• Home
  • Štítek: pohádka

Začínám to chápat

Před dvěma lety jsem byl u Martina Uhlíře nedaleko Staroměstského náměstí v Praze. Martin má schopnost spojit se s Vaší duší a vyprávět skrze sebe příběh Vaší Duše. Martin je takový tlumočník.

Příběh je to mnohdy abstraktní, ale to je jen tím, že Váš mozek to potřebuje nějak uchopit. Některé věci Vám zapadají hned, jiné později a některé možná nepochopíte nikdy.

Dlouho jsem přemýšlel

Dlouho jsem nad tím, co mi skrze Martina bylo řečeno, přemýšlel. Vlastně jsem si na to za ty dva roky vzpomněl každou chvilku. A dnes mi docvaklo z toho povídání cosi zásadního.

Král přírodních bytostí

Když se s Martinem uvidíte poprvé na všeobecné přednášce, tak Martin si Vaší duši načte a na papírek Vám napíše, jak se Vaše Duše jmenuje (ta jména duší „vymyslel“ Martin se svojí ženou Ivou, takže to není nějaké dogma, ale i ta jména sdělují váš obsah, podobně jako váš příběh) a ještě tam uvede pár dalších informací, které Vám vysvětlí později.

Mě bylo sděleno, že jsem Král přírodních bytostí. Na čtení duší nás bylo několik a Martin říkal, že to vypadá jako takový sjezd Králů :-D Bylo nás tam v ten den takových více :-).

Později jsem se dozvěděl o svých darech, z nichž mi některé ladily, ale nad jinými jsem si lámal hlavu. Hudba ano, Tvůrce ano, Inspirátor jistě, Leader hmm nevím, … Bylo mi sděleno, že když něco vytvořím já, je to krásné, ale když vytvoří něco někdo jiný v mé přítomnosti, je to prostě Wow :-).

A dle událostí z posledních dní / týdnů, musím souhlasit

Býval jsem puntičkář, ale poslední dobou jsem si uvědomil, že mě vlastně do detailů věci řešit nebaví. Rád to nastřelím a ideální je, když to dopiplá někdo jiný.

Tak třeba ve firmě jsem měl kdysi grafika Honzu Barnáše. Když jsem vytvořil grafiku já, dobrý, ale když něco vypiplal Honza, bylo to Boží. Občas jsem zapálený do focení, dobrý. Ale včera mi nafotil fotky Vašek Dufek a prostě Boží.

Natáčeli jsme s Adélou Victorií Jedličkovou videa ke klipům, já snad dobrý, ale Adély tanec Boží. Napíšu Lence Bauerové, že řeším těď takové a takové téma, jestli by mi na to napsala text. A ona vezme tužku a druhý den je parádní text (nebo spíše dva) na světě :-)

Rád tvořím písničky, ale řešit to do detailů a řešit vše okolo, to není moje. Kdyby tak se našli muzikanti, kteří by to dopiplali, to by bylo Boží :-)

A takhle bych mohl pokračovat dál a dál …

Miluju když ostatní dělají věci „za mě“

Asi to bude vypadat jako lenost. Já jsem pracovitej, ale miluju pestrost. Někdy to možná vypadá, že jsem línej a nebo neumím dotahovat věci do konce. Ale jak píšu výše. Rád věci nastřelím a když pak to zrealizuje / dopiluje / dotvoří někdo další, je to ideální :-)

Dlouho jsem dělal hodně rutinních prací, ale čím dál více mám pocit, že to není mým údělem.

