• Home
  • Štítek: krize středního věku

Mám pocit, že Ti chybí směr

Prý se tomu říká krize středního věku.

Je mi přes čtyřicet a několik let hledám smysl života. Někdo by řekl, že hledám sám sebe a jiný zase, že jdu po cestě k sobě. Říká se tomu různě, ale v podstatě jde asi o to samé. Ostatně říkejte si tomu jak chcete <3

Od několika z Vás slýchávám často, že na sebe moc tlačím, že pořád řeším sebe, apod. A v podstatě máte pravdu. Ano, snažím se najít nějakou činnost / práci, která by mě naplňovala. Snažím se přijít na to, proč tady jsem. Snažím se přijít na to, jaký úkol na tady na Zemi mám a čím mohu přispět? Proč jsem se vlastně narodil?

Prošel jsem mnoha kurzy, přečetl mnoho knih a zkouknul stovky videí o osobním rozvoji a z každé strany slyším něco jiného. Každý má jiný názor / úhel pohledu / každý to vidí jinak. A možná nemá pravu nikdo a nebo jí mají všichni. Každý máme totiž svůj unikátní život a tak je na čase začít poslouchat sebe – svoje srdce.

Je potřeba mít záměr / cíl

Na kurzech jsem se taky dozvěděl, že když chci něco ve svém životě změnit / vylepšit, je potřeba mít záměr / cíl a je potřeba ho pořádně vyladit, jinak se nikam nedostanu. A tak na sebe tlačím, snažím se, ale zatím pořád hledám a nenacházím. A nebo je ten cíl tady pro mě pořád a jen jsem si ho přes to snažení (koukání do dálky) nevšiml?

Život je jako řeka

Někde jsem četl, že Život je jako řeka. A mě se toto přirovnání moc líbí :-)

Proud Života je jako proud v řece. Já jsem ta kapka vody v řece, která směřuje do moře. Moře je ten cíl? A pokud si mám proud té řeky užívat, je potřeba plout s ní.

Můžu se občas zastavit v tůňce nebo si zablbnout pod splavem a nebo dokonce zažít spoustu adrenalinu ve vodopádu. Ale ať se budu snažit sebevíc, mimo koryto řeky nemá moc smysl se snažit dostat. Mohl bych se tak snadno třeba vypařit do mraků předčasně a nebo při plutí proti proudu ztratit veškerou svojí sílu.

Je tedy lepší se snažit ze všech sil a nebo se uvolnit a nechat se unášet?

Z moře, kde budu v jednotě s ostatními, se pak stejně zase jednou vypařím a ocitnu se opět u pramene. Ať jsem kde jsem, tak spojení se svým pramenem stejně (díky ostatním kapkám v moři a řekách) nikdy neztratím <3

Mám tedy cíl nebo ne?

Takže ano, nemám cíl jako je např. vyšplhat na nejvyšší horu světa nebo postavit palác ze zlata. Mým cílem je, užívat si proudu Života, radovat se v něm a přijímat vše co koryto řeky Života přináší :-) A když mi Život přinese nějkou výzvu? Co s ní udělám? … no jasně, pustím se do ní :-)

A jak to máte s cíli v Životě Vy?

Jak dojít k cíli snadno a rychle

Poslední dobou často někam jezdím a už ze základní školy vím, že zeměpis je důležitý. Ale mně osobně bohužel nikdy moc nešel a nebavil mě. Je to jedna z věcí, která by se mi teď v dospělosti hodila. Třeba k všeobecnému rozhledu, který je údajně nesmírně důležitý, aby mohl mít člověk vysoké sebevědomí (to mi někdo říkal), ale o tom zase jindy :-) Nicméně zlepšuji se, ale zatím pomalu. ;)

