• Home
  • Štítek: komfortní zóna

Přilepenej očima

Minulý týden jsem se zbláznil a ….

No, začnu trochu jinak <3 Počkejte, na bláznění dojde :-D

Sním si tak o tom, že budu hrát a zpívat na velkých pódiích. Ta představa je pro mě moc krásná, představuju si, že zářím pro tisíce lidí, je nám v tom společně moc dobře a oboustranně nás to všechny obohacuje.

Nicméně, když si představím nějaké mezikroky, které by k tomu mohly vést, znamená to pro mě jisté výzvy – vystoupení z komfortní zóny.

A tak mi začala běhat hlavou myšlenka, že se seberu, vezmu kytaru, pojedu do Prahy a budu hrát na ulici. Jenže samotnému se mi pořád nechtělo, výzva to byla pro mě zatím moc veliká.

Mezitím

Pak jsem nějak začal tvořit svoje písničky a jedné kamarádce, která tancuje se jedna písnička moc líbila. A tak mě oslovila ke spolupráci něco vytvořit. Já hudba a zpěv a ona svobodný tanec. Bydlíme od sebe dost daleko, tak první co jsme spolu vytvořili, bylo virtuální. Natočili jsme klip k písničce Pohoda. Já u sebe doma a ona taky.

No a pak jsem se jí jen tak zmínil, že mě to láká do Prahy, jestli by do toho se mnou nešla. …. “jo, super nápad”, říká :-) … A bláznění začalo :-)

Na vystupování jsem sice zvyklý s kapelou, ale tam je to pro mě úplně jiné, protože jsem obklopeny ostatními členy kapely a je to vždy na plánované akci za standardních okolností. Jsem tam tedy v jistém bezpečí :-)

A tak jsme naplánovali termín a šli do toho

Součástí výzvy bylo i dát před sebe klobouk a vybrat nějaké peníze. V koutku duše jsem si říkal “bylo by super přivézt domů spoustu peněz, když teď nevydělávám”. Kamarádka zase pracuje na svém podnikání, rozvíjí se po byznysové stránce, takže jí to do této naší společné hry taky zapadalo :-)

U mě doma to s nadšením přijato nebylo :-( Bylo mi řečeno něco ve smyslu “hmm, pojedeš žebrat, to bude ostuda” …

Mě tenhle komentář nenechával úplně klidným a tak mi pak došlo, že jsem to taky tak trochu bral jako žebrání. Později jsem si uvědomil, že to “žebrání” je pro mě u této akce stejně důležité, nebo možná ještě větší téma, než to veřejné hraní na ulici před cizími lidmi.

Příjemné překvapení

Vyrazili jsme. První destinace byl Václavák. Našli jsme si příjemné místo ve stínu pod stromy, kde procházeli po širokém chodníku podél obchodů lidi. Připravili jsme náčiní, před sebe jsme dali otevřený futrál s návnadou a začali jsme.

Ač jsem byl lehce nervózní, přišlo pro mě příjemné překvapení. Dlouho jsem neotálel a prostě jsem začal hrát a zpívat. A ono to šlo. Fungovalo to :-) Zjistil jsem – prostě to jde, hrát a zpívat je možné kdekoliv <3 …. jupí, první výzva splněna, dokázali jsme to!

A pro mě to při tomto zjištění jakoby skončilo. Klidně bych se asi mohl sebrat a jet zase domů …

Lpění

Jak jsme ale hráli dál, všil jsem si, že periferním zrakem jakoby hledám lidi, kteří by nám tam něco hodili. Vnímal jsem u sebe lpění. Chtěl jsem nějakou odměnu, i když jsme toho zase až tak moc dosud nepředvedli :-)

Ideální naše představa byla, že se kolem nás vytvoří hlouček posluchačů a ti nám budou házet odměnu. Tak jak to je vidět třeba u úspěšných Buskerů (pouličních umělců) na YouTubu. To se ale nestalo.

V jednu chvíli prošel kolem nás muž s cigaretou, který se vrátil, otevřel peněženku, začal v ní šátrat …. (Byl to vlastně první člověk, který projevil dávání.) No ale zřejmě nenašel příslušnou minci nebo bankovku, kterou nám chtěl uštědřit, tak šrajtofli zase zavřel a šel pryč. A já byl na něj celou dobu přilepenej. Nejen očima. Prostě jsem už už chtěl, aby něco vyndal a hodil.

