• Home
  • Štítek: myšlenky

Z čeho pramení únava?

Podle mého z nastavení mysli. A tím bych mohl skončit :-) …

To by vám, kteří to čtete, ale asi nestačilo, že? Asi budete chtít vědět, jak to myslím.

Tak já to teda zkusím vysvětlit :-)

Před nějakým časem jsem pracoval jako zahradník. Někdy to byla větší dřina (třeba zatloukání kůlů jako opora zasazeným stromům, vykopávání pařezů, tvorba chodníků ze žulových desek, …), jindy to byla pohoda (sekání zahrady, pletí, sázení kytiček, výchovný řez, …).

Někdy jsem chodil domů hodně unavený a jindy naopak nabitý energií. Někdy jsem však chodil domů unavený i když jsem dělal pohodovou práci a jindy nabitý energií i když jsem se dřel (i přesto, že tělo bylo jako zbité). Což logicky vlastně moc nedává smysl ;-)

Jinými slovy, když jsem dělal něco, co mě v tu chvíli bavilo, nabíjelo mě to. Když jsem dělal zas něco, co mě nebavilo, vybíjelo mě to a pak jsem chodil unavený.

Je pro mě vlastně velmi jednoduché zjistit, které činnosti mě nabíjí a které vybíjí. Stačí si ty činnosti třeba přečíst, jak jsem je napsal výše.

Tak třeba pletí

Není to fyzicky náročné. Nemusíte u toho přemýšlet. Myslíte si na co chcete a čas ubíhá. … No pro mě na chvilku dobrý, zpestřit si tím den super, ale dělat to několik dní v kuse … brrr … přestává mě to bavit, hlavou se honí myšlenky (je to pořád dokola, dělám to za trest, …), myslím na něco jiného, hlava jede jak o závod … a energie utíká pryč … není to moje … :-(

Sázení kytiček

Taky pohoda. Fyzicky se nedřu. Bude to tu krásné. Udělá to lidem radost. Mohu si sám vymyslet do jakých tvarů kytičky uspořádám. Společné dílko je krásné. Fotím. Na jeden / dva dny super, zpestřit si tím den paráda. Není to úplně moje (spíše maminky), ale je to lepší :-) …. energie na neutrálu :-|

Vykopávání pařezů

Fyzickou práci mám rád. Tělo se zapotí. Jdu s vervou do toho. Kopu, sekám kořeny sekerou, vyhazuju hlínu lopatou. Nemusím při tom přemýšlet. Z počátku si to užívám, ale po osmi hodinách ve vedru jsem vyřízenej. Moje tělo na to není úplně stavěný a další tři dny na sobě pociťuju únavu. Na chvíli super, ale dělat to celý den, to pro mě není. Není to moje (spíše nějakého sosuseda :-) … energie na neutrálu :-|

Tvorba jezírka

Je to pro školu/školku, kde jsou děti. Bude to pro ně velká radost, čvachtat se tu ve vodě. Vzpomínám si na svoje dětství :-) Kopeme jak o závod, nosíme těžké kameny, udusáváme vibrační deskou, sázíme kytičky, vozíme kačírek, tvoříme vodopádek. Je to sice chvílemi docela dřina, ale je to pestré. Hmmm … a tvoříme. … Ztrácím pojem o čase, pracovní doba utíká, ještě bych tu byl … Aha to už je moje více … fotím, ukazuju, vyprávím, sdílím … Aha … takže tvoření, pestrostto by mohlo být moje … energie nabito <3

A jak poznám jestli mě ta daná činnost bavila?

Stačí si vzpomenout jak jsem to dělal. A když cítím uvnitř sebe radost, bavilo mě to. Cítím více radosti? Mám chuť o tom vyprávět/sdílet? Více radosti rovná se více naplnění / více vzrušení / více dobíjení.

Představte si baterii, která se dobíjí energií. Taková baterie pak dokáže nabíjet mnoho dalších zařízení. Stejně tak i naplněná sklenice dokáže napojit spoutu živočichů. A stejně jako ta baterie fungujeme my.

Ale abych se vrátil k odpovědi na položenou otázku …

Podle mého nás nejvíce vyčerpávají myšlenky. Když dělám něco, co mě nebaví, co je pro mě otrava, tak moje mysl začne hrabat a vymýšlet. Jsem myšlenkami úplně jinde, než kde je tělo. Nejsem ve svém těle. Nejsem v sobě. Utíkám od reality / žiju ve snu (v nesprávném snu). Nejsem tady a teď. Moje mysl pracuje destruktivním způsobem (moje mysl není můj kamarád a spolupracovník).