Zároveň si nepamatuji názvy obcí. Jsem schopný někomu vyprávět o tom, co se stalo v Draženově a myslet při tom Kout na Šumavě a nebo (pro ty, co nejsou z Domažlicka) vyprávím o Krkonoších a myslím na Beskydy (jj, to jsou pohoří a ne obce, já vím. Naše Anička to právě probírá ve škole a já občas zahlédnu, co se učí, a přiučím se. :-). Prostě učíme se celý život a když nedáváme pozor ve škole, doháníme to pak třeba v „krizi“ středního věku, jako třeba já teď. ;)

K čemu chci vlastně teď při tom vyprávění dojít? Teď jsem trošku odbočil… ;O)

Učím se, jak lze žít šťastný a naplněný život

Dělám to tak, že na sobě pracuji a měním svojí osobnost – svoje návyky, zbavuji se strachů, překonávám výzvy a tak podobně.

Když někam směřuju, je hodně důležité, vlastně dokonce nejdůležitější, ba to bez toho nejde, stanovit si cíl na konci cesty a představit si ho. To jsem sice dělal, ale představoval jsem si ho jen tak obecně, řekněme podle knížky, tak jak to říkají ostatní. Při té práci na sobě jsem minulý týden (konečně) pochopil, že je potřeba si ten cíl představit konkrétně. Rozebrat si ho v představě na ty nejmenší dílky a třeba si ho i vizualizovat. Protože když tohle člověk neudělá, tak pak může být cesta velice klikatá, pomalá a trnitá.

Když jsem tohle pochopil, tak od té doby se má cesta rozjela jako namazaná máslem. ;-)

Teď odbočka do praktického života…

Dnes jsem jel za zákazníkem do Lužan, o kterých jsem ještě minulý týden nevěděl, že tady v našem okrese jsou. Na cestě zpět jsem si uvědomil, že když někam směřuju, je šikovné a důležité určit si důležité milníky na té cestě a dát si pozor na úskalí. Je to právě stejné, jako když někam jedete. Dnes ráno jsem se na cestu dobře připravil a šlo to hladce, cestu jsem si užil, trefil jsem, jako kdybych už tam někdy jel, a v cíli jsem byl včas. Prostě radost a pohodička. :-)

Ráno jsem se poradil s guru, tím nebyl nikdo jiný než Google. Kouknul jsem se na města, kterými budu projíždět, a napsal si je na papírek jako hlavní body (milníky). Poznamenal jsem si odbočku na Staňkov (první úskalí), protože před ním nedávno udělali obchvat, tak abych automaticky nejel po něm. Staňkov (mimo té části, kterou se projíždí na trase do Plzně) neznám, tak jsem si poznačil další křižovatku v něm (druhé úskalí) a pak přímo před Lužany je podle mapy snadné jet dál po hlavní silnici a přejet to, tak jsem si poznamenal i toto (třetí úskalí).

Po cestě se mi to hezky spojilo…

Na mé cestě osobního rozvoje je to vlastně úplně stejné. Když se pro něco rozhodnu, tak je dobré si to nastudovat (teorie), pak naplánovat (příprava) a pak prostě k tomu cíli (praxe) snadno a rychle dorazí (i obyčejný kluk jako já). :-)

Když se budu držet toho, co jsem se naučil, tak si nepotřebuji tisknout složité mapy od Gurua a ani mít zapnutou neustále navigaci. Do mapy se při jízdě stejně nemůžu dívat, to musím zastavovat nebo mít navigátora a navíc třeba ženský se v nich prej vůbec nevyznaj (čemuž nevěřím :-)). Když permanentně používám navigaci, tak zase blbnu a vůbec nevím, kudy jsem jel, a příště tam bez navigace stejně netrefím.

Stačí si stanovit a jasně představit cíl, vytyčit milníky, dát pozor na úskalí a řídit se podle toho v praxi. A je to. ;-) Jak jednoduché. :-)

Jak to jde s cestou za cílem Vám? Taky se ještě učíte, nebo Vám to jde tak nějak od přírody samo?