Což mi k tomu Králi docela zapadá :-)

A vlastně mi to jednou vpálila i Marcelka Maňasová, nyní Terapeutka RUŠ, když jsme spolu čistili na kurzu T2. Říkala „ty chceš, aby to všichni oddřeli za tebe a sám nechceš dělat nic“. Já byl tehdy pěkně restlej a to společné čištění se mi nelíbilo. Dal jsem dokonce Marcelce docela blbé hodnocení (to jsem si ještě něuvědomoval, že ho vlastně dávám sám sobě :-). Ale Marcelka si to pak vyčistila a úspěšně kurz absolvovala. Já jsem vyletěl. Ale co když zrovna tím, že někdo „musí“ dělat něco za mě, dělám nejvíc práce? :-))

Kolem hudby si to kralování umím představit velmi lehce

Když se na chvilku zasním, mohlo by to vypadat nějak takhle :-)

Napíšu článek na nějaké téma a dám odkaz textařce, ona vytvoří text k písničce. Udělám skicu písničky a dám jí ostatním muzikantům, oni jí dotvoří. Navrhnu focení, abychom mohli dát o sobě vědět a nějaký šikovný fotograf nás rád nafotí. Někdo další vytvoří grafiku. Někdo jiný si vezme na starost propagaci. Natočíme materiál pro klip a někdo šikovný to sestříhá a někdo další šikovný hodí na sítě. Někdo další domluví koncerty či rozhovory. A já si jen tak občas něco tůhle zobnu, tůhle něco doplním, támhle něco nastřelím …

To je krásná spolupráce <3, to je koncert <3, to je pohádka <3 To je krásně na Světě <3

No s texty už to funguje. S fotkama taky. A to ostatní se třeba začne tvořit postupně taky.

Držte mi palce. Podporujte. Sledujte. Inspirujte. Nápadujte. Doporučujte. Dohazujte. Děkuju <3

A jak to máte Vy?

Máte rádi rutinu nebo raději kralujete? Rádi řešíte sebemenší detaily nebo to nejraději jen nastřelíte a ať to dotáhne někdo šikovnější? Podělte se :-)

Fotka: Jacques GAIMARD z Pixabay

Otázka: Jak se tvoří hojnost?

V neděli jsme byli se ženou na houbách. Jeli jsme na Černou řeku, kam často chodíme. Ale nic moc tam nebylo. V podstatě jeden hříbek, pár červivých masáků a jináč nic. Teda nic z toho, co jsme chtěli, jinak to tam bylo jako v pohádce :-)

Moje žena má ráda, když nachází na každém kroku. Úplně nejlepší je, když vleze do leza a hned na prvním kroku velikánský hřib. Má ráda hojnost, to je pak ve svém živlu a celá září :-)

Před několika lety jsem absolvoval základní kurz Accessu a ten mě naučil používat otázky. Dalo by se i říct, že mě naučil otázkami v této realitě kouzlit. A od té doby jsou otázky součástí mého života jako jeden z nástrojů tvorby. Jako nástroj pro otevírání se možnostem.

A tentokrát mi jediná otázka pomohla vykouzlit plný košík hub

Ale počkejte, k tomu se dostaneme …

Když jsme nic nenacházeli a žena začínala být tak trochu otrávená, položil jsem si otázku, uvedenou v nadpisu tohoto článku. Jak se tvoří hojnost?

Nejdříve jsem byl jako malé dítě a běželo mi hlavou. No tak když je tahle realita hrou, tak to se tady určitě ty houby někde objeví. Vyskáčou ze země a my určitě na to místo, kde zrovna vyskákaly, dojdeme. Byl jsem opravdu jak malé dítě :-)

Takhle to ale zřejmě nefunguje :-D Nebo alespoň ne mě ;-) Takhle silnou tvůrčí energii ještě nemám :-D

Ale funguje mi, být ve správný čas na správném místě

Krátce po tom, co jsem položil tuhle kouzelnou otázku, jsem si vzpomněl na nedaleký les. Kdysi jsem tam byl na hrabance, dalo se zajet autem až do lesa.

Ještě chvíli jsme bloudili v tom původním lese a hojnost se začala ukazovat i tady. Po pár krocích jsem uviděl místo poseté malými houbičkami. Byly tam rozsypané jako malé penízky :-) Ty ale nejíme a tak jsem se rozhodl ke změně.

