• Home
  • Archiv pro štítek: smysl života

Pohádka – Cesta za štěstím

Tuto pohádku nám předali děti z Římskokatolické farnosti, krátce před vánocemi, po skončení dětského představení pořádaného na domažlickém náměstí.

Mě se moc líbí. Hlavně to, jak jsou andělé v ní neskonale trpěliví a jak nám dají vždy to, po čem toužíme a to o co si říkáme.

Nechte se inspirovat tímto krátkým příběhem :-)

Muž kameníkem

Kdysi žil muž, který ze skály vytesával kameny. Byla to veliká dřina a chlapík mnoho pracoval. Jeho mzda však byla velmi nízká, a tak byl nespokojený. Povzdechl si, protože jeho práce byla namáhavá, a zvolal:

Och, přál bych si, abych byl bohatý a mohl odpočívat na pohovce pokryté hedvábím.

Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Odpočívající boháč

A najednou byl kameník bohatý, odpočíval na pohovce, jejíž potah byl utkán z hedvábí.

Okolo projížděl král. Před i za jeho kočárem jeli jezdci na koních a nad hlavou měl zlatý slunečník. Když toho boháč spatřil, začal se soužit, že nad jeho hlavou nikdo zlatý slunečník nedrží, a přestal být spokojený. Povzdechl si a zvolal: Přeji si, abych se stal králem.“

Znovu se objevil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Král

Stal se tedy králem a před i za jeho kočárem jelo mnoho jezdců na koních, nad hlavou mu drželi zlatý slunečník a slunce pálilo tak, že stébla trávy uvadala. Král si začal stěžovat, že mu slunce spálilo obličej, že je mocnější než on, a opět byl nespokojený. Povzdechl si a řekl: „Přeji si, abych byl sluncem.“

Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Žhnoucí slunce

Proměnil se tedy ve slunce a šířil své paprsky všude. Nahoru a dolů, doprava a doleva. Sežehával trávu na zemi a tváře všech králů.

Pak se mezi něho a zemi postavil mrak. Sluneční paprsky se k němu odrážely zpět a on se začal hněvat, že jeho moci někdo vzdoruje. Stěžoval si, že mrak je mocnější než on, a nebyl spokojený. Přál si, aby se stal mrakem, který je tak mocný.

Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Mocný mrak

Stal se tedy mrakem a postavil se mezi slunce a zemi. Zachytával sluneční paprsky, aby tráva dobře rostla a zelenala se. Z mraku začalo hustě pršet, což způsobilo, že se přeplnily řeky, záplavy strhly domy a zničily pole. Déšť však dopadal na skálu, jež se nepodvolila.

Vyléval na ni mocné proudy deště, avšak skála neustoupila. Začal se hněvat, že se skála nepoddala jeho moci, a že tak síla jeho deště přišla vniveč. Opět nebyl spokojený. Zvolal: „Ta skála má moc, jež přesahuje moji. Chci být skálou.“

Objevil se anděl a mrak se proměnil ve skálu a nehýbal se, ani když pražilo slunce nebo pršelo.

Pevná skála

Najednou přišel muž s krumpáčem, majzlíkem a těžkým kladivem a ze skály začal odlamovat veliké kameny. Skála řekla: „Jak je možné, že tento muž disponuje mocí, jež přesahuje tu moji a odštipuje z mého klína těžké kameny?“ Nebyla spokojená. Zvolala: „Jsem slabší než ten muž. Chci se stát jím.“

Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Zkušený kameník

Muž se tedy stal opět kameníkem. Dokončil koloběh. Uvědomil si, že spokojenost nepřichází po splnění vytyčeného cíle, nýbrž z přítomného ocenění skutečnosti.

A co si z pohádky vezmete Vy?

Zdálo by se, že jediné poučení může být to, co je uvedeno v jejím posledním odstavci. Tedy, že máme být spokojení s tím co máme a užívat si to. Pohádka nás tedy vede k pokoře a ta je rozhodně na místě!

