• Home
  • Archiv pro štítek: poctivost

Zloději vlastních já

Co myslíte, co tvoří náš život? Jsou to naše myšlenky nebo naše rozhodnutí/volby?

Naše mysl je úžasný nástroj. Tvoří myšlenky a tak nám do života přináší možnosti. Dalo by se tedy říct, že naše myšlenky tvoří náš život. V podstatě ano, jenže těch myšlenek je hodně a my máme možnost si vybrat, kterým budeme věnovat pozornost a kterými z nich se pak budeme řídit. Resp. si musíme vybírat, protože naše myšlenky jsou často i protikladné.

Máme možnost volby, tedy možnost vybrat si tu myšlenku, která se nám nejvíc líbí a podle které budeme posléze činit. Takže ve finále náš život v realitě tvoří naše činy, kterým předchází celý tento proces myšlenek a rozhodnutí.

To zní celkem logicky :-)

Návyky a vědomé volby

Pak jsou tu ještě návyky, které nám proces myšlenek, voleb, rozhodnutí a činů automatizují. Činit volby a rozhodnutí vědomě je totiž poměrně energeticky náročné a automatické procesy/programy nám pomáhají lépe hospodařit s energií. Kdybychom úplně všechno měli dělat vědomě, asi bychom toho zas tak moc neudělali :-)

Když se totiž chceme rozhodovat vědomě, musíme se podívat do sebe (co se nám líbí a co ne) a podle toho rozhodnout a jednat. Je pro nás tedy mnohem pohodlnější, činit podle toho, jak jsme na to zvyklí (jak to máme zautomatizované) a být takové ovečky našich vlastních návyků. Tedy ovečky voleb, rozhodnutí a činů, které jsme provedli v minulosti a nebo které jsme nakoupili/okoukali od jiných. Kopírování je totiž taky energeticky mnohem úspornější :-)

Když chceme žít jinak

Pokud však chceme svůj život nějak změnit/ovlivnit/směrovat ho jinam, musíme se naučit vědomě tyto automatismy rozbourat/obejít a systematicky tak změnit naše návyky, neboli přepsat programy v nás.

Odbočka: Vyšší moc

Pak je tu ještě vyšší princip, který nás přesahuje a který náš život usměrňuje, tak abychom se v životě naučili rozhodovat a žít v souladu s námi samými a s ostatními. Vyšší moc nás tedy udržuje v rovnováze.

Takže pokud my učiníme nějakou volbu, která není v souladu s naším nejvyšším dobrem (s naším já), dostaneme posléze takový malý pohlavek, abychom věděli, že příště se máme rozhodnout jinak.

Ale to teď nechme stranou :-)

Jeden příklad z praxe za všechnu teorii

… aneb pojďme na chvíli moralizovat :-)

Před několika desítkami let jsme žili v době, kdy bylo úplně normální krást. Chodili jsme do zaměstnání a tam bylo úplně normální, si sem tam něco ulít domů. Třeba jsme pracovali na stavbě, tak jsme si někam bokem ulili paletu cihel a pak jsme si jí večer potají odvezli domů. Nebo jsme pracovali v kuchyni a tak jsme si zase domů vzali masíčko a uvařili si výborný gulášek.

Na těchto příkladech je to okrádání z dnešního úhlu pohledu celkem zřejmé :-) Ale pojďme dál.

Doba pokročila a začali jsme mít možnost podnikat. Ale krást jsme byli zvyklí stále, takže když šlo něco udělat bez dokladu, tak šup. „Udělám Ti to levnějc a oba ušetříme na daních.“ Tady je nám to okrádání, taky celkem jasné, ale už se nám moc nechce to měnit. Protože je všeobecně říká, že stát nám toho stejně moc nedá (protože nás taky okrádá, musíme přeci platit daně), tak proč bychom měli být poctiví my, že jo?

A co na to vyšší princip?

Jenže z hlediska vyššího principu je to stále stejná krádež. A pokud krademe my, bude zase nám vzato někde jinde. Třeba se nám porouchá auto a budeme muset zaplatit za jeho opravu. A nebo nám sem vesmír pošle třeba Babiše. A my jsme pak naštvaní na něj a nadáváme a stěžujeme si, jak je to nespravedlivé.

Přičemž u koho ta nespravedlnost začala?

Ano vymlouváme se často na ostatní, třeba na politiky. Říkáme „oni kradou, tak proč bych to nedělal já?„. Jenže pokud chceme, aby nekradli ostatní, musíme na to z druhé strany, musíme začít u sebe. To je zákon a jinak to prostě nejde!

Kdybychom tento zákon všichni pochopili a přijali, mohl by tu být v cukuletu v tomto ohledu ráj na zemi.

Až my všichni zaměstnanci a podnikatelé (všichni my dole) budeme poctiví, vsaďte se o co chcete, že Ti co nás vedou (ti nahoře) budou muset zpoctivět taky. Nic jiného jim prostě nezbyde.

No ale zpátky na začátek k rozhodnutím, aby jste věděli proč Vám to všechno vyprávím

Už nějakou dobu podnikám a na začátku podnikání jsem taky občas podlehl pokušení udělat něco „bez papíru“. Říkal jsem si „vždyť to jsou jenom dvě stovky, tak se s tím nebudu papírovat a něco ušetřím, zákazník doklad stejně nechce“. Ale i když to byla třeba jen padesátikoruna, měl jsem z toho blbý pocit, protože jsem věděl, že ve skutečnosti kradu.

A tak jsem tento zvyk, lenost a nepoctivost v sobě postupem času vědomě změnil. Vždy se v každé takové situaci podívám se do sebe, posoudím co chci a co ne a podle toho se rozhodnu a konám. A postupem času je z toho nový zvyk.

Ano, i několik let po tom co jsem přestal šidit, když mi zákazník řekne „ale já doklad nepotřebuju“, tak mi přijde myšlenka „jé, tak to psát nebudu“, ale já prostě chci žít podle svého já (poctivě) a tak si zvolím doklad vystavit, vytisknout a výdělek dobrovolně přiznat a odvézt z něj daň.

Je to pracnější, ale nejdu tím proti sobě a tak si mohu sám sebe vážit, neokrádám tedy svoje vlastní já o dobré pocity :-)

BTW: A navíc, díky placení daní mohu pak žít na o to krásnějším místě na zemi :-)

A co si volíte Vy?

Jste ovce? Kradete si vlastní já, tak jako se to dělalo dřív? Nadáváte? Nebo jste poctivky? Pochlubte se … :-)

Úvodní obrázek: Barbora Kaasová