• Home
  • Štítek: překvapení

Otázka: Jak se tvoří hojnost?

V neděli jsme byli se ženou na houbách. Jeli jsme na Černou řeku, kam často chodíme. Ale nic moc tam nebylo. V podstatě jeden hříbek, pár červivých masáků a jináč nic. Teda nic z toho, co jsme chtěli, jinak to tam bylo jako v pohádce :-)

Moje žena má ráda, když nachází na každém kroku. Úplně nejlepší je, když vleze do leza a hned na prvním kroku velikánský hřib. Má ráda hojnost, to je pak ve svém živlu a celá září :-)

Před několika lety jsem absolvoval základní kurz Accessu a ten mě naučil používat otázky. Dalo by se i říct, že mě naučil otázkami v této realitě kouzlit. A od té doby jsou otázky součástí mého života jako jeden z nástrojů tvorby. Jako nástroj pro otevírání se možnostem.

A tentokrát mi jediná otázka pomohla vykouzlit plný košík hub

Ale počkejte, k tomu se dostaneme …

Když jsme nic nenacházeli a žena začínala být tak trochu otrávená, položil jsem si otázku, uvedenou v nadpisu tohoto článku. Jak se tvoří hojnost?

Nejdříve jsem byl jako malé dítě a běželo mi hlavou. No tak když je tahle realita hrou, tak to se tady určitě ty houby někde objeví. Vyskáčou ze země a my určitě na to místo, kde zrovna vyskákaly, dojdeme. Byl jsem opravdu jak malé dítě :-)

Takhle to ale zřejmě nefunguje :-D Nebo alespoň ne mě ;-) Takhle silnou tvůrčí energii ještě nemám :-D

Ale funguje mi, být ve správný čas na správném místě

Krátce po tom, co jsem položil tuhle kouzelnou otázku, jsem si vzpomněl na nedaleký les. Kdysi jsem tam byl na hrabance, dalo se zajet autem až do lesa.

Ještě chvíli jsme bloudili v tom původním lese a hojnost se začala ukazovat i tady. Po pár krocích jsem uviděl místo poseté malými houbičkami. Byly tam rozsypané jako malé penízky :-) Ty ale nejíme a tak jsem se rozhodl ke změně.

Pojedeme jinam.

Dříve jsem neměl rád změny a když už jsem se k něčemu rozhodl, muselo to tak zůstat. Zůstali bychom v tom původním lese a já bych bral toto nezdařené houbaření jako krásnou procházku. Sice bych si to užil, ale prostě bych se uzavřel hojnosti.

Jenže otázky otevírají možnosti a volají ke změně a v tom je to kouzlo :-)

Přišlo nemilé překvapení

Když jsme dorazili na nové místo, těsně nad Chodovem, uviděli jsme les celý rozvoraný. Pokácené stromy, rozježděné traktory to tu bylo a po lesu s hrabankou skoro ani památky. Zřejmě brouček Kůrovec :-) Ale my jsme dali na intuici a vyrazili do toho voraniště :-)

A krátce po nemilém překvapení, přišlo překvapení milé

Na každém kroku Masák, tu a tam Babka, dokonce pár Lišek. Ale hlavně Hřibáci Praváci :-) A co bylo nejdůležitější? Žena šťastná jak blecha :-)) a po půlhodince byl koš plný.

To že zrovna tam byly houby, se dá vysvětlit i logicky, možná by se to dalo vymyslet. Tohle místo je možná o sto výškových metrů níže, takže tam bylo tepleji a do rozvoraného lesa na houby nikdo nepůjde, tak proto jich tam bylo tolik.

Ale nepoložit si tu kouzelnou otázku a neposlouchat intuici, měli bychom zřejmě prd :-) A takhle jsme si klidně mohli udělat třeba Houby s voctem :-D … teda my raději řízky a nebo smaženici na másle <3 Mňam <3

A co Vy? Umíte kouzlit?

Pracujete s otázkami? Znáte Access? Jste jako malé děti? A nebo děláte rychlé závěry a užíváte si Houby s voctem?

