• Home
  • Štítek: láska

Rozhodovat se srdcem

Dnes chci psát o takové banalitě. O rajčatovém salátu, jak napovídá obrázek v záhlaví.

Pro mě jsou však tato uvědomění na těchto životních banalitách velmi zásadní. I tyto banality / tyto malé životní trenažéry / návyky / vzorce chování / podvědomé programy, se pak totiž odrážejí v našich životech v mnohem důležitějších oblastech :-)

Velké rajče

Minulý týden jsme od babi dostali opravdu velikánské rajče, takové to masité, se slovy: „udělejte si salát“ :-). Dlouho jsme ho neměli a tak jsme si řekli, že si ho uděláme. Představil jsem si ho a začaly se mi sbíhat sliny. Cibule doma byla, tak to jen nakrájet, zalít nálevem a je to :-)

Dnes ráno

Dnes ráno jsem přišel do kuchyně a koukám na modrou misku. Říkám si „jé to asi žena udělala ten salát :-)“. A dostal jsem na něj chuť. Sundám víko a opravdu, je tam :-) Super <3

Ale pak se do toho zapojila hlava

A hlava povídá: „Nojo, ale dneska točíš klip, budeš zpívat a vedle tebe bude spousta Holek z Chodska. Bude ti smrdět z pusy“. A tak si říkám, že si ho teda nedám :-/

A pak zase hlava říká: „Nojo, ale dělala ho tvoje manželka, měl by sis ho dát. To by bylo špatný, kdyby sis ho nedal. Mohl by se zkazit a nebo na něj pak zapomeneš a bude se muset vyhodit, protože děti ho nejí. Bude zklamaná. Udělej jí radost.“

A tak jsem to nechal chvilku bejt. Udělal jsem si snídani a pak jsem si uvědomil, že tohle poslouchání hlavy je naprostý nesmysl.

Hlava / naše mysl je skvělý nástroj. Když potřebujeme něco vytvořit (třeba točíte klip se spoustou holek :-), může se přetrhnout a zásobuje vás nápady jak na to. Pak jí velmi rád používám – miluju to společné Tvoření. Ale jindy je lepší poslouchat/vnímat něco jiného.

A co?

Poslouchat sám sebe / svoje srdce

Mohlo by se zdát, že když bych si dal salát kvůli svojí ženě, bylo by to ze srdce, protože je tam alespoň pro mě takový hezký pocit, že jí tím udělám radost. Ale bacha na to! U mě je za tou něhou rafinovaně schovaný strach z toho, že by na mě byla naštvaná, kdybych si ho nedal, nebo kdyby se nedej bože ten salát zkazil a pak se musil vyhodit. To by byl průšvih :-D

To bych měl ale najednou blbých pocitů … A blbé pocity, ty prostě nechceme a tak raději často děláme to, co nechceme :-)

Tím mi často v dětství maminka „vyhrožovala“: „dělala jsem ho pro tebe“, „dalo mi to velkou práci“, „musí se to sníst, jinak se to zkazí“, „když to nesníme, budeme to muset vyhodit“, „to sníš / to se do tebe vejde, už je toho jen trochu“, … a tak :-) …

Moje Maminka mi totiž Lásku projevovala velmi často skrze jídlo … já to sice chápu, ale možná bych se raději s ní v tu danou chvíli obejmul (čímž bych projevil Lásku jak jí, tak sobě) a ten salát, co mi s Láskou připravovala, bych si dal třeba za hodinu, až bych na něj dostal sám chuť a měl prázdné bříško.

A jak to dopadlo s rajčatovým salátem dnes?

Zvítězila Láska ke mě samotnému nebo k mojí Ženě a nebo jsem se dokonce nechal strhnout strachem, že bude můj odér mezi tolika ženskejma působit odpoudivě?

Zkuste hádat :-)

A jak to máte Vy?

Umíte se rozhodovat podle sebe / podle toho co skutečně chcete / podle toho co cítíte / co vnímáte / co chce vaše srdce? Nebo posloucháte svojí nezbednou hlavu a svoje podvědomé programy uložené v ní?

Závislost na vyvrcholení

Před hodně dávnou dobou jsem byl tak trochu závislý na sexu. Bylo to v době, kdy jsem opravdu hodně žárlil na svojí manželku. Byl jsem na ní tehdy hodně závislý nejrůznějšími způsoby. A když jsem žárlil, vynucoval jsem si sex. Byl to pro mě důkaz toho, že mě má ráda. Když jsem sex dostal, zase jsem se na nějaký čas uklidnil. Věděl jsem, že mě má ráda, že mě chce.

Dnes to mám jinak a oproti dřívějšku, to pro mě znamená velkou svobodu. Vlastně si teď vystačím sám a když mám sex se svojí partnerkou, je to pro mě takový bonus – třešnička na dortu.

