhle to fungovalo na Václaváku. Začal jsem hrát a ono to šlo :-).

Pak jsem řešil taky třeba Očekávání. Jestli se budou písničky líbit, jestli mi dá někdo lajk nebo naopak mi to někdo zkritizuje. A tohle moje Očekávání se vlastně rozplynulo s novou písničkou se stejnojmenným názvem :-)… Je to jedna z těch, na kterou jsme včera točili s Adélou video, tak se můžete těšit a třeba i někomu, kdo tohle zrovna čte, pomůže si s písničkou nějaká očekávání rozpustit/něco si uvědomit ;-)…, resp. mě by se to moc líbilo, je to jeden z důvodů, proč mě tvorba písniček dává smysl a naplňuje mě :-).

Prozradíme na tebe, že jsi absolventem kurzů Metody RUŠ. Proč jsi na RUŠku jel a jaká byla tvá cesta s ní?

První kurz jsem absolvoval v roce 2016 (musel jsem se teď podívat do RUŠkanceláře, už si to nepamatuju :-)). Ale už předtím jsem byl na několika terapiích. Bál jsem se tehdy dost lidí, hlavně v situacích spojených s jídlem. Najíst se sám v restauraci pro mě bylo tehdy nemožné. A tak vlastně jet na kurz, který začíná večeří mezi třiceti neznámými lidmi, to bych hned nedal. Shodou „náhod“ se R1 tehdy jako lektorka účastnila i moje tehdejší terapeutka, takže jsem tam měl její podporu (podporu svojí „maminky“) a večeři i kurz jsem zvládl :-).

Přes všechny kurzy jsem prošel až k T2. Chtěl jsem být terapeutem. Ale když jsem kolem sebe viděl všechny ty budoucí terapeuty, tak se ve mě něco zjitřilo a já si později uvědomil, že asi tenhle způsob pomoci lidem není pro mě ten pravý. A tak jsem se propadl do Západního Německa …. ha ha… o dvě patra níž, do R úrovně. Resp., kdybych chtěl být terapeutem, musím na sobě ještě zamakat a před druhou T2 absolvovat ještě nějaký z R kurzů. Ale já už asi nechci, nebo alespoň ne teď. Můj život se nyní ubírá jinou cestou. Pro mě lehčí a radostnější. Takže i za ten „vyhazov“ tehdy, vlastně dnes Děkuji.

V čem ti tahle metoda nejvíc pomohla? Využíváš ji i dnes nebo jsi tzv. „vyRUŠený“ a už RUŠit nepotřebuješ?

Nejvíc mi pomohla mít rád/milovat lidi, umět komunikovat. Nejsem už workoholik. Propustil jsem nějaké obsese. Rozumím daleko více sám sobě. Hodně jsem se změnil, můj život se změnil. Užívám si života a neřeším každou blbost. Je toho hodně :-). Úplně vyRUŠený nejsem, to spíš často vzRUŠený životem :-).

Ale jo, kromě užívání života i řeším jako asi každý člověk, který chce svůj život proměnit v ten ideální, nějaká témata. V současnosti je mým tématem hojnost. Zrovna budu posílat svojí textařce pro toto téma inspiraci zřejmě formou článku na blog :-). Tak mi držte palce :-).

Tvorba písniček a často i hraní a poslouchání mých písniček samotných je pro mě teď nejčastějším způsobem terapie. Často mi při tvorbě přicházejí Aha momenty a já začnu brečet. Jde něco ven a já ani nevím co. Nejde to skrze slova (jako v RUŠce), jde to skrze hudbu, která ve mně něco rozvibruje. A myslím, že i tohle je pak v těch mých písničkách otištěno.

Co se týká RUŠky, prošel jsem si obdobím celodenního hledání bloků a hodinových RUŠení všeho možného po večerech a víkendech, až jsem se musel v jednu chvíli RUŠky úplně pustit. Teď si sem tam vyčistím RUŠkou nějaký blok, když vnímám, že to pro mě v danou chvíli bude RUŠkou nejefektivnější. Používám i jiné techniky, ale často stačí jen si uvědomit, z čeho daný blok pramení, a on se rozpustí :-).

Co tě ještě baví, co miluješ?

Miluju přírodu, procházky v lese, běhání, práci na zahradě, občas i rád myju nádobí (nedávno jsem se skamarádil i s myčkou). Je toho spousta :-).

Co bys doporučil čtenářům, kteří mají své sny, projekty, ale dosud s nimi nevyšli ven mezi lidi?

Ať to prostě udělají. Sny jsou od toho, aby se žily, ne, aby se jen snily. Ať nesedí jen na zadku (ať celé dny jen nečistí jako já dřív, čímž nechci říct, že nemají RUŠku používat), ale ať mění krůček po krůčku svoji realitu. Ať dělají i reálné kroky, i když to zrovna nemají třeba úplně vydrhnuté dočista dočista :-). Vím, o čem mluvím :-D.

A vzkaz pro čtenáře na závěr?

Občas, když venku svítí sluníčko, já vezmu snídani a vyjdu na zahradu, vidím trávu, kytky, včely, cítím čerstvý vzduch, napadne mě „Tak tohle je ten Ráj?“. Tak čtenářům přeji, aby se jim něco podobného taky dělo :-).

Díky za milý rozhovor :-).

Zdroj: RUŠ noviny (Zpravodaj Metody RUŠ září 9/2021), 7.9.2021

Jaký špendlík si vybrat

Minule o zelenině, dnes o ovoci :-D

Dnes jsem si šel natrhat špendlíky. Myslím takové ty sladké blumy. Rostou v tomhle období kolem silnic či cest nebo v různých remízcích. Jsou buď žluté a nebo červené ….

