• Home
  • Štítek: sen

Začínám to chápat

Před dvěma lety jsem byl u Martina Uhlíře nedaleko Staroměstského náměstí v Praze. Martin má schopnost spojit se s Vaší duší a vyprávět skrze sebe příběh Vaší Duše. Martin je takový tlumočník.

Příběh je to mnohdy abstraktní, ale to je jen tím, že Váš mozek to potřebuje nějak uchopit. Některé věci Vám zapadají hned, jiné později a některé možná nepochopíte nikdy.

Dlouho jsem přemýšlel

Dlouho jsem nad tím, co mi skrze Martina bylo řečeno, přemýšlel. Vlastně jsem si na to za ty dva roky vzpomněl každou chvilku. A dnes mi docvaklo z toho povídání cosi zásadního.

Král přírodních bytostí

Když se s Martinem uvidíte poprvé na všeobecné přednášce, tak Martin si Vaší duši načte a na papírek Vám napíše, jak se Vaše Duše jmenuje (ta jména duší „vymyslel“ Martin se svojí ženou Ivou, takže to není nějaké dogma, ale i ta jména sdělují váš obsah, podobně jako váš příběh) a ještě tam uvede pár dalších informací, které Vám vysvětlí později.

Mě bylo sděleno, že jsem Král přírodních bytostí. Na čtení duší nás bylo několik a Martin říkal, že to vypadá jako takový sjezd Králů :-D Bylo nás tam v ten den takových více :-).

Později jsem se dozvěděl o svých darech, z nichž mi některé ladily, ale nad jinými jsem si lámal hlavu. Hudba ano, Tvůrce ano, Inspirátor jistě, Leader hmm nevím, … Bylo mi sděleno, že když něco vytvořím já, je to krásné, ale když vytvoří něco někdo jiný v mé přítomnosti, je to prostě Wow :-).

A dle událostí z posledních dní / týdnů, musím souhlasit

Býval jsem puntičkář, ale poslední dobou jsem si uvědomil, že mě vlastně do detailů věci řešit nebaví. Rád to nastřelím a ideální je, když to dopiplá někdo jiný.

Tak třeba ve firmě jsem měl kdysi grafika Honzu Barnáše. Když jsem vytvořil grafiku já, dobrý, ale když něco vypiplal Honza, bylo to Boží. Občas jsem zapálený do focení, dobrý. Ale včera mi nafotil fotky Vašek Dufek a prostě Boží.

Natáčeli jsme s Adélou Victorií Jedličkovou videa ke klipům, já snad dobrý, ale Adély tanec Boží. Napíšu Lence Bauerové, že řeším těď takové a takové téma, jestli by mi na to napsala text. A ona vezme tužku a druhý den je parádní text (nebo spíše dva) na světě :-)

Rád tvořím písničky, ale řešit to do detailů a řešit vše okolo, to není moje. Kdyby tak se našli muzikanti, kteří by to dopiplali, to by bylo Boží :-)

A takhle bych mohl pokračovat dál a dál …

Miluju když ostatní dělají věci „za mě“

Asi to bude vypadat jako lenost. Já jsem pracovitej, ale miluju pestrost. Někdy to možná vypadá, že jsem línej a nebo neumím dotahovat věci do konce. Ale jak píšu výše. Rád věci nastřelím a když pak to zrealizuje / dopiluje / dotvoří někdo další, je to ideální :-)

Dlouho jsem dělal hodně rutinních prací, ale čím dál více mám pocit, že to není mým údělem.

Což mi k tomu Králi docela zapadá :-)

A vlastně mi to jednou vpálila i Marcelka Maňasová, nyní Terapeutka RUŠ, když jsme spolu čistili na kurzu T2. Říkala „ty chceš, aby to všichni oddřeli za tebe a sám nechceš dělat nic“. Já byl tehdy pěkně restlej a to společné čištění se mi nelíbilo. Dal jsem dokonce Marcelce docela blbé hodnocení (to jsem si ještě něuvědomoval, že ho vlastně dávám sám sobě :-). Ale Marcelka si to pak vyčistila a úspěšně kurz absolvovala. Já jsem vyletěl. Ale co když zrovna tím, že někdo „musí“ dělat něco za mě, dělám nejvíc práce? :-))

Kolem hudby si to kralování umím představit velmi lehce

Když se na chvilku zasním, mohlo by to vypadat nějak takhle :-)

Napíšu článek na nějaké téma a dám odkaz textařce, ona vytvoří text k písničce. Udělám skicu písničky a dám jí ostatním muzikantům, oni jí dotvoří. Navrhnu focení, abychom mohli dát o sobě vědět a nějaký šikovný fotograf nás rád nafotí. Někdo další vytvoří grafiku. Někdo jiný si vezme na starost propagaci. Natočíme materiál pro klip a někdo šikovný to sestříhá a někdo další šikovný hodí na sítě. Někdo další domluví koncerty či rozhovory. A já si jen tak občas něco tůhle zobnu, tůhle něco doplním, támhle něco nastřelím …

To je krásná spolupráce <3, to je koncert <3, to je pohádka <3 To je krásně na Světě <3

No s texty už to funguje. S fotkama taky. A to ostatní se třeba začne tvořit postupně taky.