Milenec bez hranic

Tu závislost se mi podařilo za posledních několik let rozpustit z velké části různými způsoby. Tím, že jsem začal mít více rád sám sebe, tím že jsem si uzdravil sebedůvěru a sebevědomí. Je to takový vedlejší efekt mojí cesty k sobě.

Další zásadní změna pro mě ale přišla v posledních týdnech. Před nedávnem jsem se zúčastnil kurzu Heleny HoudovéMilenec bez hranic. Je to kurz jen pro muže. Byl online a zúčastnilo se ho přes 100 mužů. Učili jsme se v něm například jak pracovat se sexuální energií, jak dosahovat více orgasmů za sebou, jak být pozornější, jak potěšit svojí partnerku/partnera, jak pracovat se svými traumaty, atd.

A taky Helena poskytla několika z nás, v rámci kurzu, individuální koučink, který byl medicínou i ostatním v rámci celé skupiny (těm, kterých se dané téma týkalo), protože byli při tom.

Díky kurzu si připadám více „normální“

Otevřely se mi netušené oblasti, nejen v oblasti sexu. Vlastně ten kurz není jen o sexu, je to především kurz osobního rozvoje, kurz o tom jak pracovat s tvořivou životní energií. Kurz o tom jak si Život užívat a tvořit si ho podle sebe.

Dříve jsem se při sexu i sebepotěšování soustředil hlavně na dosažení orgasmu. Celý svůj sexuální život (tedy řekněme 25 let, budeme-li počítat jen ten partnerský – je mi 45) jsem trpěl předčasnou ejakulací. A jen párkrát v životě se mi podařilo mít vlastní akt delší než pár desítek vteřin (možná minut).

Byl jsem zaměřený na vyvrcholení a jelikož jsem hodně vzrušivý, cesta k němu byla pro mě vždy velmi rychlá. Někdy i rychlejší, než jsem stihl říct „sex“ :-D …

Moje dospívání / dětství

Začalo to vlastně už v dětství, kdy jsem míval mokré sny (tzv. poluce). Byl jsem v pubertě a když jsem třeba dva/tři dny neměl příležitost k tomu se sebeuspokojit, zdálo se mi v noci něco hezkého a já jsem se ze sna v půli noci probudil s ulepeným rozkrokem. Nebylo to příjemné. Sice došlo k uvolnění mojí nahromaděné energie / touhy, ale za dva / tři dny tu bylo riziko, že se to bude opakovat, zpět. Řešení, které jsem si našel tehdy sám (a vlastně jsem ho používal do nedávna) byla pro mě pravidelnost. Byl to způsob, jak uvolnit napětí, způsob jak předejít nechtěnému trapasu.

Z dnešního pohledu to pro mě bylo plýtvání životní energií a neužívání si potěšení, které mi moje Tělo nabízí. Chyběly mi informace, které jsem mimo jiné získal v kurzu. Vlastně by bylo velmi přínosné, kdyby se to co se učí na kurzu, učilo již na základní škole :-)

Nový začátek

Kurz jsem dokončil před několika týdny, ale i tak jsem na začátku. Jako by pro mě vlastně sexuální život znovu začal. Před týdnem se mi poprvé v životě podařilo dosáhnout několika orgasmů za sebou a při tom jsem neměl ejakulaci.

Naučili jsme se, že orgasmus a ejakulace jsou dvě různé věci, což bylo pro mě dříve nepředstavitelné. Kdyby mi to řekl někdo dříve, nevěřil bych mu.

Na kurzu jsem se naučil pracovat s dechem, pohybem těla, zvukem a vedením sexuální energie. Je to pro mě nový začátek a podle diskuze v uzavřené FB skupině (která je součástí kurzu), to jde dále prohlubovat. Člověk si pak může užívat třeba několik hodin potěšení v kuse.

Ale samozřejmě nemusíte, pokud máte radši rychlovky :-D … Máte pak prostě jen možnost si zvolit to, na co máte v danou chvíli chuť a třeba i čas <3

Bonus

Tohle je pro mě ale vlastně stejně jen taková třešnička na dortu. Kvůli tomuhle jsem do kurzu nešel. Vnímal jsem, že kurz mi přinese něco víc. Sexu jsem si za celý život užil dost, i přes svá „omezení“. Tohle je pro mě způsob jak si ho zpestřit, oživit a prohloubit. Způsob jak se třeba spolu s partnerkou více poznat / jak prohloubit náš vztah.

Vzrušení ze života je to, o co tady jde

Pro mě je však nejcennější to, že jsem pochopil, co to znamená vzrušení. Vzrušení pro mě znamená život. Nervozita je pro mě vzrušení. Radost je vzrušení. Těšení se je vzrušení. Napětí při sportu je vzrušení.

