• Home
  • Archiv pro štítek: pokora

Jako papiňák

Včerejší den byl pro mě po dlouhé době jedním z těch psychicky náročných. Probudil jsem se nevyspalý a neodpočatý a nejraději bych zůstal v posteli. Bylo to ale potřeba a tak jsem šel do práce.

Dříve u mě tyto stavy bývaly na denním pořádku, ale s prací na sobě je jich v mé realitě (Děkuji) poskrovnu.

Jako většinou, tak i tentokrát jsem si to způsobil tím, že jsem si nedělal v posledních dnech (možná i týdnech) čas na sebe. Nevěnoval jsem dost dlouhou dobu odpočinku, relaxaci, meditaci (pro mě je to třeba i mytí nádobí, jednotvárná manuální práce, úklid, apod.) a nedělal jsem moc věcí, při kterých bych byl ve flow a dobíjel si tak baterky.

Prostě nebyl jsem dlouho jen sám se sebou, aniž bych nic aktivně neřešil.

A jak to tak bývá, tak v průběhu dne se ještě moje napětí ve mě stupňovalo, protože přicházely další a další „zajímavé“ události. Večer jsem tedy usínal jako napěchovaný papiňák.

Dnešní ráno

No a stejně to vlastně nenápadně pokračovalo i dnes ráno. A stupňovalo se to a stupňovalo dál.

Ve chvíli, kdy jsem myslel, že ventil ve mě už povolí, že už zbývá jen dotyk špendlíku a já vyletím, začal jsem se ptát sám sebe, jak bych mohl tuhle situaci zmírnit nebo spíše vyřešit, aniž bych ten tlak musel držet uvnitř sebe a nebo jsem nevybuchl.

Výbuchy jsou sice někdy fajn, ale pomáhají většinou jen na chviličku a za nějaký čas přijdou další a většinou ještě silnější. Sopka si taky dává na čas, ale když je činná a aktivní, prostě čas od času buchne a začne chrlit.

No a já si v tu chvíli vzpomněl na jednu techniku, se kterou jsem si kdysi hrál. Ta technika obsahuje podobná slova, jako děkovačka v jedné metodě ;-). Tato technika spočívá v opakování slov/vět: „Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Miluji tě. Děkuji ti.“

Jestli jste o tom nikdy neslyšeli, tak se jedná o havajskou techniku Ho’oponopono. O tom, jak tato technika funguje, píše krátce a velmi srozumitelně Jan František Bím v článku Absolutní odpovědnost – technika Ho’oponopono. Doporučuji :-)

A jak řešíte napětí (nevybitou energii, agresivitu) v sobě Vy?

Křičíte? Boxujete? Běháte? Kopete nožičkama? Mlátíte kolem sebe? A nebo ještě něco „horšího“? Podělte se prosím o svoje zkušenosti. Děkuji :-)

Pohádka – Cesta za štěstím

Tuto pohádku nám předali děti z Římskokatolické farnosti, krátce před vánocemi, po skončení dětského představení pořádaného na domažlickém náměstí.

Mě se moc líbí. Hlavně to, jak jsou andělé v ní neskonale trpěliví a jak nám dají vždy to, po čem toužíme a to o co si říkáme.

Nechte se inspirovat tímto krátkým příběhem :-)

Muž kameníkem

Kdysi žil muž, který ze skály vytesával kameny. Byla to veliká dřina a chlapík mnoho pracoval. Jeho mzda však byla velmi nízká, a tak byl nespokojený. Povzdechl si, protože jeho práce byla namáhavá, a zvolal:

Och, přál bych si, abych byl bohatý a mohl odpočívat na pohovce pokryté hedvábím.

Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Odpočívající boháč

A najednou byl kameník bohatý, odpočíval na pohovce, jejíž potah byl utkán z hedvábí.

