• Home
  • Štítek: mysl

Rozhodovat se srdcem

Dnes chci psát o takové banalitě. O rajčatovém salátu, jak napovídá obrázek v záhlaví.

Pro mě jsou však tato uvědomění na těchto životních banalitách velmi zásadní. I tyto banality / tyto malé životní trenažéry / návyky / vzorce chování / podvědomé programy, se pak totiž odrážejí v našich životech v mnohem důležitějších oblastech :-)

Velké rajče

Minulý týden jsme od babi dostali opravdu velikánské rajče, takové to masité, se slovy: „udělejte si salát“ :-). Dlouho jsme ho neměli a tak jsme si řekli, že si ho uděláme. Představil jsem si ho a začaly se mi sbíhat sliny. Cibule doma byla, tak to jen nakrájet, zalít nálevem a je to :-)

Dnes ráno

Dnes ráno jsem přišel do kuchyně a koukám na modrou misku. Říkám si „jé to asi žena udělala ten salát :-)“. A dostal jsem na něj chuť. Sundám víko a opravdu, je tam :-) Super <3

Ale pak se do toho zapojila hlava

A hlava povídá: „Nojo, ale dneska točíš klip, budeš zpívat a vedle tebe bude spousta Holek z Chodska. Bude ti smrdět z pusy“. A tak si říkám, že si ho teda nedám :-/

A pak zase hlava říká: „Nojo, ale dělala ho tvoje manželka, měl by sis ho dát. To by bylo špatný, kdyby sis ho nedal. Mohl by se zkazit a nebo na něj pak zapomeneš a bude se muset vyhodit, protože děti ho nejí. Bude zklamaná. Udělej jí radost.“

A tak jsem to nechal chvilku bejt. Udělal jsem si snídani a pak jsem si uvědomil, že tohle poslouchání hlavy je naprostý nesmysl.

Hlava / naše mysl je skvělý nástroj. Když potřebujeme něco vytvořit (třeba točíte klip se spoustou holek :-), může se přetrhnout a zásobuje vás nápady jak na to. Pak jí velmi rád používám – miluju to společné Tvoření. Ale jindy je lepší poslouchat/vnímat něco jiného.

A co?

Poslouchat sám sebe / svoje srdce

Mohlo by se zdát, že když bych si dal salát kvůli svojí ženě, bylo by to ze srdce, protože je tam alespoň pro mě takový hezký pocit, že jí tím udělám radost. Ale bacha na to! U mě je za tou něhou rafinovaně schovaný strach z toho, že by na mě byla naštvaná, kdybych si ho nedal, nebo kdyby se nedej bože ten salát zkazil a pak se musil vyhodit. To by byl průšvih :-D

To bych měl ale najednou blbých pocitů … A blbé pocity, ty prostě nechceme a tak raději často děláme to, co nechceme :-)

Tím mi často v dětství maminka „vyhrožovala“: „dělala jsem ho pro tebe“, „dalo mi to velkou práci“, „musí se to sníst, jinak se to zkazí“, „když to nesníme, budeme to muset vyhodit“, „to sníš / to se do tebe vejde, už je toho jen trochu“, … a tak :-) …

Moje Maminka mi totiž Lásku projevovala velmi často skrze jídlo … já to sice chápu, ale možná bych se raději s ní v tu danou chvíli obejmul (čímž bych projevil Lásku jak jí, tak sobě) a ten salát, co mi s Láskou připravovala, bych si dal třeba za hodinu, až bych na něj dostal sám chuť a měl prázdné bříško.

A jak to dopadlo s rajčatovým salátem dnes?

Zvítězila Láska ke mě samotnému nebo k mojí Ženě a nebo jsem se dokonce nechal strhnout strachem, že bude můj odér mezi tolika ženskejma působit odpoudivě?

Zkuste hádat :-)

A jak to máte Vy?

Umíte se rozhodovat podle sebe / podle toho co skutečně chcete / podle toho co cítíte / co vnímáte / co chce vaše srdce? Nebo posloucháte svojí nezbednou hlavu a svoje podvědomé programy uložené v ní?