A tohle lpění jsem v tu chvíli neuměl pustit

Věděl jsem ale, že mi pomůže, když dáme futrál úplně pryč a budeme hrát jen tak pro radost. Prostě jen tak bez nároku na honorář. A tak jsme to udělali. Návnadu jsme schovali, futrál dali bokem a zavřeli ho.

Hráli jsme dál a po velmi malé chvilce sem tam někdo přišel a začal hledat, kam by nám mohl něco hodit. I přesto že byl futrál skoro za náma, našli si ho a něco nám tam šupli :-) … To byl nádherný pocit <3

Pak v jedné chvíli mezi písničkama přišla paní a dala nám papírový pytlík, s něčím uvnitř, se slovy “to si pak rozdělte”.

Byla to paráda, lpění se rozpustilo <3 … a potvrdilo se mi to, co jsem nedávno někde slyšel. Je potřeba dělat to co tě baví pro radost a peníze pak přijdou jako bonus samy.

Hlavou jsem to chápal už předtím, ale prožít to, byl skutečný Dar <3

Velké překvapení

Po odehrání našeho setu jsme to začali balit a já vzal do ruky ten papírový pytlík. Říkal jsem si “tam bude nějaká bageta nebo něco podobného”. Pytlík jsem začal rozbalovat, na druhé straně byla taková ta průhledná část a když jsem to uviděl, přišel ke mě další nádherný pocit, který vnímám i teď, když si na ten okamžik vzpomenu.

Přál jsem si hojnost a ona přišla v úplně jiné podobě, než jsem čekal. V tom pytlíku byly třešně, a bylo jich tam tolik :-)) … Tolik krásných barevných třešní.

Já vím, pro vás to asi bude znít obyčejně. Jako nic zvláštního.

Ale představte si, že jste malé děti, nemáte ještě moc ponětí o tom, co jsou ty kulaté kovové věci a hranaté papírky, které vám připadají k ničemu a někdo vám dá to, co máte tak rádi (čerstvé ovoce) a je toho tolik :-)

Domů jsem teda nic nepřivezl

Po finanční stránce byl tenhle náš výlet sice provar. Něco stál vlak, něco oběd a když jsme spočítali co jsme vydělali, byli jsme v mínusu. Ale o tom Život pokaždé není. Přivezli jsme si krásné zážitky, nejen z Václaváku, ale pak i ze Staromáku (kde jsem včera zjistil, že se hrát nesmí) a ze Střelského ostrova.

Přivezli jsme si i nějaké fotky a videa, protože další kamarádka nás přijela podpořit. Ale hlavně jsme si přivezli (nebo alespoň já) spoustu uvědomění a Aha momentů, které se finanční odměně nemohou vyrovnat.

Ta třeba přijde někdy příště, třeba zrovna z naší další spolupráce s Adélou, toho času zrzavou tanečnicí :-) Necháme se raději překvapit a pokusíme se nedělat si nějaké představy nebo očekávání.

Překvapení, která nám dokáže Život přichystat jsou neocenitelná :-)

A jak to máte Vy?

Plníte si výzvy? Máte hojnost? L(e)píte na něčem? Podělte se :-)

Proč si kupuju některý věci, aneb Sluchátka, který jsem nepotřeboval

Nedávno jsem se nadchnul do domácího nahrávání. Mám novej počítač, mělo s kapelou přijít nahrávání ve studiu a tak jsme si dělali pracovní nahrávky. Nahrávání mě opravdu chytlo, tak přišel do mého života nahrávací software, klávesy a další věci.

Nakupování věcí je fajn, ale …

Pak jsem začal mít potřebu profi sluchátek. Když už, tak už. Ne? Jenže …

Když už něco kupuju, tak ať je to pořádný. Chci pořádně nahrávat, tak ať je to dokonalý …

A tak jsem začal vybírat.

První sluchátka, co mě padly do oka, byla Audio-Technica ATH-M50x. Naprosto mě nadchly – skvělej basovej zvuk, kvalitní provedení, měkouknký a dlouhý kabel(y), prostě paráda. Ale …. po deseti minutách na uších mi uši bolely tak, že jsem je musel sundat. Asi mám velký uši nebo co, do náušníků se mi nevejdou a nebo prostě mají na mě moc velkej přítlak, nevím … A tak jsem s vděčností využil, asi podruhé v životě, tu možnost moderní internetové doby, je vrátit.