Pojedeme jinam.

Dříve jsem neměl rád změny a když už jsem se k něčemu rozhodl, muselo to tak zůstat. Zůstali bychom v tom původním lese a já bych bral toto nezdařené houbaření jako krásnou procházku. Sice bych si to užil, ale prostě bych se uzavřel hojnosti.

Jenže otázky otevírají možnosti a volají ke změně a v tom je to kouzlo :-)

Přišlo nemilé překvapení

Když jsme dorazili na nové místo, těsně nad Chodovem, uviděli jsme les celý rozvoraný. Pokácené stromy, rozježděné traktory to tu bylo a po lesu s hrabankou skoro ani památky. Zřejmě brouček Kůrovec :-) Ale my jsme dali na intuici a vyrazili do toho voraniště :-)

A krátce po nemilém překvapení, přišlo překvapení milé

Na každém kroku Masák, tu a tam Babka, dokonce pár Lišek. Ale hlavně Hřibáci Praváci :-) A co bylo nejdůležitější? Žena šťastná jak blecha :-)) a po půlhodince byl koš plný.

To že zrovna tam byly houby, se dá vysvětlit i logicky, možná by se to dalo vymyslet. Tohle místo je možná o sto výškových metrů níže, takže tam bylo tepleji a do rozvoraného lesa na houby nikdo nepůjde, tak proto jich tam bylo tolik.

Ale nepoložit si tu kouzelnou otázku a neposlouchat intuici, měli bychom zřejmě prd :-) A takhle jsme si klidně mohli udělat třeba Houby s voctem :-D … teda my raději řízky a nebo smaženici na másle <3 Mňam <3

A co Vy? Umíte kouzlit?

Pracujete s otázkami? Znáte Access? Jste jako malé děti? A nebo děláte rychlé závěry a užíváte si Houby s voctem?

Reklama na závěr

Tohle původně nebylo záměrem článku, ale když už píšu o svojí ženě Lence a o Accessu, tak musím zmínit, že i moje žena umí kouzlit s otázkami. Tak pokud byste to chtěli od ní naučit, vyřešit nějaký problém, či si jen dopřát cosi jako příjemnou masáž a přivítat do svého života lehkost, koukněte na její stránky :-) … on i ten Access jí nesmírně baví a pak září podobně jako na té fotce v záhlaví :-) A to já mám moc rád <3

Kdo nic neumí, učí

Na toto téma najdete na internetu spoustu teorie a spousta variant tohoto citátu. Takovou nejpropracovanější je tato:

Kdo nic neumí, učí. Kdo nic neumí a neumí učit, učí tělocvik. Kdo nic neumí, neumí učit a neumí učit ani tělocvik, dělá ředitele.

Ano, je to vtipné :-)) Ale přemýšleli jste sami někdy nad tím, proč někdo umí třeba profesionálně zpívat a jiný to „jen“ učí a sám nezpívá, i když by na to měl?

Já to vidím takto: Každý máme talent na něco jiného. Každý jsme sem na svět přišli s nějakými dary. Každého nás v životě baví a naplňuje něco jiného. Každý se chceme rozvíjet v něčem jiném a pro každého je výzvou něco jiného.

Může mě někdo něco naučit, když to sám neumí?

Za mě ano. Nádherně je to znázorněno v pohádce Jak se budí princezny, kterou nedávno vysílali.

Tam se princ (hraje Jan Hrušínský) rozhodne zachránit Růženku. Cestou k ní se společně se sluhou Matějem (hraje Vladimír Menšík) dostanou k řece a probíhá mezi nimi tento rozhovor:

  • Matěj: No to je nadělení princi. Ten převozník tam snad chrápe a pramice nikde. Co budeme dělat?
  • Princ: Přeplaveme.
  • Matěj: Vy umíte plavat?
  • Princ: Ne.
  • Matěj: No vidíte.
  • Princ: Ale ty mě to naučíš.
  • Matěj: Hmm. No, dobře.