Když dělám něco, co je moje, co mě baví a naplňuje, tak jsem plně ukotven v tom co dělám. Jsem sám v sobě. Mysl mi pomáhá tvořit to, co dělám (mysl je mým kamarádem a spolupracovníkem). Je to souhra těla a mysli. Je to koncert <3 … na myšlenky / snění mimo danou činnost není místo. Vlastně tím i fyzicky mozek šetří energií. Jsem ve flow. Jsem do toho zabranej. A to mi dodává energii. To mě nabíjí :-)

I když Tvorba jezírka byla super, zjistil jsem, že dělat to každý den není stejně úplně to moje na 100%. Moje je ta pestrost a tvořivost, tím jsem si jist :-)

Mění se to

Ty naplňující činnosti se samozřejmě v průběhu života mění. Obzvláště v dnešní zrychlené době. Už to není jako dřív, že se věnujeme jedné profesi celý život.

Dlouho jsem toužil zažívat flow (zapomenutí na čas při nějaké činnosti), tak jako třeba když jsem před mnoha lety začínal podnikat v reklamě :-) … A zase jsem našel <3

Pro mě je to v současné době hlavně tvorba písniček. Tak například včera jsem vstal po šesté hodině, poprvé jsem se najedl v půl druhé. Hrál jsem na kytaru, tvořil bicí, hrál na klávesy, zpíval a v podvečer byla nová písnička na světě :-) Pak jsem šel do lesa a na louku se psem. Pak na zkoušku s kapelou. Po zkoušce jsem písničku poslal pár lidem a poslouchal jí stále dokola.

Prostě radost celý den <3

Spát jsem šel po půlnoci plný energie s chutí tvořit něco dalšího. Sice jsem celý den vykonával nějakou činnost, můj den byl těmi činnostmi úplně naplněný, ale pocitově jsem mě včera spoustu volného času.

Další mojí oblíbenou a nabíjející činností je pro mě teď psaní. Dnes jsem vstal po sedmé, udělal si ranní hygienu, zkrátil si ranní rozcvičku a sedl k psaní článků. Je devět pryč a já bych pořád psal :-)

A jak poznám, že ta daná činnost je moje?

Prostě se mi do ní chce samovolně. Ráno se probudím a těším se, že to budu dělat. A když vstanu, je to první k čemu mě to táhne. Cítím touhu, takový magnetismus :-)

V zahradnictví mě to taky víceméně bavilo, ale většina těch činností, které mě bavily, mě bavily, až když jsem je začal dělat. Až když mi zaměstnavatel řekl, co mám dělat. Nebylo to samo od sebe.

A jak to máte Vy?

Chodíte z práce unavení a nebo nabití energií? Ztěžujete si, jak to dnes bylo v práci hrozné, jak to vůbec neutíkalo a nebo vyprávíte nové zážitky / výtvory své rodině?

Děláte to svoje a nebo děláte práci někoho jiného?

A víte, že když děláte práci někoho jiného, mohl by jí za vás dělat někdo jiný, koho by bavila? Každý přece máme rádi něco jiného. Jsou lidé, kteří rádi kopou celý den. Jsou lidi, kteří rádi celý den plejou. Jsou lidi, kteří dělají rádi to co Vy nesnášíte :-))

Jako že fakt …. nekecám :-D

Zloději vlastních já

Co myslíte, co tvoří náš život? Jsou to naše myšlenky nebo naše rozhodnutí/volby?

Naše mysl je úžasný nástroj. Tvoří myšlenky a tak nám do života přináší možnosti. Dalo by se tedy říct, že naše myšlenky tvoří náš život. V podstatě ano, jenže těch myšlenek je hodně a my máme možnost si vybrat, kterým budeme věnovat pozornost a kterými z nich se pak budeme řídit. Resp. si musíme vybírat, protože naše myšlenky jsou často i protikladné.

Máme možnost volby, tedy možnost vybrat si tu myšlenku, která se nám nejvíc líbí a podle které budeme posléze činit. Takže ve finále náš život v realitě tvoří naše činy, kterým předchází celý tento proces myšlenek a rozhodnutí.