Možná že to někoho šťastným udělá, když bude věřit tomu, co říkají ti moudří, co už si to poznání prožili.

Život je však právě o vlasních zkušenostech, vlastním poznání a o aha momentech zažitých na vlastní kůži :-) Proto také tady na zemi jsme …

Volba

Líbí se mi, že máme možnost volby, a pokud chceme, tak nám život umožní prožít vše, co si přejeme :-)

Nespokojenost

Naši nespokojenost většinou vnímáme jako něco špatného. Nebo alespoň tak je vnímána obecně. Když jsme s něčím nespokojení, hned se to někomu nelíbí. Třeba našim moudrým rodičům :-)

Ale zkuste se na to podívat jinak. Naše nespokojenost je zároveň skvělým hnacím motorem za poznáním něčeho nevého. Za nabráním dalších živostních zkušeností. Za vylepšováním a tvořením …

Takže je to zase jen a jen na Vás!

Buď buďte pokorní k tomu co máte, tak jako radí vypravěč výše uvedené pohádky a nebo buďte klidně nespokojení a poznávejte, co jste ještě nepoznali.

Je to ve Vašich rukách, je to Váš život! <3

A nebo ještě lépe. Dělejte obojí. Buďte pokorní k tomu co máte a zároveň buďte nespokojení a poznávejte a tvořte nové. Ono se to konec konců nevylučuje :-)

Audioverzi pohádky si můžete poslechnout ze Soundcloudu

Jsem přizdisráč

…. no, spíš jsem jím býval.

A jak se mi povedlo této role zbavit? Jak se mi povedlo se od ní oprostit? Jak se mi povedlo ji pustit?

S odstupem několika let to vypadá velice jednoduše. :-)

  • dostal jsem se na pomyslné DNO a UVĚDOMIL jsem si to.
  • ROZHODL jsem se, že to takhle už nechci a že to budu řešit.
  • ZAČAL jsem hledat řešení.
  • našel jsem metodu, která mi sedla.
  • začal jsem na sobě MAKAT a makám dodnes.
  • našel jsem svoje POSLÁNÍ a SMYSL svého života.
  • cestou jsem získal spoustu nových pohledů na svět a hlavně na sebe samého.
  • (většinou) :-) žiju ŠŤASTNÝ a naplněný ŽIVOT. :-)

… a jsem šťastný, že jsem si celou tuto cestu prošel. Jako třešnička na dortu pro mě je to, že teď pomáhám ostatním, aby se to naučili a žili tak taky…

Jo, a k tomu přizdisráčovi…

Dřív jsem měl plány, ale bál jsem se je realizovat, protože jsem se bál, že se mi to nepovede.

Měl jsem skvělé myšlenky, ale nechával jsem si je pro sebe, protože jsem se bál, že se mi ostatní budou smát.

Bál jsem se lidí, a tak jsem měl o nich spoustu domněnek a předsudků, protože jsem se bál je oslovit a poznat, jak jsou skvělí.

Bál jsem se říct si o to nejlepší, protože jsem měl strach, že to nedostanu.

Bál jsem se ukázat ostatním věci, které jsem vytvořil, protože nebyly dokonalé.

Tou cestou popsanou výše jsem rozpustil/zahodil/zbavil se spousty zbytečných obav/strachů/bloků, které jsem si buď sám vytvořil, nebo jsem je během svého života převzal ze svého okolí.

Možná jsem v některých oblastech svého života ještě stále přizdisráč, ale už vím, že je to jen o mně, že mohu být svobodným člověkem a dělat na světě to, za čím mě srdce táhne.

Přeji Vám z celého srdce, ať najdete tu odvahu a ať se vám povede přestat hrát roli přizdisráče. Chcete-li znát podrobnosti mojí cesty nebo se jen nechat inspirovat, sledujte mě nebo následujte. :-)