Z čeho pramení únava?

Podle mého z nastavení mysli. A tím bych mohl skončit :-) …

To by vám, kteří to čtete, ale asi nestačilo, že? Asi budete chtít vědět, jak to myslím.

Tak já to teda zkusím vysvětlit :-)

Před nějakým časem jsem pracoval jako zahradník. Někdy to byla větší dřina (třeba zatloukání kůlů jako opora zasazeným stromům, vykopávání pařezů, tvorba chodníků ze žulových desek, …), jindy to byla pohoda (sekání zahrady, pletí, sázení kytiček, výchovný řez, …).

Někdy jsem chodil domů hodně unavený a jindy naopak nabitý energií. Někdy jsem však chodil domů unavený i když jsem dělal pohodovou práci a jindy nabitý energií i když jsem se dřel (i přesto, že tělo bylo jako zbité). Což logicky vlastně moc nedává smysl ;-)

Jinými slovy, když jsem dělal něco, co mě v tu chvíli bavilo, nabíjelo mě to. Když jsem dělal zas něco, co mě nebavilo, vybíjelo mě to a pak jsem chodil unavený.

Je pro mě vlastně velmi jednoduché zjistit, které činnosti mě nabíjí a které vybíjí. Stačí si ty činnosti třeba přečíst, jak jsem je napsal výše.

Tak třeba pletí

Není to fyzicky náročné. Nemusíte u toho přemýšlet. Myslíte si na co chcete a čas ubíhá. … No pro mě na chvilku dobrý, zpestřit si tím den super, ale dělat to několik dní v kuse … brrr … přestává mě to bavit, hlavou se honí myšlenky (je to pořád dokola, dělám to za trest, …), myslím na něco jiného, hlava jede jak o závod … a energie utíká pryč … není to moje … :-(

Sázení kytiček

Taky pohoda. Fyzicky se nedřu. Bude to tu krásné. Udělá to lidem radost. Mohu si sám vymyslet do jakých tvarů kytičky uspořádám. Společné dílko je krásné. Fotím. Na jeden / dva dny super, zpestřit si tím den paráda. Není to úplně moje (spíše maminky), ale je to lepší :-) …. energie na neutrálu :-|

Vykopávání pařezů

Fyzickou práci mám rád. Tělo se zapotí. Jdu s vervou do toho. Kopu, sekám kořeny sekerou, vyhazuju hlínu lopatou. Nemusím při tom přemýšlet. Z počátku si to užívám, ale po osmi hodinách ve vedru jsem vyřízenej. Moje tělo na to není úplně stavěný a další tři dny na sobě pociťuju únavu. Na chvíli super, ale dělat to celý den, to pro mě není. Není to moje (spíše nějakého sosuseda :-) … energie na neutrálu :-|

Tvorba jezírka

Je to pro školu/školku, kde jsou děti. Bude to pro ně velká radost, čvachtat se tu ve vodě. Vzpomínám si na svoje dětství :-) Kopeme jak o závod, nosíme těžké kameny, udusáváme vibrační deskou, sázíme kytičky, vozíme kačírek, tvoříme vodopádek. Je to sice chvílemi docela dřina, ale je to pestré. Hmmm … a tvoříme. … Ztrácím pojem o čase, pracovní doba utíká, ještě bych tu byl … Aha to už je moje více … fotím, ukazuju, vyprávím, sdílím … Aha … takže tvoření, pestrostto by mohlo být moje … energie nabito <3

A jak poznám jestli mě ta daná činnost bavila?

Stačí si vzpomenout jak jsem to dělal. A když cítím uvnitř sebe radost, bavilo mě to. Cítím více radosti? Mám chuť o tom vyprávět/sdílet? Více radosti rovná se více naplnění / více vzrušení / více dobíjení.