Poté Matěj prince učí vše teoreticky, princ jde na mělčinu a i přesto, že mu Matěj v poslední chvíli prozradí, že sám plavat neumí, to za chviličku princ umí.

Po překonání řeky (princ přeplave, Matěj jede na voru), si vymění ještě tato slova:

  • Princ: Poslouchej Matěji, proč si mi neřekl, že neumíš plavat?
  • Matěj: Na to jste se mě neptal princi, vy jste chtěl, abych vás plavat naučil. A to už teď umíte :-)

V pohádce je krásně znázorněna i síla princova záměru a rozhodnutí jít za ním.

Ano, když se rozhodneme pro cokoliv na světě, zvládneme to sami. Obecně však žijeme často v dogmatu, že když se něco chceme naučit, musí nás to naučit někdo jiný. Vlastně vždycky jsme se všechno, ale nakonec naučili sami. I když nám v tom řada lidí pomáhala. Vzpomeňte si třeba, že umíte chodit, mluvit, psát, atd. Naučil vás to někdo? Ne, naučili jste se to sami, jen jste u toho občas měli průvodce, tedy někoho, kdo vám to vysvětlil a ukázal.

A učitel vlastně takovým průvodcem je. Podobně jako sluha Matěj, ve výše uvedené pohádce, pro prince.

A proč tedy ty učitele vlastně potřebujeme?

Často je naše rozhodnutí slabé a nebo si dostatečně nevěříme/nemáme dostatečnou sebedůvěru, kterou v průběhu dětství postupně ztrácíme s tím, jak se nám občas nepodaří to, čeho chceme dosáhnout. A potom potřebujeme podporu někoho dalšího zvenku.

Učitel má právě talent na učení. Učitel nám předává informace a zkušenosti (buď svoje nebo převzaté od někoho jiného), je naším motivátorem a podporovatelem. Také je to člověk, který nám může ukázat kouzlo daného tématu nebo nám může to kouzlo pomoci objevit v nás.

Když se vzájemně podpoříme a doplníme jeden druhého svými dary a talenty, zvládneme nakonec opravdu cokoliv :-)

Doplňujme se tedy a podporujme navzájem! Je to elegantnější, efektivnější a vlastně i jednodušší a přirozenější, než předhánění se či soupeření :-)

A jak to máte s učením Vy?

Umíte všechno jako Brouk Pytlík a nebo to raději učíte? Učíte se vždy vše sami snadno a rychle a nebo využíváte raději průvodce?

Pohádka – Cesta za štěstím

Tuto pohádku nám předali děti z Římskokatolické farnosti, krátce před vánocemi, po skončení dětského představení pořádaného na domažlickém náměstí.

Mě se moc líbí. Hlavně to, jak jsou andělé v ní neskonale trpěliví a jak nám dají vždy to, po čem toužíme a to o co si říkáme.

Nechte se inspirovat tímto krátkým příběhem :-)

Muž kameníkem

Kdysi žil muž, který ze skály vytesával kameny. Byla to veliká dřina a chlapík mnoho pracoval. Jeho mzda však byla velmi nízká, a tak byl nespokojený. Povzdechl si, protože jeho práce byla namáhavá, a zvolal:

Och, přál bych si, abych byl bohatý a mohl odpočívat na pohovce pokryté hedvábím.

Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Odpočívající boháč

A najednou byl kameník bohatý, odpočíval na pohovce, jejíž potah byl utkán z hedvábí.