Držte mi palce. Podporujte. Sledujte. Inspirujte. Nápadujte. Doporučujte. Dohazujte. Děkuju <3

A jak to máte Vy?

Máte rádi rutinu nebo raději kralujete? Rádi řešíte sebemenší detaily nebo to nejraději jen nastřelíte a ať to dotáhne někdo šikovnější? Podělte se :-)

Fotka: Jacques GAIMARD z Pixabay

Děkuji Ti za všechno

Říká se, že když člověk ve svém životě dospěje do nějakého významného bodu, kdy u něj dochází k nějaké významné životní události/změně/zlomu (narození dítěte, svatba, rozvod, změna práce, …), je to jako by nějaká jeho (stará) část umírala. Člověk prožívá takovou malou smrt.

Dochází tak obrazně k loučení se starým já a rodí se nové (upgradované) já. Je to jako bychom jeden život končili a začínali další. Oproti opravdové smrti a znovuzrození (reinkarnaci) to má tu výhodu, že si pamatujeme všechny naše předchozí zkušenosti a můžeme je vědomě využít v dalším prožívání našeho života a získávání dalších zkušeností.

Jeden takový bod zlomu právě prožívám

Chtěl bych v tomto zamyšlení poděkovat svojí firmě MIREC za uplynulá léta a cenné životní zkušenosti a tak trochu zrekapitulovat společný čas/život.

Někdo bude možná kroutit hlavou. Pro někoho je to velmi snadné změnit práci, partnera, přestěhovat se, atd. Já jsem ale jiný. Pro mě má práce v životě velký význam a proto jsem se k tomuto kroku (když si to přiznám) odhodlával několik let.

Jak to začalo?

Když mi bylo kolem dvaceti, viděl jsem někoho, jak lepí samolepky na výlohu. Říkal jsem si, že by to byla docela zajímavá a pohodová práce :-) Netrvalo dlouho a za několik let jsem nastoupil do jedné místní firmy. Zde jsem kromě práce s počítači a počítačovými sítěmi, přišel do styku i s reklamou. Majitelé firmy se střídali, ale já asi sedm let seděl ve stejné kanceláři a středisko reklamy bylo na vzestupu.

Byl jsem do práce zapálený, bavilo mě to a trávil jsem v práci hodně času i po pracovní době. Tehdy začínal boom internetu a kromě grafiky jsem začal tvořit i webové stránky a naučil se programovat. O nabízení tvorby webových stránek zaměstnavatel neměl zájem a tak jsem to dělal ve svém volném čase po večerech a víkendech.

Velký splněný sen

Měl jsem velký sen. Postavit dům a žít na vesnici.

I když jsem si vydělal po těch sedmi letech docela pěkné peníze, na stavbu domu to nestačilo. A tak jsem se rozhodl podnikat. No rozhodl … to ano, ale v podstatě mě k tomu ukecali kamarádi. Děkuji Vám za to! V roce 2004 jsem tedy založil Webové & Grafické studio MIREC.

Dlouho mě práce bavila a naplňovala a díky tomu se mi po osmi letech podnikání podařilo si svůj sen splnit.

Od té doby však můj zápal pro podnikání v reklamně začal postupně pohasínat a já jsem se začal zajímat o jiné věci. V posledních dvou letech jsem se snažil MIREC posunout o level výše. Dal jsem si za cíl, posunout jej postupně k čistě marketingové agentuře. Podnikl jsem sice k tomu řadu kroků, ale nakonec jsem si uvědomil, že to všechno vymýšlím už jen hlavou a srdce už v tom není.

Neuměl jsem si to představit

Před mnoha lety jsem neuměl pochopit, jak je možné, že se někdo piplá s firmou jako se svým dítětem a pak jí prodá. Před cca pěti lety mi tato myšlenka proběhla hlavou poprvé a najednou mi to začalo dávat větší a větší smysl.

Zpětně si uvědomuji, že se se svojí firmou nevědomě loučím už řadu měsíců (možná i několik let). Před dvěma lety jsem začal s úklidem, pak jsem v ní vše opravil a uspořádal. A nakonec jsem dospěl k tomu, že se náš společný čas naplnil a že je na čase pustit jí do světa a předat jí někomu, kdo se o ní dobře postará a komu splní zase třeba jeho sny.

Táhne mě to o dům dál

Za posledních pár let se můj život, a pohled na něj, dost změnil. Dnes už mám jiné sny a tak směřuji k nim. Hodně mě začala bavit práce s lidmi a lidským podvědomím. Zjistil jsem, že je to opravdu úplně jiný obor a že to na reklamu a marketing naroubovat nepůjde.

Takže moje milá firmo …

Hodně si mě toho naučila, hodně si mi toho dala a já jsem Ti za to moc vděčný a moc si naší společné cesty životem vážím. Děkuji Ti za všechno. Dávám Ti svobodu. A přeji Ti hodně štestí.

Tvůj Míra ;)

A jak to máte se zásadními životními změnami vy?

Děláte je často, snadno a s lehkostí? Nebo je to pro Vás dlouhodobý a náročný proces, podobně jako pro mě? Jak často ve vás něco umírá a rodí se něco nového? Jak často upgradujete svoje já?