Okolo projížděl král. Před i za jeho kočárem jeli jezdci na koních a nad hlavou měl zlatý slunečník. Když toho boháč spatřil, začal se soužit, že nad jeho hlavou nikdo zlatý slunečník nedrží, a přestal být spokojený. Povzdechl si a zvolal: Přeji si, abych se stal králem.“

Znovu se objevil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Král

Stal se tedy králem a před i za jeho kočárem jelo mnoho jezdců na koních, nad hlavou mu drželi zlatý slunečník a slunce pálilo tak, že stébla trávy uvadala. Král si začal stěžovat, že mu slunce spálilo obličej, že je mocnější než on, a opět byl nespokojený. Povzdechl si a řekl: „Přeji si, abych byl sluncem.“

Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Žhnoucí slunce

Proměnil se tedy ve slunce a šířil své paprsky všude. Nahoru a dolů, doprava a doleva. Sežehával trávu na zemi a tváře všech králů.

Pak se mezi něho a zemi postavil mrak. Sluneční paprsky se k němu odrážely zpět a on se začal hněvat, že jeho moci někdo vzdoruje. Stěžoval si, že mrak je mocnější než on, a nebyl spokojený. Přál si, aby se stal mrakem, který je tak mocný.

Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Mocný mrak

Stal se tedy mrakem a postavil se mezi slunce a zemi. Zachytával sluneční paprsky, aby tráva dobře rostla a zelenala se. Z mraku začalo hustě pršet, což způsobilo, že se přeplnily řeky, záplavy strhly domy a zničily pole. Déšť však dopadal na skálu, jež se nepodvolila.

Vyléval na ni mocné proudy deště, avšak skála neustoupila. Začal se hněvat, že se skála nepoddala jeho moci, a že tak síla jeho deště přišla vniveč. Opět nebyl spokojený. Zvolal: „Ta skála má moc, jež přesahuje moji. Chci být skálou.“

Objevil se anděl a mrak se proměnil ve skálu a nehýbal se, ani když pražilo slunce nebo pršelo.

Pevná skála

Najednou přišel muž s krumpáčem, majzlíkem a těžkým kladivem a ze skály začal odlamovat veliké kameny. Skála řekla: „Jak je možné, že tento muž disponuje mocí, jež přesahuje tu moji a odštipuje z mého klína těžké kameny?“ Nebyla spokojená. Zvolala: „Jsem slabší než ten muž. Chci se stát jím.“

Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Zkušený kameník

Muž se tedy stal opět kameníkem. Dokončil koloběh. Uvědomil si, že spokojenost nepřichází po splnění vytyčeného cíle, nýbrž z přítomného ocenění skutečnosti.

A co si z pohádky vezmete Vy?

Zdálo by se, že jediné poučení může být to, co je uvedeno v jejím posledním odstavci. Tedy, že máme být spokojení s tím co máme a užívat si to. Pohádka nás tedy vede k pokoře a ta je rozhodně na místě!

Možná že to někoho šťastným udělá, když bude věřit tomu, co říkají ti moudří, co už si to poznání prožili.

Život je však právě o vlasních zkušenostech, vlastním poznání a o aha momentech zažitých na vlastní kůži :-) Proto také tady na zemi jsme …

Volba

Líbí se mi, že máme možnost volby, a pokud chceme, tak nám život umožní prožít vše, co si přejeme :-)

Nespokojenost

Naši nespokojenost většinou vnímáme jako něco špatného. Nebo alespoň tak je vnímána obecně. Když jsme s něčím nespokojení, hned se to někomu nelíbí. Třeba našim moudrým rodičům :-)

Ale zkuste se na to podívat jinak. Naše nespokojenost je zároveň skvělým hnacím motorem za poznáním něčeho nevého. Za nabráním dalších živostních zkušeností. Za vylepšováním a tvořením …

Takže je to zase jen a jen na Vás!

Buď buďte pokorní k tomu co máte, tak jako radí vypravěč výše uvedené pohádky a nebo buďte klidně nespokojení a poznávejte, co jste ještě nepoznali.

Je to ve Vašich rukách, je to Váš život! <3

A nebo ještě lépe. Dělejte obojí. Buďte pokorní k tomu co máte a zároveň buďte nespokojení a poznávejte a tvořte nové. Ono se to konec konců nevylučuje :-)

Audioverzi pohádky si můžete poslechnout ze Soundcloudu