Okolo projížděl král. Před i za jeho kočárem jeli jezdci na koních a nad hlavou měl zlatý slunečník. Když toho boháč spatřil, začal se soužit, že nad jeho hlavou nikdo zlatý slunečník nedrží, a přestal být spokojený. Povzdechl si a zvolal: Přeji si, abych se stal králem.“

Znovu se objevil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Král

Stal se tedy králem a před i za jeho kočárem jelo mnoho jezdců na koních, nad hlavou mu drželi zlatý slunečník a slunce pálilo tak, že stébla trávy uvadala. Král si začal stěžovat, že mu slunce spálilo obličej, že je mocnější než on, a opět byl nespokojený. Povzdechl si a řekl: „Přeji si, abych byl sluncem.“

Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Žhnoucí slunce

Proměnil se tedy ve slunce a šířil své paprsky všude. Nahoru a dolů, doprava a doleva. Sežehával trávu na zemi a tváře všech králů.

Pak se mezi něho a zemi postavil mrak. Sluneční paprsky se k němu odrážely zpět a on se začal hněvat, že jeho moci někdo vzdoruje. Stěžoval si, že mrak je mocnější než on, a nebyl spokojený. Přál si, aby se stal mrakem, který je tak mocný.

Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Mocný mrak

Stal se tedy mrakem a postavil se mezi slunce a zemi. Zachytával sluneční paprsky, aby tráva dobře rostla a zelenala se. Z mraku začalo hustě pršet, což způsobilo, že se přeplnily řeky, záplavy strhly domy a zničily pole. Déšť však dopadal na skálu, jež se nepodvolila.

Vyléval na ni mocné proudy deště, avšak skála neustoupila. Začal se hněvat, že se skála nepoddala jeho moci, a že tak síla jeho deště přišla vniveč. Opět nebyl spokojený. Zvolal: „Ta skála má moc, jež přesahuje moji. Chci být skálou.“

Objevil se anděl a mrak se proměnil ve skálu a nehýbal se, ani když pražilo slunce nebo pršelo.

Pevná skála

Najednou přišel muž s krumpáčem, majzlíkem a těžkým kladivem a ze skály začal odlamovat veliké kameny. Skála řekla: „Jak je možné, že tento muž disponuje mocí, jež přesahuje tu moji a odštipuje z mého klína těžké kameny?“ Nebyla spokojená. Zvolala: „Jsem slabší než ten muž. Chci se stát jím.“

Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Zkušený kameník

Muž se tedy stal opět kameníkem. Dokončil koloběh. Uvědomil si, že spokojenost nepřichází po splnění vytyčeného cíle, nýbrž z přítomného ocenění skutečnosti.

A co si z pohádky vezmete Vy?

Zdálo by se, že jediné poučení může být to, co je uvedeno v jejím posledním odstavci. Tedy, že máme být spokojení s tím co máme a užívat si to. Pohádka nás tedy vede k pokoře a ta je rozhodně na místě!

Možná že to někoho šťastným udělá, když bude věřit tomu, co říkají ti moudří, co už si to poznání prožili.

Život je však právě o vlasních zkušenostech, vlastním poznání a o aha momentech zažitých na vlastní kůži :-) Proto také tady na zemi jsme …

Volba

Líbí se mi, že máme možnost volby, a pokud chceme, tak nám život umožní prožít vše, co si přejeme :-)

Nespokojenost

Naši nespokojenost většinou vnímáme jako něco špatného. Nebo alespoň tak je vnímána obecně. Když jsme s něčím nespokojení, hned se to někomu nelíbí. Třeba našim moudrým rodičům :-)

Ale zkuste se na to podívat jinak. Naše nespokojenost je zároveň skvělým hnacím motorem za poznáním něčeho nevého. Za nabráním dalších živostních zkušeností. Za vylepšováním a tvořením …

Takže je to zase jen a jen na Vás!

Buď buďte pokorní k tomu co máte, tak jako radí vypravěč výše uvedené pohádky a nebo buďte klidně nespokojení a poznávejte, co jste ještě nepoznali.

Je to ve Vašich rukách, je to Váš život! <3

A nebo ještě lépe. Dělejte obojí. Buďte pokorní k tomu co máte a zároveň buďte nespokojení a poznávejte a tvořte nové. Ono se to konec konců nevylučuje :-)

Audioverzi pohádky si můžete poslechnout ze Soundcloudu