• Home
  • Štítek: bordel

Chci hojnost, ale nejsem jí

Dříve jsem býval workoholik. Sice jsem na všechno svoje tvoření používal z 95% hlavu, intuici či srdce moc ne, ale míval jsem velikou finanční hojnost. Nebo jsem měl alespoň ten pocit – žil jsem to.

Teď mám sice vše co potřebuji a dosud jsem si přál. Takové ty věci jako je dům, nízké náklady na jeho provoz, velké auto, jsem bez hypotéky, jedeme za týden s rodinou na krátkou dovolenou, atd. Jsem za to všechno moc vděčný, ale stejně prožívám i tak posledních pár let pocit nedostatku. Zase jde tedy (jak já říkám) jen o nepodstatný věci, jako je nedodělaný plot, terasa, zámková dlažba a další věci, které vlastně ke spokojenému životu jako rodina nepotřebujeme.

V ostatních oblastech života si myslím, že pocit nedostatku neprožívám.

A nebo to tak není?

Ohledně těch materiálních věcí si říkám (nebo to říkám alespoň na venek), že až to bude, tak to bude. Ale uvnitř sebe stejně vnímám napětí, že to chci a chci a chci hned teď a těm, co to mají kolem baráku všechno dodělané, to vlastně tiše závidím. Asi jim závidím ten klid, že už to mají a nemusí to řešit. Nevím přesně. Je to pocit, který se mi teď úplně nechce dávat do slov :-)

Lednička

V domácnosti by se nám hodily další vymoženosti, jako je třeba velká lednička. Tu stávající máme už hodně dlouho a pro čtyřčlennou rodinou se psem by se prostě hodila do dnešní moderní doby větší. Já však dlouho stál za názorem, že dokud tahle funguje, tak proč bychom jí měli vyhazovat. A že místo v ní není hlavně proto, že je v ní bordel – nejsou v ní věci uspořádané na svém místě a zůstávají v ní dlouho i věci na vyhození. Stačí uklízet a je to.

No takhle jsem byl prostě vychovávanej a obecně se tomu říká prý skromnost …

Pak jsem před nedávnem zrušil firmu a zbyla mi malá lednička. Tak jsem investici do nové a větší oddálil tím, že jsem tuhle malou namontoval do garáže s tím, že bude na jídlo pro psa. No on jí ale nikdo moc nechce používat a tak nám spíš žere jen elektriku, než aby nám byla přínosem. Je to totiž nepraktické. No a v zimě dáváme nějaké kastroly s jídlem do garáže (kde je chladněji), což taky moc pohodlné není a čas to taky zrovna nešetří …

Už dlouho přemýšlím o tom, že novou ledničku pořídíme. Změnil jsem názor. Vím už, že jí „potřebujeme“, že by se nám hodila. Ale nemáme teď zrovna peníze navíc, abychom šli a koupili jí (jako v dřívější době mého workoholismu :-)

Dnes mi došla jedna ze souvislostí, proč finanční hojnost teď zřejmě nežiju

Abych měl i finanční hojnost, je potřeba abych tou hojností prostě nejdříve byl. Co tím myslím? … Nebýt obětí, ale být tvůrcem. A co myslím tímhle? …

Prostě a jednoduše domácnost potřebuje třeba novou ledničku, tak začnu hledat způsoby jak jí pořídit a přestanu hledat výmluvy, proč je tahle dobrá a proč bychom jí měli používat dalších deset let.

Rozdávat se ostatním

Podobně je to i s dalšími oblastmi mého života, které jsem teď začal u sebe měnit. Opravdu často dělám nerad něco pro ostatní, protože jsem hodně zaměřenej na sebe. A učí mě to odnaučovat třeba starší dcera. „Tatí, uděláš mi kafe?“ … no nechce se mi (říkám si pro sebe) ale jdu a udělám jí ho. „Tatí, vezmeš mi tašku?“, no nechce se mi (říkám si zas pro sebe), ale vezmu jí a jdu. „Tatí, vysaješ mi pokojík?“, no nechce se mi, ale vysaju. „Tatí, pojedeme na Babylon (na koupaliště)?“, no nechce se mi (jsem zabranej do svých činností a plánů), ale nakonec jedeme.

Už jí neříkám „máš mladý nohy, uvař si je sama, stejně se válíš na gauči“. Neříkám jí „Do auta je to pět metrů, vezmi si jí sama“. Už jí neříkám „vysaj si ho sama, já taky vysávám celej byt“. Taky jí neříkám „NE já teď potřebuju udělat něco jinýho“ a na koupaliště nakonec jedeme. Nemusím jí pak m.j. vyčítat, že se málo hejbe, že furt jenom čumí do mobilu a že se nevěnuje psu, protože si to užíváme všichni dohromady.

Není to tak samozřejmě pokaždé. Snažím se, aby to bylo v rovnováze. Snažím se řídit tím, kdy vnímám že jsem vyučován já a kdy mám zase já vyučovat/vychovávat svoji dceru. Vycházím jí vstříc, protože jsem si vědom toho, že mě to učí mít dostatek všeho (energie, času, pozornosti pro ostatní, atd …)

Ono to ve finále jsou opravdové drobnosti, které mě toho zase až tolik nestojí. Stojí mě to v podstatě jen pouhou změnu úhlu pohledu a přináší mi to na oplátku mnoho radosti do života.

A radost? To je přece hojnost :-)

Prostě si uvědomuju, že mám dostatek a že mohu pomoci, když mě o to někdo žádá. Uvědomuju si, že mohu tvořit spoustu věcí nejen pro sebe, ale i pro ostatní, tak abychom si pak pořídili třeba i ty nepotřebné materiální věci, které mají tak rády naše těla :-)

A jak to máte s Vy?