No a začalo další vybírání

Už ty první sluchátka byly o dost dražší, než kolik jsem si říkal, že za ně utratím, ale hranice se u mě posunuly a žačal jsem toužit po bezdrátových. Při tom hledání jich na mě spoustu vykouklo, cítil jsem tu svobodu, jak nebudu uvázanej kabelem. Všude nápisy, že je to profi na poslech i nahrávání muziky. A tak jsem se hec(k)nul a řekl jsem si, že ať už to stojí za to, plácnu se přes kapsu, investuju i do bezdrátovosti. A tak jsem po dlouhém váhání a prostudování všech možných kodeků, vybral Sony WH-1000XM4.

Dorazil luxusně vypadající kousek. Sametový povrch. Téměř dokonalý odfiltrování okolního šumu. Krásný zvuk. No na poslech muziky geniální :-)

No ale při připojení k počítači a zahrání na klávesy, přišlo velké zklamání. Bylo tam zpoždění/latence zvuku, které je prostě pro hraní nepoužitelné. Nechtěl jsem se jich vzdát, ale po několikadením testování jiných kodeků, instalaci různých driverů apod., jsem je s vděkem opět poslal odkud přišly.

Třetí v řadě

Potom přišla řada na AKG K371-BT. Usoudil jsem teda, že muziku budu poslouchat bezdrátově a hrát na klávesy s kabelem, který tady byl (narozdíl od Soňáků) dost dlouhej. Ale u nich mě zase zklamalo použité levnějších materiálů – hlavně tvrdý kabel, nic moc kvalitní mechanické provedení, ale zásadní byl pro mě plochý zvuk – ten se mi prostě nelíbil. A tak šly taky z domu :-/

A potom další kousky

Myslím, že jsem mezitím zkoušel ještě ještě jedny, které jsem taky nakonec taky vrátil. To už si teď nevzpomínám jaké. Sám jsem nevěřil sám sobě, že jsem takhle vybíravej a věčně nespokojenej puntičkář.

Asi dvoje jsem pak taky ještě zkoušel od kamarádů, ale to teď už není důležité ;-)

Asi je teda nepotřebuju?

Zakončil jsem to tím, že jsem si řekl, že když takhle nejsem s žádnými sluchátky spokojený, že mi asi život dává najevo, že je nepotřebuju. A tak jsem se s přemáháním sama sebe rozhodl, další neobjednávat.

A s vděčností mě vlastní (tedy většinou :-), jsem se vrátil k léta používaným legendárním Koss PORTA PRO. Nejsou kolem uší, přeslechy se sice nějaký nahrajou, AudioTechniky měly pro mě sice geniálnější zvuk, ale vlastně mi stačí a vyhovujou. Teda alespoň k tomu, k čemu je teď používám, jo.

No ale hlavně mi dnes došlo, proč ta uzavřená profi sluchátka (alespoň prozatím) opravdu nepotřebuju

Uvědomil jsem si, že nakupování věcí je pro mě velmi často jen další výmluvou. Je to oddálení dělání toho, co opravdu chci. Tak třeba v tomhle případě chci dělat muziku, ale místo toho hodiny a hodiny hledám a zkouším nová sluchátka.

U mě je za tím vším strach

Bojím se totiž asi toho, že bych pak třeba musel někde vystoupit z komfortní zóny a třeba sám někde na nějaké akci hrát a zpívat. To raději budu obdivovat ostatní, kteří hrajou a budu hledat další výmluvy jako, že si nepamatuju texty, kytaru jsem tentokrát nechal doma, apod.

Není nic špatného na nových věcech, miluju je <3. Nové věci mi dělají velkou radost. Ale příště se spíše podívám nejdříve do sebe, jestli je v danou chvíli opravdu potřebuju, a nebo je za tím něco jiného …

Vím sice, že si ta profi sluchátka koupím, ale teď si jdu raději zahrát a dát do kupy zpěvník na nadcházející akce, abych se už vymlouvat nemusel :-))

A jak to máte s nakupováním Vy?

Taky si s tím něco vynahrazujete jako já? Nebo nakupováním od něčeho utíkáte? A nebo nakupujete vždy vědomě?