Představte si baterii, která se dobíjí energií. Taková baterie pak dokáže nabíjet mnoho dalších zařízení. Stejně tak i naplněná sklenice dokáže napojit spoutu živočichů. A stejně jako ta baterie fungujeme my.

Ale abych se vrátil k odpovědi na položenou otázku …

Podle mého nás nejvíce vyčerpávají myšlenky. Když dělám něco, co mě nebaví, co je pro mě otrava, tak moje mysl začne hrabat a vymýšlet. Jsem myšlenkami úplně jinde, než kde je tělo. Nejsem ve svém těle. Nejsem v sobě. Utíkám od reality / žiju ve snu (v nesprávném snu). Nejsem tady a teď. Moje mysl pracuje destruktivním způsobem (moje mysl není můj kamarád a spolupracovník).

Když dělám něco, co je moje, co mě baví a naplňuje, tak jsem plně ukotven v tom co dělám. Jsem sám v sobě. Mysl mi pomáhá tvořit to, co dělám (mysl je mým kamarádem a spolupracovníkem). Je to souhra těla a mysli. Je to koncert <3 … na myšlenky / snění mimo danou činnost není místo. Vlastně tím i fyzicky mozek šetří energií. Jsem ve flow. Jsem do toho zabranej. A to mi dodává energii. To mě nabíjí :-)

I když Tvorba jezírka byla super, zjistil jsem, že dělat to každý den není stejně úplně to moje na 100%. Moje je ta pestrost a tvořivost, tím jsem si jist :-)

Mění se to

Ty naplňující činnosti se samozřejmě v průběhu života mění. Obzvláště v dnešní zrychlené době. Už to není jako dřív, že se věnujeme jedné profesi celý život.

Dlouho jsem toužil zažívat flow (zapomenutí na čas při nějaké činnosti), tak jako třeba když jsem před mnoha lety začínal podnikat v reklamě :-) … A zase jsem našel <3

Pro mě je to v současné době hlavně tvorba písniček. Tak například včera jsem vstal po šesté hodině, poprvé jsem se najedl v půl druhé. Hrál jsem na kytaru, tvořil bicí, hrál na klávesy, zpíval a v podvečer byla nová písnička na světě :-) Pak jsem šel do lesa a na louku se psem. Pak na zkoušku s kapelou. Po zkoušce jsem písničku poslal pár lidem a poslouchal jí stále dokola.

Prostě radost celý den <3

Spát jsem šel po půlnoci plný energie s chutí tvořit něco dalšího. Sice jsem celý den vykonával nějakou činnost, můj den byl těmi činnostmi úplně naplněný, ale pocitově jsem mě včera spoustu volného času.

Další mojí oblíbenou a nabíjející činností je pro mě teď psaní. Dnes jsem vstal po sedmé, udělal si ranní hygienu, zkrátil si ranní rozcvičku a sedl k psaní článků. Je devět pryč a já bych pořád psal :-)

A jak poznám, že ta daná činnost je moje?

Prostě se mi do ní chce samovolně. Ráno se probudím a těším se, že to budu dělat. A když vstanu, je to první k čemu mě to táhne. Cítím touhu, takový magnetismus :-)

V zahradnictví mě to taky víceméně bavilo, ale většina těch činností, které mě bavily, mě bavily, až když jsem je začal dělat. Až když mi zaměstnavatel řekl, co mám dělat. Nebylo to samo od sebe.

A jak to máte Vy?

Chodíte z práce unavení a nebo nabití energií? Ztěžujete si, jak to dnes bylo v práci hrozné, jak to vůbec neutíkalo a nebo vyprávíte nové zážitky / výtvory své rodině?

Děláte to svoje a nebo děláte práci někoho jiného?

A víte, že když děláte práci někoho jiného, mohl by jí za vás dělat někdo jiný, koho by bavila? Každý přece máme rádi něco jiného. Jsou lidé, kteří rádi kopou celý den. Jsou lidi, kteří rádi celý den plejou. Jsou lidi, kteří dělají rádi to co Vy nesnášíte :-))

Jako že fakt …. nekecám :-D