Vzal jsem psa a vyrazili jsme. Minulý týden z nich byla bublanina a mě se jich ještě zachtělo jen tak na chuť a do mrazáku na později.

Dorazili jsme na místo a já začal trhat. Už jich tam nebylo tolik jako minule, ale daly se najít stále i u země, kam jsem v pohodě dosáhl.

Už při tom trhání u země jsem si všiml zajímavé myšlenky. Měl bych si natrhat nejdřív ty shora, co jdou trhat těžce a ty u země na které snadno dosáhnu, bych si měl nechat na potom … hmm zajímavé nastavení (proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, řekl by klasik :-) … ale pojďme dál …

Trhám dál

Spousta těch špendlíků byla už nahnilých. Když o produkty přírody není zájem, příroda vždy ví, jak si poradit. Prostě se to zkazí, spadne to na zem a dokonale se to recykluje pro další cyklus. Vlastně žádný odpad nezbyde. Příroda je prostě dokonalá.

Ale já si všiml další myšlenky, respektive svého zvyku/návyku. Ty hezké a pevné blumy šly do košíku, ty již kazící se, šly na zem a nebo jsem si jich nevšímal a ty, které měly jen malou ťupku (ne přímo hnilobnou, ale prostě ty nedokonalé nebo třeba prasklé či napíchnuté vosou) jsem buď strčil do pusy a nebo to špatné vykousl a zbytek snědl.

Zřejmě zvyk převzatý od svých šetrných a chudých předků.

Trhat čerstvé ovoce rovnou do pusy, to prostě miluju. A jsem schopnej se i přecpat, až mě z toho bolí břicho … nevím kdy mám dost :-D

A proč tohle všechno píšu?

Po cestě oklikou domů jsem si o sobě uvědomil pár věcí. Uvědomil jsem si, že Život je nesmírně pestrej a nabízí nám neskutečné možnosti. Je jednoduché všimnout si toho evidentně nahnilého a to nechat být.

Ale když je něco „nahnilé“ jen trošku, jsme zvyklí to klidně i sníst a nebo v lepším případě to vykrojit a sníst.

A to už jen proto, že to dělali naši rodiče nebo prarodiče. A právě proto to považujeme za správné. Tak se to prostě dělá a moc o tom nepřemýšlíme. Děláme to automaticky a moc se nedíváme do sebe, co by pro nás v tu chvíli bylo to nejlepší.

Přitom na tom stromu bylo dost úplně zdravých plodů. Stačilo se jen trošku natáhnout a dát si úplně zdravé i do pusy. O tom keři, ze kterého jsem trhal, stejně skoro nikdo neví, i když je úplně na očích. Nikdo ty špendlíky netrhá i když jsou tam pro všechny. A to zbylé, co jsem tam nechal, stejně velmi pravděpodobně zhnije, spadne na zem a zetlí :-)

Nechceš člověče?

Nevadí … nechám to ptákům, vosám a mravencům a když ani ti nebudou chtít, vezmu si to zpátky a vytvořím z toho něco jiného příští rok. Když si ty čerstvé sladké plody (určené pro vás / Vám nabídnuté) nevezmete hned, nevadí. Budou vám nabídnuty v dalším roce / v dalším cyklu znovu <3

Řekla příroda a tak se stalo :-)

A stejně je to vlastně i v ostatních oblastech života. Nechceš? Nepochopíš? Nevadí, bude Ti to nabídnuto / ukázáno znovu příště :-) Život je prostě dokonalý :-)

Každou vteřinu svého života činíme volby

Zamýšlíte se někdy nad svými zvyklostmi. Zamýšlíte se nad tím, jaké volby činíte?

Jak to máte Vy?

Jíte taky „nahnilé“ ovoce a přijde vám to v pořádku?


No mě to nedá, já to u sebe ještě trošku rozvedu …

Moje psaní se točí hodně kolem práce, resp. o dělání toho, co nás baví. O tom, že nemusíme dělat kdejakou práci, ale můžeme dělat, co nás baví.

A přesně tohle je o každodenních volbách. Když začneme dělat věci jinak než jsme zvyklí / jak jsme to převzali nebo okoukali, můžeme dojít k tomu, že se nám život promění. Právě třeba v pracovní oblasti a nebo v jakékoliv jiné. Podle toho, co se rozhodneme změnit.

Když budeme dělat stále stejné volby dokola, náš život bude pořád stejný.

Nezmění se volby, nezmění se život.

Můžeme dělat práci, na které nám vadí jen něco (je pro nás jen trochu nahnilá). A nebo za velké peníze se můžeme překonat a vzít nějakou úplně prohnilou práci, kterou nikdo nechce, to je taky možnost.

Ale taky klidně můžeme jen trošku natáhnout ruku a můžeme si vzít nějakou práci stvořenou přímo pro nás. Pro nás tu nejlepší. A tu ostatní práci můžeme klidně nechat těm, kterým náleží.

Pro někoho nahnilá, pro jiného lahůdka – jako s těmi špendlíky :-) Na přezrálých špendlících si také pochutnají vosy, ty na zemi si dají mravenci a ty zkažené spořádají mouchy a nebo červi. Pro každého je určeno něco, tak proč bychom si měli vybírat, co nám nenáleží?

Já vím, asi si řeknete taková blbost. Nahnilé špendlíky to je jasný, to jíst nebudu. A u těch důležitých věcí, tam já se umím rozhodnout správně. Ale to je omyl. Tyhle malé blbosti, na nich je to krásně vidět, jak to v sobě máme nastaveno :-) … a i tyhle malé věci se pak odrážejí v těch velkých a důležitých …

Co myslíte?

Jde to, volit si pro sebe to nejlepší a to ostatní nechat jiným? Děláte to?

Neděláte. A chcete to změnit? Tak to změňte :-D

Často je to jednodušší, než se zdá …