Reklama na závěr

Tohle původně nebylo záměrem článku, ale když už píšu o svojí ženě Lence a o Accessu, tak musím zmínit, že i moje žena umí kouzlit s otázkami. Tak pokud byste to chtěli od ní naučit, vyřešit nějaký problém, či si jen dopřát cosi jako příjemnou masáž a přivítat do svého života lehkost, koukněte na její stránky :-) … on i ten Access jí nesmírně baví a pak září podobně jako na té fotce v záhlaví :-) A to já mám moc rád <3

Přilepenej očima

Minulý týden jsem se zbláznil a ….

No, začnu trochu jinak <3 Počkejte, na bláznění dojde :-D

Sním si tak o tom, že budu hrát a zpívat na velkých pódiích. Ta představa je pro mě moc krásná, představuju si, že zářím pro tisíce lidí, je nám v tom společně moc dobře a oboustranně nás to všechny obohacuje.

Nicméně, když si představím nějaké mezikroky, které by k tomu mohly vést, znamená to pro mě jisté výzvy – vystoupení z komfortní zóny.

A tak mi začala běhat hlavou myšlenka, že se seberu, vezmu kytaru, pojedu do Prahy a budu hrát na ulici. Jenže samotnému se mi pořád nechtělo, výzva to byla pro mě zatím moc veliká.

Mezitím

Pak jsem nějak začal tvořit svoje písničky a jedné kamarádce, která tancuje se jedna písnička moc líbila. A tak mě oslovila ke spolupráci něco vytvořit. Já hudba a zpěv a ona svobodný tanec. Bydlíme od sebe dost daleko, tak první co jsme spolu vytvořili, bylo virtuální. Natočili jsme klip k písničce Pohoda. Já u sebe doma a ona taky.

No a pak jsem se jí jen tak zmínil, že mě to láká do Prahy, jestli by do toho se mnou nešla. …. “jo, super nápad”, říká :-) … A bláznění začalo :-)

Na vystupování jsem sice zvyklý s kapelou, ale tam je to pro mě úplně jiné, protože jsem obklopeny ostatními členy kapely a je to vždy na plánované akci za standardních okolností. Jsem tam tedy v jistém bezpečí :-)

A tak jsme naplánovali termín a šli do toho

Součástí výzvy bylo i dát před sebe klobouk a vybrat nějaké peníze. V koutku duše jsem si říkal “bylo by super přivézt domů spoustu peněz, když teď nevydělávám”. Kamarádka zase pracuje na svém podnikání, rozvíjí se po byznysové stránce, takže jí to do této naší společné hry taky zapadalo :-)

U mě doma to s nadšením přijato nebylo :-( Bylo mi řečeno něco ve smyslu “hmm, pojedeš žebrat, to bude ostuda” …

Mě tenhle komentář nenechával úplně klidným a tak mi pak došlo, že jsem to taky tak trochu bral jako žebrání. Později jsem si uvědomil, že to “žebrání” je pro mě u této akce stejně důležité, nebo možná ještě větší téma, než to veřejné hraní na ulici před cizími lidmi.

Příjemné překvapení

Vyrazili jsme. První destinace byl Václavák. Našli jsme si příjemné místo ve stínu pod stromy, kde procházeli po širokém chodníku podél obchodů lidi. Připravili jsme náčiní, před sebe jsme dali otevřený futrál s návnadou a začali jsme.

Ač jsem byl lehce nervózní, přišlo pro mě příjemné překvapení. Dlouho jsem neotálel a prostě jsem začal hrát a zpívat. A ono to šlo. Fungovalo to :-) Zjistil jsem – prostě to jde, hrát a zpívat je možné kdekoliv <3 …. jupí, první výzva splněna, dokázali jsme to!

