Jaký špendlík si vybrat

Minule o zelenině, dnes o ovoci :-D

Dnes jsem si šel natrhat špendlíky. Myslím takové ty sladké blumy. Rostou v tomhle období kolem silnic či cest nebo v různých remízcích. Jsou buď žluté a nebo červené ….

Vzal jsem psa a vyrazili jsme. Minulý týden z nich byla bublanina a mě se jich ještě zachtělo jen tak na chuť a do mrazáku na později.

Dorazili jsme na místo a já začal trhat. Už jich tam nebylo tolik jako minule, ale daly se najít stále i u země, kam jsem v pohodě dosáhl.

Už při tom trhání u země jsem si všiml zajímavé myšlenky. Měl bych si natrhat nejdřív ty shora, co jdou trhat těžce a ty u země na které snadno dosáhnu, bych si měl nechat na potom … hmm zajímavé nastavení (proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, řekl by klasik :-) … ale pojďme dál …

Trhám dál

Spousta těch špendlíků byla už nahnilých. Když o produkty přírody není zájem, příroda vždy ví, jak si poradit. Prostě se to zkazí, spadne to na zem a dokonale se to recykluje pro další cyklus. Vlastně žádný odpad nezbyde. Příroda je prostě dokonalá.

Ale já si všiml další myšlenky, respektive svého zvyku/návyku. Ty hezké a pevné blumy šly do košíku, ty již kazící se, šly na zem a nebo jsem si jich nevšímal a ty, které měly jen malou ťupku (ne přímo hnilobnou, ale prostě ty nedokonalé nebo třeba prasklé či napíchnuté vosou) jsem buď strčil do pusy a nebo to špatné vykousl a zbytek snědl.

Zřejmě zvyk převzatý od svých šetrných a chudých předků.

Trhat čerstvé ovoce rovnou do pusy, to prostě miluju. A jsem schopnej se i přecpat, až mě z toho bolí břicho … nevím kdy mám dost :-D

A proč tohle všechno píšu?

Po cestě oklikou domů jsem si o sobě uvědomil pár věcí. Uvědomil jsem si, že Život je nesmírně pestrej a nabízí nám neskutečné možnosti. Je jednoduché všimnout si toho evidentně nahnilého a to nechat být.

Ale když je něco „nahnilé“ jen trošku, jsme zvyklí to klidně i sníst a nebo v lepším případě to vykrojit a sníst.

A to už jen proto, že to dělali naši rodiče nebo prarodiče. A právě proto to považujeme za správné. Tak se to prostě dělá a moc o tom nepřemýšlíme. Děláme to automaticky a moc se nedíváme do sebe, co by pro nás v tu chvíli bylo to nejlepší.

Přitom na tom stromu bylo dost úplně zdravých plodů. Stačilo se jen trošku natáhnout a dát si úplně zdravé i do pusy. O tom keři, ze kterého jsem trhal, stejně skoro nikdo neví, i když je úplně na očích. Nikdo ty špendlíky netrhá i když jsou tam pro všechny. A to zbylé, co jsem tam nechal, stejně velmi pravděpodobně zhnije, spadne na zem a zetlí :-)

Nechceš člověče?

Nevadí … nechám to ptákům, vosám a mravencům a když ani ti nebudou chtít, vezmu si to zpátky a vytvořím z toho něco jiného příští rok. Když si ty čerstvé sladké plody (určené pro vás / Vám nabídnuté) nevezmete hned, nevadí. Budou vám nabídnuty v dalším roce / v dalším cyklu znovu <3

Řekla příroda a tak se stalo :-)

A stejně je to vlastně i v ostatních oblastech života. Nechceš? Nepochopíš? Nevadí, bude Ti to nabídnuto / ukázáno znovu příště :-) Život je prostě dokonalý :-)

Každou vteřinu svého života činíme volby

Zamýšlíte se někdy nad svými zvyklostmi. Zamýšlíte se nad tím, jaké volby činíte?

Jak to máte Vy?

Jíte taky „nahnilé“ ovoce a přijde vám to v pořádku?


No mě to nedá, já to u sebe ještě trošku rozvedu …

Moje psaní se točí hodně kolem práce, resp. o dělání toho, co nás baví. O tom, že nemusíme dělat kdejakou práci, ale můžeme dělat, co nás baví.

A přesně tohle je o každodenních volbách. Když začneme dělat věci jinak než jsme zvyklí / jak jsme to převzali nebo okoukali, můžeme dojít k tomu, že se nám život promění. Právě třeba v pracovní oblasti a nebo v jakékoliv jiné. Podle toho, co se rozhodneme změnit.

Když budeme dělat stále stejné volby dokola, náš život bude pořád stejný.

Nezmění se volby, nezmění se život.

Můžeme dělat práci, na které nám vadí jen něco (je pro nás jen trochu nahnilá). A nebo za velké peníze se můžeme překonat a vzít nějakou úplně prohnilou práci, kterou nikdo nechce, to je taky možnost.

Ale taky klidně můžeme jen trošku natáhnout ruku a můžeme si vzít nějakou práci stvořenou přímo pro nás. Pro nás tu nejlepší. A tu ostatní práci můžeme klidně nechat těm, kterým náleží.

Pro někoho nahnilá, pro jiného lahůdka – jako s těmi špendlíky :-) Na přezrálých špendlících si také pochutnají vosy, ty na zemi si dají mravenci a ty zkažené spořádají mouchy a nebo červi. Pro každého je určeno něco, tak proč bychom si měli vybírat, co nám nenáleží?

Já vím, asi si řeknete taková blbost. Nahnilé špendlíky to je jasný, to jíst nebudu. A u těch důležitých věcí, tam já se umím rozhodnout správně. Ale to je omyl. Tyhle malé blbosti, na nich je to krásně vidět, jak to v sobě máme nastaveno :-) … a i tyhle malé věci se pak odrážejí v těch velkých a důležitých …

Co myslíte?

Jde to, volit si pro sebe to nejlepší a to ostatní nechat jiným? Děláte to?

Neděláte. A chcete to změnit? Tak to změňte :-D

Často je to jednodušší, než se zdá …