To zní celkem logicky :-)

Návyky a vědomé volby

Pak jsou tu ještě návyky, které nám proces myšlenek, voleb, rozhodnutí a činů automatizují. Činit volby a rozhodnutí vědomě je totiž poměrně energeticky náročné a automatické procesy/programy nám pomáhají lépe hospodařit s energií. Kdybychom úplně všechno měli dělat vědomě, asi bychom toho zas tak moc neudělali :-)

Když se totiž chceme rozhodovat vědomě, musíme se podívat do sebe (co se nám líbí a co ne) a podle toho rozhodnout a jednat. Je pro nás tedy mnohem pohodlnější, činit podle toho, jak jsme na to zvyklí (jak to máme zautomatizované) a být takové ovečky našich vlastních návyků. Tedy ovečky voleb, rozhodnutí a činů, které jsme provedli v minulosti a nebo které jsme nakoupili/okoukali od jiných. Kopírování je totiž taky energeticky mnohem úspornější :-)

Když chceme žít jinak

Pokud však chceme svůj život nějak změnit/ovlivnit/směrovat ho jinam, musíme se naučit vědomě tyto automatismy rozbourat/obejít a systematicky tak změnit naše návyky, neboli přepsat programy v nás.

Odbočka: Vyšší moc

Pak je tu ještě vyšší princip, který nás přesahuje a který náš život usměrňuje, tak abychom se v životě naučili rozhodovat a žít v souladu s námi samými a s ostatními. Vyšší moc nás tedy udržuje v rovnováze.

Takže pokud my učiníme nějakou volbu, která není v souladu s naším nejvyšším dobrem (s naším já), dostaneme posléze takový malý pohlavek, abychom věděli, že příště se máme rozhodnout jinak.

Ale to teď nechme stranou :-)

Jeden příklad z praxe za všechnu teorii

… aneb pojďme na chvíli moralizovat :-)

Před několika desítkami let jsme žili v době, kdy bylo úplně normální krást. Chodili jsme do zaměstnání a tam bylo úplně normální, si sem tam něco ulít domů. Třeba jsme pracovali na stavbě, tak jsme si někam bokem ulili paletu cihel a pak jsme si jí večer potají odvezli domů. Nebo jsme pracovali v kuchyni a tak jsme si zase domů vzali masíčko a uvařili si výborný gulášek.

Na těchto příkladech je to okrádání z dnešního úhlu pohledu celkem zřejmé :-) Ale pojďme dál.

Doba pokročila a začali jsme mít možnost podnikat. Ale krást jsme byli zvyklí stále, takže když šlo něco udělat bez dokladu, tak šup. „Udělám Ti to levnějc a oba ušetříme na daních.“ Tady je nám to okrádání, taky celkem jasné, ale už se nám moc nechce to měnit. Protože je všeobecně říká, že stát nám toho stejně moc nedá (protože nás taky okrádá, musíme přeci platit daně), tak proč bychom měli být poctiví my, že jo?

A co na to vyšší princip?

Jenže z hlediska vyššího principu je to stále stejná krádež. A pokud krademe my, bude zase nám vzato někde jinde. Třeba se nám porouchá auto a budeme muset zaplatit za jeho opravu. A nebo nám sem vesmír pošle třeba Babiše. A my jsme pak naštvaní na něj a nadáváme a stěžujeme si, jak je to nespravedlivé.

Přičemž u koho ta nespravedlnost začala?

Ano vymlouváme se často na ostatní, třeba na politiky. Říkáme „oni kradou, tak proč bych to nedělal já?„. Jenže pokud chceme, aby nekradli ostatní, musíme na to z druhé strany, musíme začít u sebe. To je zákon a jinak to prostě nejde!

Kdybychom tento zákon všichni pochopili a přijali, mohl by tu být v cukuletu v tomto ohledu ráj na zemi.

Až my všichni zaměstnanci a podnikatelé (všichni my dole) budeme poctiví, vsaďte se o co chcete, že Ti co nás vedou (ti nahoře) budou muset zpoctivět taky. Nic jiného jim prostě nezbyde.

No ale zpátky na začátek k rozhodnutím, aby jste věděli proč Vám to všechno vyprávím

Už nějakou dobu podnikám a na začátku podnikání jsem taky občas podlehl pokušení udělat něco „bez papíru“. Říkal jsem si „vždyť to jsou jenom dvě stovky, tak se s tím nebudu papírovat a něco ušetřím, zákazník doklad stejně nechce“. Ale i když to byla třeba jen padesátikoruna, měl jsem z toho blbý pocit, protože jsem věděl, že ve skutečnosti kradu.

A tak jsem tento zvyk, lenost a nepoctivost v sobě postupem času vědomě změnil. Vždy se v každé takové situaci podívám se do sebe, posoudím co chci a co ne a podle toho se rozhodnu a konám. A postupem času je z toho nový zvyk.