A pro mě to při tomto zjištění jakoby skončilo. Klidně bych se asi mohl sebrat a jet zase domů …

Lpění

Jak jsme ale hráli dál, všil jsem si, že periferním zrakem jakoby hledám lidi, kteří by nám tam něco hodili. Vnímal jsem u sebe lpění. Chtěl jsem nějakou odměnu, i když jsme toho zase až tak moc dosud nepředvedli :-)

Ideální naše představa byla, že se kolem nás vytvoří hlouček posluchačů a ti nám budou házet odměnu. Tak jak to je vidět třeba u úspěšných Buskerů (pouličních umělců) na YouTubu. To se ale nestalo.

V jednu chvíli prošel kolem nás muž s cigaretou, který se vrátil, otevřel peněženku, začal v ní šátrat …. (Byl to vlastně první člověk, který projevil dávání.) No ale zřejmě nenašel příslušnou minci nebo bankovku, kterou nám chtěl uštědřit, tak šrajtofli zase zavřel a šel pryč. A já byl na něj celou dobu přilepenej. Nejen očima. Prostě jsem už už chtěl, aby něco vyndal a hodil.

A tohle lpění jsem v tu chvíli neuměl pustit

Věděl jsem ale, že mi pomůže, když dáme futrál úplně pryč a budeme hrát jen tak pro radost. Prostě jen tak bez nároku na honorář. A tak jsme to udělali. Návnadu jsme schovali, futrál dali bokem a zavřeli ho.

Hráli jsme dál a po velmi malé chvilce sem tam někdo přišel a začal hledat, kam by nám mohl něco hodit. I přesto že byl futrál skoro za náma, našli si ho a něco nám tam šupli :-) … To byl nádherný pocit <3

Pak v jedné chvíli mezi písničkama přišla paní a dala nám papírový pytlík, s něčím uvnitř, se slovy “to si pak rozdělte”.

Byla to paráda, lpění se rozpustilo <3 … a potvrdilo se mi to, co jsem nedávno někde slyšel. Je potřeba dělat to co tě baví pro radost a peníze pak přijdou jako bonus samy.

Hlavou jsem to chápal už předtím, ale prožít to, byl skutečný Dar <3

Velké překvapení

Po odehrání našeho setu jsme to začali balit a já vzal do ruky ten papírový pytlík. Říkal jsem si “tam bude nějaká bageta nebo něco podobného”. Pytlík jsem začal rozbalovat, na druhé straně byla taková ta průhledná část a když jsem to uviděl, přišel ke mě další nádherný pocit, který vnímám i teď, když si na ten okamžik vzpomenu.

Přál jsem si hojnost a ona přišla v úplně jiné podobě, než jsem čekal. V tom pytlíku byly třešně, a bylo jich tam tolik :-)) … Tolik krásných barevných třešní.

Já vím, pro vás to asi bude znít obyčejně. Jako nic zvláštního.

Ale představte si, že jste malé děti, nemáte ještě moc ponětí o tom, co jsou ty kulaté kovové věci a hranaté papírky, které vám připadají k ničemu a někdo vám dá to, co máte tak rádi (čerstvé ovoce) a je toho tolik :-)

Domů jsem teda nic nepřivezl

Po finanční stránce byl tenhle náš výlet sice provar. Něco stál vlak, něco oběd a když jsme spočítali co jsme vydělali, byli jsme v mínusu. Ale o tom Život pokaždé není. Přivezli jsme si krásné zážitky, nejen z Václaváku, ale pak i ze Staromáku (kde jsem včera zjistil, že se hrát nesmí) a ze Střelského ostrova.

Přivezli jsme si i nějaké fotky a videa, protože další kamarádka nás přijela podpořit. Ale hlavně jsme si přivezli (nebo alespoň já) spoustu uvědomění a Aha momentů, které se finanční odměně nemohou vyrovnat.

Ta třeba přijde někdy příště, třeba zrovna z naší další spolupráce s Adélou, toho času zrzavou tanečnicí :-) Necháme se raději překvapit a pokusíme se nedělat si nějaké představy nebo očekávání.

Překvapení, která nám dokáže Život přichystat jsou neocenitelná :-)

A jak to máte Vy?

Plníte si výzvy? Máte hojnost? L(e)píte na něčem? Podělte se :-)