• Home
  • Štítek: konzum

Jak to souvisí se mnou?

„Vždycky se nejdřív podívej, jak to souvisí s Tebou – co to má říct Tobě.“

Něco v tomhle smyslu mi nedávno řekla Petra Jelínková při individuálce. Nebo něco v tomhle smyslu mi tehdy došlo, když mi něco k tomuto tématu říkala. Šlo o to, když třeba někdo něco říká/vypráví/sděluje svůj názor na něco/postoj k něčemu/předává svoje zkušenosti. On něco říká o svém životě, ale mě to má říct něco o mém životě. Nejde o něj, ale o mě (teda v mém světě, v jeho je to zase jinak a ve vašem taky ;-).

A mě se dnes ukázalo na více praktických příkladech najednou, že to sice vím, ale pořád se tím neřídím/pořád to nežiju naplno.

Občas potřebuju více lidí/více událostí, aby se mi to spojilo a mě z toho vyplynulo AHA. Děkuji Vám, že tu pro mě jste lidi <3

Víc tvořím než dřív, ale stejně pořád hodně konzumuju

V posledních týdnech jsem začal tvořit muziku. Od známé/kamarádky Adély Victorie Jedličkové, která krásně tancuje, mi přišla nabídka, že bysme spolu mohli něco vytvořit. A já jsem takovej více teoretik, než praktik (alespoň zatím v některých oblastech svého života) a tak jsem se této myšlenky aktivně ujal a vytvořili jsme spolu zatím spolupráci ve virtuálním prostoru. Na mojí novou písničku Pohoda jsme udělali společný klip.

Dělat něco na živo jako jednotlivec je pro mě zatím větší výzva. Adél je poměrně z daleka a já zatím nemám repertoár na nějaké delší vystoupení, tak je to fajn začátek, ale zároveň v pozadí vnímám strach, aby to nezůstalo jen u toho, abych se z toho pak nějak nevykroutil.

Co když je to ale ve skutečnosti jinak?

Ano, myslím si že je tam u mě strach, že to nezvládnu. Ale co když je ten strach jen iluze a ve skutečnosti je za ním obrovská radost ze společného tvoření <3 ? Obrovská radost s toho, co velkolepého bysme spolu mohli vytvořit pro sebe a další lidičky?

Nabídky nekončí

No a pak přišla další nabídka od naší společné známé/kamarádky, že o nás/o naší spolupráci napíše a udělá nám reklamu. Naše dílko jí totiž udělalo velkou radost :-) A z Adélky na FB vypadlo něco jako „ale já když o tom začnu mluvit, tak se to pak zastaví“ (vlastně něco podobného jako u mě, jak píšu výše, ale to jsem si to ještě neuvědomoval). A já začal přemýšlet, jak jí pomoci, začal jsem jí dávat otázky a dnes (druhý den) mi zase začalo naskočily další otázky, abych jí s tím pomohl.

Přičemž ráno jsem zkouknul video (shodou okolností té společné kamarádky/známé), která povídala o tom, že měla období, kdy chtěla všechny zachránit a že pak pochopila, že musí zachránit nejdříve sebe. A až pak jako bonus nebo takové pohlazení může být inspirací někomu dalšímu. A já jí to komentoval, že vím, že takhle nějak jsem to taky měl. Přičemž jak koukám, pořád „pomáhám“, ale sám nemám u sebe uklizeno :-)

A poslední dnešní dílek skládačky

No a do toho jsem dnes zkouknul ještě video Honzy Zemánka, který si postesknul na tím, že Facebook mu blokuje reklamy na e-shop s workshopy a že mu tak nenechá vydělat. Chce se (jako já) totiž živit jen tím, co ho baví a naplňuje. Poděkoval jsem mu v komentáři za sdílení a otevřenost. Ale před chvílí jsem mu ještě chtěl dát další komentář – tip na to, ať dělá živé workshopy apod. …

A teď mi to docvaklo

Teď mi došlo, že se to všechno týká mě. Hurá. Heureka. Jupííí.

K první kamarádce. Ano jsem teoretik, mám plnou hubu keců a hlavu plnou plánů, ale pak když dojde na lámání chleba, tak se leknu a couvnu.

Honzovi Zemánkovi bych chtěl radit, aby dělal živé workshopy (což on stejně možná i dělá, já nevím?), ale zatím se sám odvážím jen do virtuálního prostoru a včera když mi přišla nabídka na možné veřejné hraní převzatých písniček v nějaké hospůdce v Praze (zase od někoho dalšího), vymluvil jsem se na to, že mě hraní převzatých písniček zas až tolik nenaplňuje. Přičemž pořád přemýšlím nad tím, jestli je to moje pravda nebo ne :-))

Hmm … hezký result :-D

A jaké vidím teď pro sebe pokračování?

Strachy jsou, vidím je, vítám je, děkuji jim že se ukázaly. Už mi neslouží, tak jim říkám pápá. Teď je čas prostě vykročit a jít za Radostí a další Tvorbou :-)

A jak to máte Vy?

Jste víc praktici/Tvůrci nebo teoretici/stále trochu Oběti? Jdete do všeho po hlavě a nebo se v posledních chvíli po…..zastavíte a nejdete do toho?