Ano, i několik let po tom co jsem přestal šidit, když mi zákazník řekne „ale já doklad nepotřebuju“, tak mi přijde myšlenka „jé, tak to psát nebudu“, ale já prostě chci žít podle svého já (poctivě) a tak si zvolím doklad vystavit, vytisknout a výdělek dobrovolně přiznat a odvézt z něj daň.

Je to pracnější, ale nejdu tím proti sobě a tak si mohu sám sebe vážit, neokrádám tedy svoje vlastní já o dobré pocity :-)

BTW: A navíc, díky placení daní mohu pak žít na o to krásnějším místě na zemi :-)

A co si volíte Vy?

Jste ovce? Kradete si vlastní já, tak jako se to dělalo dřív? Nadáváte? Nebo jste poctivky? Pochlubte se … :-)

Úvodní obrázek: Barbora Kaasová

Pocity, emoce a myšlenky aneb AUTOMAT na střílení míčků

Včera mě kamarádka upozornila na důležitou věc a mně se to hezky promítlo do takového obrazu.

Ve svém životě věnujeme často velkou pozornost svým pocitům, emocím a myšlenkám. Jsou naší součástí. A zpravidla častěji těm negativním než těm pozitivním. A to nám bere neskutečné množství energie a nesmírně nás to brzdí.

Když si vytyčíme CÍL, chceme ho vždycky dosáhnout, ale díky tomu, co jsem napsal o kousek výš, se nám to často nepovede.

Máš sen?

Představ si, že chceš vylézt na velikou horu, vždycky to byl Tvůj sen a rozhodl ses tam vydat. Chceš to DOKÁZAT. Rozhodneš se tam tedy jít, vydáš se na cestu a jdeš. Cestou Tě napadají myšlenky („Co budu zítra dělat?“, „Kam pojedu letos na dovolenou?“), obavy („Co když mi dojde jídlo?“), strachy („Co když to nedokážu?“)…

Když se těm strachům a obavám poddáš, otočíš to v půli cesty a vrátíš se domů. A nebo když se budeš víc věnovat všem těm úžasným myšlenkám, dokonce nikdy ani nevyrazíš na cestu.

Jiný příběh – Obraz s automatem

Představ si, že jsi běžec na krátké tratě. Soutěžíš zrovna v závodě na 50 metrů a běžíš si pro trofej. Kolem trati stojí po několika metrech automaty na střílení míčků. Ty míčky na Tebe létají ze všech stran. Nejčastěji pinpongáče, jindy tenisáky a sem tam nějaký basketbalový nebo fotbalový míč. Výjimečně dokonce medicimbal. Taky se Ti pod nohama občas objeví nějaký klacík nebo dokonce přes trať/cestu leží padlý strom.

Problém je v tom, že se přestaneme soustředit na trofej nebo cílovou pásku a začneme příliš moc pozornosti věnovat těm míčkům. Začneme si je prohlížet, zkoumat je, dívat se, jakou mají barvu, zjišťovat, jestli se nám líbí, jestli jsou dost nafoukaný (tvrdý) nebo jestli by se nám dokonce nehodily do sbírky. :-) A tím se dostaneme do pasti, protože pak věnujeme všechnu energii jim a zapomeneme na ten cíl, kam jsme si běželi pro trofej.

Dávej pozornost na správné místo!

A stejně je to i s těmi pocity, emocemi a myšlenkami. Když jim věnujeme příliš mnoho pozornosti, často se nám stane, že náš cíl/záměr/vize se nám ztratí z dohledu a nikdy jej nedosáhneme. ;-)

Přeji Ti, aby ses naučil brát svoje pocity, emoce a myšlenky sportovně, s lehkostí a nadhledem, protože pak se stejnou lehkostí začneš dosahovat svých cílů. :-))

Až poběžíš příště, koukej se soustředěně na cílovou pásku. Když přiletí míček, buď ho odraž jinam a nebo ho nech klidně do sebe strefit. Ale koukej dál na trofej za cílovou páskou. Daleko snadněji ji získáš :-) A když se Ti náhodou stane (a to se stává – je to normální, stává se to i šampiónům ;-), že zjistíš, že jsi ten míček prohlížíš, zahoď ho a svůj pohled opět obrať k cíli :-)

Trénovat to můžeš každý den! Držím Ti palce, ať se Tim to daří a stáváš se šampiónem v každém svém vytyčeném závodě ;-)