Vlastně jsme opravdu živí, právě když jsme vzrušení :-)

… ale v dětství nám u spousta věcí říkali, že se tomu říká jinak a že to je špatné :-)

Vysvětlím to podrobněji

Nyní se nesoustředím na dosažení vrcholu. Už mi o něj vlastně ani tak nejde. Nyní se soustředím na vlastní proces. Na doteky, na přítomnost partnerky, na přítomný okamžik. Vlastně si užívám to, co jsem měl na intimnostech stejně vždy nejraději, jenže jsem to neuměl své partnerce dříve říct. Myslel jsem si, že jsem nějakej divnej a přecitlivělej chlápek.

To co jsem se naučil v kurzu, se mi začalo projevovat i v dalších oblastech života.

Například ve sportu

Baví mě buď individuální (jako je Běh nebo Jóga) a nebo ty párové (jako je třeba Ping-pong nebo Tenis). Ty individuální pro mě byly OK vždy, tam jsem si vlastně vždy užíval proces. Ale při těch párových, nebo dokonce kolektivních, jsem se vždy zas tak dobře necítil.

Ping-pong mi docela jde, ale když se začalo hrát na body, začal jsem být vždy nervózní. Nervozita se mi však v posledních týdnech proměnila nějak samovolně ve vzrušení.

Uvědomil jsem si, že když o něco jde, jsem vzrušený. Jakoby ve mě začne vířit energie. Jako bych se více probudil k životu. Teď je mi vlastně jedno, jestli vyhraju nebo prohraju, jde mi o vzrušení ze samotné hry – z toho procesu.

Nyní když proti mě stojí zkušenější hráč a má třeba úplně geniálně vypilované podání, které těžko vybírám, začnu se vlastně uvnitř sebe jakoby těšit na to, až ho zahraje a já si to jeho podání užiju – užiju si to vzrušení z toho jestli ho vrátím nebo ne. A díky tomu se vlastně i hodně uvolním a mám pak i daleko větší šanci ho vrátit.

Analogicky stejné je to v sexu

Dříve by se moje ego snažilo vždy vyhrát – šlo by o to, kdo z koho. Nyní mi jde o hru samotnou. Dříve, kdyby mi partnerka naznačila, že něco bude (měl bych tzv. slíbeno :-), už bych se toho nepustil a trval bych na tom. A když by nakonec nic nebylo, velmi pravděpodobně bych se urazil. Alespoň tak jsem to mívával já <3

Nyní je mi vlastně jedno jestli si hraju sám a nebo s partnerkou a to mi dává ohromnou svobodu.

Závislost je ta tam :-) Jupííí :-)

Asi ještě různé způsoby závislostí ve svém životě zahlédnu, učíme se celý život, ale v tomhle směru jsem o mnoho svobodnější, než před kurzem. Děkuji Heleno, že jsi tento program pro nás Muže sestavila <3

A jak to máte se soutěžením Vy?

Jde vám o vítězství? Ženete se za výsledky nebo za dosahováním vrcholů/cílů? A nebo jste svobodní a je vám jedno, jestli vyhrajete nebo prohrajete a spíše si užíváte hru samotnou/Život samotný?

Trapnost jako nástroj k boření hranic

Občas se mi stane, že se koukám na nějaké video, nebo na někoho ve skutečnosti, a začnu se cítit trapně. Trapně za toho člověka, jak se chová. Za to, co na tom videu (nebo ve skutečnosti) dělá.

Už vím, že tahle trapnost jsem já, takže se jakoby uvolním a tu trapnost nechám plynout. A ta trapnost se jakoby začne rozpouštět, začne odtékat, začnu si jí odpouštět a jakoby si uvědomuju, že i tohle jsem já a začnu mít ty trapnosti na tom člověku postupně rád.

A jako mávnutím kouzelné hůlky se ta trapnost najednou promění v radost. Vzpomenu si na svoje dávné časy, kdy jsem dělal prostě to, co jsem cítil, bez ohledu na to, co si o tom/o mě myslí ostatní.

Jak to bylo dřív?

Vzpomínám si velmi jasně, že mému okolí (hlavně mým rodičům) se nelíbilo, když jsem byl sám sebou, když jsem byl uvolněnej a dělal jsem (tehdy pro ně) trapné věci.

(U)Závěr ve mě

A tak jsem se rozhodl, že ty trapnosti dělat nebudu. A postupně jsem se zavřel, začal závidět ostatním dětem, že oni se po svém projevovat můžou a tu Trapnost (dříve Radost a uvolnění) jsem si konečně pojmenoval jako trapnost po vzoru svých rodičů a těm pocitům v sobě jsem dal nálepku „to jsou blbý pocity, ty nechceš“.

Proč? Chtěl jsem bejt svými rodiči přijímanej. Chtěl jsem, aby mě měli rádi.