Jste hojností, kterou rozdáváte všude kolem? Nebo máte hojnost výmluv a jste v pocitu nedostatku?

Zkoušejte to dělat taky

Často čtu nebo slýchávám, že když mi něco na někom vadí, tak že to někde jinde v životě dělám ostatním taky. Nebo alespoň něco podobného a nebo trochu jinak. S tím mohu, dle svých zkušeností, jen souhlasit :-)

Často stačí si toto uvědomit, zeptat se kde v životě něco takového dělám jiným a odpověď po nějakém čase přijde sama. A následně přijde i AHA ;)

Jde to i jinak

Uvědomil jsem si, že na to můžeme jít ale i jinak. Často se mi totiž pomocí výše uvedené pomůcky nedaří na to AHA přijít.

Příklad

Uvedu zcela konkrétní banální příklad ze svého života. Opět s mým oblíbeným máslem :-)

V dřívější době se kupovaly potraviny do zásoby, takže jsme třeba měli v lednici dvě másla – jedno načaté a druhé celé. No a já byl logicky učen, že nejdříve je potřeba dodělat to rozdělané a až pak se může načít to nové. Tak to bylo v mém dětství s rodiči.

Nyní to v naší ledničce funguje jinak a mě dříve hrozně štvalo, že jsme měli v lednici rozdělaná dvě másla. Postupem času jsem to ale začal dělat taky. Tedy i když bylo jedno máslo načaté, tak jsem rozdělal další. Buď proto, že ten zbytek toho starého byl už tak malý, že jsem se celej opatlal, když jsem si mazal chleba a nebo třeba proto, že ten zbytek byl od jiného výrobce, které se při krájení láme a blbě se tak pokládá na krajíc chleba.

Teď si prostě klidně otevřu nový máslo a hezky pohodlně si s ním namažu krajíc chleba. No a to starý rozdělaný máslo se třeba použije na osmažení cibulky. Sice je v lednici trochu větší bordel, ale já jsem spokojenější :-)

Takže proč mi to tedy dříve vadilo?

Proč mi vadilo, že někdo načal nové máslo, když to staré ještě nebylo dojeděné? Jednoduše. Prostě jsem to chtěl dělat taky :O)

Zkuste to dělat podobně …

Vadí vám něco na někom jiném?

Zkuste dělat to co on. Třeba to nutně někde jinde v životě neděláte. Třeba to „jen“ chcete dělat taky :-)

A třeba i Vy díky této pomůcce, dojdete ke svému AHA, jako já s máslem :-)

Máslová slepota aneb pořádek je pro blbce

Taky se vám stává, že koukáte do lednice, hledáte máslo, víte že tam je, ale nevidíte ho?

Mě se to stává pořád. Když ho dá někdo z rodiny jinam, než ho dáváme obvykle, tak ho prostě nevidím.

Byl jsem vychován na pořádek. Každá moje věc má svoje místo. Pořádek mám rád a myslím, že je užitečný. Vybudovalo to ve mně návyk, že umím věci uspořádat, umím jim rychle najít své místo a vypěstoval jsem si smysl pro detail.

Když jsem však dospěl, začali mi do života přicházet bordeláři

Jak já jsem je nesnášel! :-))

Časem jsem přišel na to, že i já jsem vlastně bordelář. A kdyby mi tohle někdo řekl dříve, tak bych to považoval za největší nesmysl na světě. :-). Navenek jsem měl vše uklizeno, ale zase byly jiné věci, ve kterých jsem měl bordel. Třeba jsem v dětství něco tvořil, nějaké elektronické udělátko, a jak jsem se soustředil na to, abych před a po práci měl všechno uklizeno, tak mi to bralo spoustu času. A než jsem se do toho měl příště dát, musel bych to zase všechno vybalit, poskládat, což bylo děsně náročné a zase mi to bralo čas. Takže jsem se do toho kolikrát ani nedal. A tak časem, než abych dodělával to staré, jsem se dal do něčeho dalšího. Vytvářel jsem a hromadil další věci a nic jsem pořádně nedodělal.

Pak jsem se na ty bordeláře začal dívat z jiného úhlu. Třeba mojí ženě nevadí, když nechá na stole špinavé nádobí, ale zase je vždy rychle a včas sbalená a připravená vyrazit na cestu. Protože se nezdržuje detaily a nezabývá se mytím dvou talířků. Stejně tak v práci se umí zacílit na to, co je důležité. Neřeší nepořádek na stole, ale ty klíčové úkoly v práci vždy zvládne a z práce odchází včas.

Takže bordeláři se pro mě stali v mém životě velmi důležitými lidmi

Jednak jsem pochopil, že každý jsme nějaký a každý máme své priority. Ale hlavně jsem pochopil, že někdy je pořádek důležitý a užitečný, ale jindy je zase důležitý a užitečný bordel.

A proto se protiklady přitahují. Bordelář si do života přitáhne toho, kdo si lebedí v nepořádku. Chytrák si přitáhne blbce apod.

Umí to ten život krásně zařídit. Proto je nás tu tolik a každý jiný, abychom se navzájem doplňovali v tom, v čem jsme každý jeden z nás dobrý a výjimečný. :-) Proto i ošetřovatelka podlahových krytin je velmi významnou osobou, i když nemá zrovna vysokou školu. A proto i jaderný fyzik může být bordelář a je to v naprostém pořádku!

A co Vy?

Jste bordeláři, nebo máte vždy a vše na svém místě? Máte radši přehledný bordel, nebo dokonale uklizeno?