• Home
  • Archiv pro štítek: radost

Uvědomění z knihy Musela jsem zemřít

Nedávno jsem četl, vlastně poslouchal, knihu Musela jsem zemřít od Anity Moorjani.

Autorka v ní popisuje svůj životní příběh. Měla rakovinu a vyléčila se z ní. Po celém těle měla nádory o velikosti citrónu a v roce 2006 zažila stav blízké smrti (NDE). V té době (byla asi 30 hodin v kómatu) pochopila co dělala ve svém životě špatně, rozhodla se uzdravit a vrátila se zpátky do života. Od té doby o svém životním příběhu a svých pochopeních a uvědoměních napsala dvě knihy a přednáší po celém světě.

Ne, že bych já něco podobného zažil, ale kniha mi dala několik zásadních uvědomění. Kdybych měl vybrat pro mě jedno zásadní, bylo by to toto:

Žít z radosti a ne ze strachu

Každý den se ve svém životě rozhodujeme co budeme dělat a co ne. Rozhodujeme se, jestli si můžeme něco dovolit nebo ne. Rozhodujeme se vlastně každou chvíli a celý život. A tak naše rozhodnutí naše životy vlastně ovládají. Naše rozhodnutí rozhodují o tom/jsou rozhodující pro to, jaký náš život je a jaký bude.

A při našem rozhodování nás často ovlivňují/ovládají strachy a obavy a pak často následují i výmluvy.

Třeba si říkám: „Chtěl bych si koupit tenhle krásný obraz.“, ale pak přijde myšlenka typu „teď na to nemám peníze“, „je to zbytečný“, „musím šetřit“ apod. Nebo si říkám „Pojedu navštívit kamaráda, kterého jsem neviděl 20 let.“, ale pak přijdou myšlenky typu „už si mě asi nepamatuje“, „to je trapný mu volat po tak dlouhé době“, „určitě má svých starostí dost, nechci ho obtěžovat“, apod.

Od té doby co jsem četl tuto knihu, se snažím se v takových situacích, kdy po něčem toužím, ale ovládají mě myšlenky, které mě od rozhodnutí zrazují, představit si tu radost, která bude následovat, když svojí touhu uskutečním.

Racionálně se podívám na to, jestli jsou mé obavy a strachy (teď a tady v tuto chvíli) skutečné a nebo mě jen ovládají.

Představím si tu radost, jakou budu mít z toho krásného obrazu, když na něj budu každý den koukat. Představím si, jaké budou ty zážitky s tím kamarádem a jak dlouho z nich já i on budeme čerpat vzpomínky. Prostě si představím tu nabíjející energii, která mě bude naplňovat po tom, co svůj sen uskutečním.

A to může být klíč k životu v radosti. Zkuste a uvidíte :-)

Další postřehy z knihy na blogu SETKEY

Příběh Anity hezky shrnuje Petr Dusil v článku Spontánní partnerství. Píše o jejím vztahu s celoživotním partnerem Dannym. A taky píše o Sebelásce a o tom co to znamená být sám sebou. Čtení je moc zajímavé, doporučuji :-)

Kolik času chceš věnovat svým nepříjemným pocitům?

Sekundu? Minutu? Hodinu? Několik dní…?

Je to na Tobě

Vyber si sám/sama. :-) Je to překvapivě jednoduché. Až ten nepříjemný pocit přijde, pozoruj se, jak zareaguješ.

Nevíš jak na to?

Nech se inspirovat mým pozorováním a čti dál. :-)

Nejprve úvaha

Myslíš, že se lze v životě nepříjemným pocitům úplně vyhnout?

Já myslím že NE. Jsou pro nás totiž velmi užitečné a potřebné. Jsou pro nás jasným signálem od našeho vnitřního JÁ, co chceme a co ne, neboli co se nám líbí a co ne. A když jim umíme naslouchat, trvá to opravdu jen velmi krátce, a to vydržíme všichni. :-) Buďme tedy vděční za to, že je máme!

Můj příklad jak na to :-)

Dělám si, paraleleně s pořádkem ve své hlavě, i pořádek doma ve věcech a nabízel jsem před pár dny, přes Facebook zdarma, svoje tři staré kytary. Během několika minut se mi ozval nedočkavý pán z Hradce Králové, že tedy když je to zadarmo že jednu z nich bere.

Do Hradce je to však od nás asi 270 km, a tak se ptal, jestli bych byl ochoten jí zabalit a poslat poštou. Cítil jsem uvnitř sebe (nepříjemný pocit), že se mi do toho nechce, a tak jsem mu řekl, že když to budu muset balit a posílat, tak že za to budu něco chtít. On souhlasil.

Přemýšlel jsem nad tím, jak se toho blbého pocitu zbavit. Přišel jsem na to, že útěchou by mi bylo za balení a cestu na poštu 1 000,- Kč. I tak jsem ale cítil, že se mi do toho nechce, že budu muset dělat něco, co mě nebaví, že bych raději svůj čas a energii věnoval něčemu jinému. Nepříjemný pocit, sic snížený o tisícikorunovou útěchu, tedy pokračoval.

Vesmír je k nám však milostivý a často nám dá k našemu uvědomění druhou šanci. A tak pán kontroval, že tedy dá 1 000,- Kč, ale já mu pošlu kytary všechny tři. Děkuji moc za tuto druhou šanci. :-) V tom se mi rozsvítilo a uvědomil jsem si, že to vlastně balit a trávit s tím čas vůbec nechci. A než bych se s ním dohadoval a vymýšlel si, že za tři balíky chci větší útěchu, řekl jsem NE.

Pán se sice začal rozčilovat, že jsem to sliboval zadarmo, ale mně bylo rázem dobře. :-)

No ale tím to s kytarami a pocity neskončilo

Vesmír nás totiž často velmi rychle vyzkouší, jestli jsme to, co jsme se (na)učili, opravdu pochopili a zapamatovali si, ale hlavně jestli v souladu s tím i jednáme!

Jakmile jsem vyslovil NE, tak se během chvíle ozvali tři zájemci, každý o jednu kytaru. A byla to příjemná odměna. Jednu kytaru použije nějaký klučina na výuku hry, druhá bude k dispozici zapomnětlivým trampům a třetí (tu nejstarší) kamarád nechá zrenovovat. Takže všechny tři kousky budou dělat radost. :-) To je super!

Ale zpátky k tomu zkoušení…

U té třetí kytary se mě kamarád ptal, jestli bych mu jí někam neodvezl. Jakmile se mě zeptal, naskočil mi zase ten nepříjemný pocit. Já ale obratem upřímně řekl: „NE, nechce se mi, byl bych raději, kdyby sis ji vyzvedl sám“. A jako mávnutím kouzelného proutku ten pocit okamžitě zmizel.

No a pak přišel další nečekaný bonus. Dnes si kamarád pro kytaru přijel osobně asi 60 km. A při převzetí z něj sršela obrovská radost, jaký to získal nádherný kousek. A až bude kytara zase funkční, vezme jí občas na společnou akci. Tak se s ní asi budu mít příležitost ještě potěšit. ;-)

Takže prostě spokojenost na všech stranách (win-win). To se mi líbí, tak to mám rád! :-)

Rekapitulace na závěr

Buďte upřímní sami k sobě a dejte to najevo. Poslouchejte, co Vám prostřednictvím pocitů v těle říká Vaše JÁ (neboli Vaše duše), řiďte se tím a máte vyhráno. :-)

A ještě jedna poznámka na závěr: Vždy, když něco někomu dáváme, tak vždy přijde odměna. Třeba v nečekané podobě, ale buďte si jistí tím, že přijde. ;-)