Postupně jsem se přestal hýbat, přestal mluvit, přestal se skoro úplně projevovat. A když už jsem sebral zbytky odvahy a chtěl se spontánně projevit, ptal jsem se rodičů jestli můžu, ať už verbálně a nebo „jen“ svými pohledy na ně.

Občas mi rodiče povolili, že můžu tohle nebo tamto dělat, ale řekli mi k tomu velmi jasně svoje „ale“ a stanovili mi jasně pevné hranice odkud kam můžu.

A moje uvědomění?

Takhle nějak vzniká kontrola. Nebo alespoň takhle nějak vznikala u mě. Něco děláte a na pozadí se stále kontrolujete. Kontrolujete, jestli je to ještě v rámci těch daných hranic a nebo ne. A tím k sobě samozřejmě poutáte pozornost svých rodičů a nabádáte nevědomky i je k ještě větší kontrole. Je to takový bludný kruh :-)

Mají mě rádi

Vím, že mě moje rodiče milovali a já je taky. Oni jen tohle nakoupili od svých rodičů a posílali to dál. Chtěli totiž být dobrými rodiči :-) Chtěli, aby ze mě byl dobrý člověk.

Já už však tyhle cizí hranice používat nechci. Chci si tvořit život podle svých představ. Chci, aby ze mě byl ten největší trapák na světě :-D … bejt trapnej je prostě Boží ;-)

A jak boříte svoje hranice Vy?

Nebo si je necháváte? Nebo se bojíte je bořit? Nevadí. Stačí je posouvat a posouvat, ony pak spadnou samy. Mě taky většinou vyhovuje více pomalejší tempo :-)

Pro začátek stačí to trapné video dokoukat do konce a nevypínat ho. Zkuste to, jestli máte chuť :-)

Tchýně a myčka

Před nějakou dobou jsem docela nesnášel myčku na nádobí. Furt jsem si to obhajoval tím, že rád meju nádobí ručně, že je to pro mě jakási meditace – vzpomínka na dětství, kdy jsem doma myl nádobí a bylo mi u toho dobře. Byla to pro mě asi určitá forma hry – Mamina mi túhle říkala, že jsem byl schopnej mejt nádobí třeba i hodinu nebo dvě :-)

Vnímal jsem omezení

Zároveň jsem ale u sebe vnímal, že mám ve vztahu k myčce řadu omezení. Třeba mě štvaly tablety, které jsou oproti jaru drahé. Myčka mi bere práci/odpočinek/meditaci, jak už jsem zmínil. Říká se, že myčka šetří vodu, že člověk díky ní ušetří, čož mi přišlo jako nesmysl. A taky mi třeba vadily zvuky, které vydává a že to myje hrozně dlouho, apod.

A taky Tchýně

No a taky je tu moje Tchýně (toto slovo mi sice zní zatím pejorativně, ale je pro tento účel výstižné :-)

Ve vztahu k ní jsem měl taky jisté bariéry. Třeba se občas nabízela, že nám uvaří, když žena odjela někam na výlet, ať přijdeme na oběd, apod. No ale já si to chtěl dělat po svým, chtěl jsem si uvařit sám, apod. A tak jsem její nabídky vždy s díky odmítal.

Něco se změnilo

Před pár dny jsem ale zjistil, že ta myčka je docela fajn. Když se do ní dá špinavý nádobí hned, je v kuchyni pořád uklizeno. Když se zapne ráno, je nádobí k obědu čisté. Ty zvuky už nějak nevnímám, jsou vlastně příjemný.

Prostě jsem zjistil, že se ve mě něco otočilo. Něco se stalo a já změnil úhel pohledu.

Každý kus nádobí už teď nemusím mýt hned jak ho ušpiním, aby bylo čisto. Prostě jak se mi v danou chvíli chce. Někdy nechám nádobí na stole, někdy ho hned umeju, jindy ho strčím do myčky. Někdy ho umeju já a jindy někdo jiný v domácnosti. Prostě jak to cítím, jak to v danou chvíli vnímám.

Mám v tom prostě svobodu a nejsem tak upjatej jako dřív. Jupí :-)

No ale co je zajímavé?

Před pár dny jsem si při používání myčky uvědomil, že se svobodou s ní mi přišlo do Života i více svobody s Tchýní. Poslední dobou, když mi něco nabídne, tak to přijmu (když mi to v danou chvíli vyhovuje). Vlastně jí více beru takovou jaká je. Prostě poslední dobou mám svojí tchýni nějak více rád, než dřív <3

A to je fajn :-) … Mít více rád, znamená zřejmě více svobody ;-)

Co myslíte? Souvisí to spolu? Může třeba myčka na nádobí souviset s Maminkou Vaší Ženy?

Taky se Vám dějou podobný zázraky? <3