• Home
  • Štítek: svoboda

Rozhovor v RUŠ novinách

Včera mi vyšel rozhovor v RUŠ novinách (Zpravodaj Metody RUŠ září 9/2021), Jupíííí <3 jsem slavnej :-D :-D :-D … Noviny je možno zakoupit v tištěné nebo elektronické (PDF) podobě v obchodě Já to mám jinak.

… a teď už pojďme na čtení :-)

Rozhovor s …
… Mírou Kaasem, muzikantem, tvořivcem a absolventem kurzů Metody RUŠ

Ahoj Míro, jak se teď v létě máš a jak si ho užíváš?

Děkuji za oslovení s rozhovorem. Je to pro mě parádní příležitost k sebereflexi a zároveň třeba i někoho dalšího bude můj příběh inspirovat :-). Vlastně se mám skvěle. Žiju teď svůj sen. Mám spoustu volna (vlastně mám i nemám zároveň) a věnuji se tomu, co mě baví. Užívám si krásného počasí. Trávím spoustu času tvorbou. Plním si výzvy. Zároveň však občas přijdou chvíle, kdy mě někdo (vlastně hlavně moje žena) uzemní a já pak nějakou chvíli (většinou jeden den) slétnu z obláčku dolů a obracím se k sobě, abych na sobě zapracoval/něco si u sebe uvědomil.

Půjdeme rovnou k námětu rozhovoru – ty jsi v poslední době dost vidět na sítích – děláš a sdílíš písničky, máš svůj blog, kde publikuješ … co dalšího teď tvoříš a jak tě to baví a naplňuje?

Vlastně mě tvorba písniček a občas i publikování na blog úplně pohltilo. Žiju tím. Jsem tím. A občas k tomu udělám něco kolem domu, jakože posekám zahradu, vymaluju chodbu, uklidím anebo se věnuju rodině. Hodně svých písniček jsem vytvořil v roce 2019 na texty, které nám napsala kamarádka (Lenka Bauerová) původně pro Kapelu NORA. Tam mi ale nějak nepasovaly, a tak jsem si je nechal pro sebe a zhudebnil sám. A písničky zůstaly až do nedávna v šuplíku. V té době jsem ještě podnikal a na „svoje věci“/na to, co mě baví a naplňuje, jsem neměl skoro žádný čas. Buď jsem tím trávil večery po práci, anebo jsem ukrajoval z víkendů rodině. Ale vlastně jsem tehdy nevěděl co dřív a byl jsem dost vyčerpanej. I když už to bylo o hodně lepší než třeba před několika lety, když jsem s RUŠkou začínal.

Tehdy jsem práci/poslání právě řešil i RUŠkou shora zdola. Ale vlastně jsem stál na místě. Pak jsem se rozhodl podnikání (které už mě dlouho nebavilo) ukončit. Pokusil jsem se firmu prodat (což nedopadlo) a nechal jsem se zaměstnat jako zahradník. Byl to pro mě krásný čas na takové vyvětrání hlavy, odpočinutí ode všeho blázince, seznámení se s novými krásnými lidmi a nadechnutí se. A vlastně to byla i příprava ke skoku do neznáma, což jsem tehdy ještě netušil.

V zahradnictví mě to vlastně docela bavilo. Byl jsem v kontaktu s přírodou, kterou miluji, a lidi tam byli moc fajn. Ale ta práce pro mé tělo byla často dřina a bylo to i časově náročné. Tak jsem skočil do neznáma. Já, který dříve býval jistota a opatrnost sama :-D.

Rozhodl jsem se, že si budu tvořit takový život, o kterém jsem snil. Že budu dělat, co mě baví a naplňuje, budu mít spoustu času a život si budu užívat. Ze začátku jsem vůbec nevěděl, ale život mě přivedl k tomu, co dělám teď. Různá moje přesvědčení se ode mě odlepují teď už většinou tak nějak samovolně. Často si je stačí uvědomit a když ne, pomůže něco jiného :-)… třeba nová písnička.

Objevil ses na internetu s novou písničkou Pohoda (YouTube), kde jsi spolupracoval se svou ženou Lenkou a s Adélkou Jedličkovou. Jak tohle tvé/vaše dítko vzniklo a jak sis tvorbu užil? Řekneš nám o tom více?

S Lenkou (ženou) jsme vytvořili několik coverů písniček a na písničku Čau lásko (od Karla Gotta a Marcely Holanové) jsem vytvořil i klip. Lenka v něm vystupovat nechtěla, a tak jsem tam její energii doplnil alespoň formou společných fotek. Lenka má obrovský dar, má nádherný hlas, texty písniček si pamatuje sama od sebe, aniž se je učí, a když se někde zpívá, třeba u ohně, Lenka je tahoun. Toužil jsem tedy s ní toho dělat víc, chtěl jsem také, aby se mnou vystupovala na kameru, ale tomu není otevřená. Spíš jsem ji do toho natáčení musel trochu postrkovat.

Pak jsem vydal klip na svoji písničku Jako. A ta velmi oslovila Adélu Jedličkovou. Hodně se teď věnuje tanci a nabídla mi spolupráci. Že spolu „musíme“ něco vytvořit. Mně se její nápad líbil, přijal jsem. No, a tak se to děje :-). Vznikl klip Pohoda, na který máme krásné ohlasy. A spolupráce dále pokračuje a rozvíjíme ji. Setkali jsme se i naživo (máme to od sebe docela kus) a točili klip na půl cesty v okolí lomu Velká Amerika a Karlštejna na moje dvě nové písničky. Teď je začnu stříhat, a až vyjde tenhle článek, bude už tato naše společná tvorba přichystaná na sítích :-).

Co dalšího chystáš a plánuješ – na co se můžeme v budoucnu těšit?

Nejbližší plán je dotvořit další písničky, abych jich měl tak alespoň patnáct. Pak bych chtěl vydat cédéčko a hrát písničky naživo. Ale právě hrát ty svoje písničky, které jdou přímo ze mě, to je úplně jiný zážitek – daleko větší radost, obzvláště u těch písniček, kde mi kamarádka text napsala přímo na tělo na můj námět.

Měl jsi ze začátku nějaké obavy, strachy, než jsi šel se svou tvorbou ven, nebo se tě tato problematika netýkala?

Jj, strachy přicházejí, ale už vím, že Strach (m.j. jedna písnička naší kapely se takhle jmenuje :-)) je iluze. Často stačí ho jen jakoby nechat stranou a prostě jít a udělat to, čeho se bojím. A on se rozplyne. Vlastně takhle to fungovalo na Václaváku. Začal jsem hrát a ono to šlo :-).

Pak jsem řešil taky třeba Očekávání. Jestli se budou písničky líbit, jestli mi dá někdo lajk nebo naopak mi to někdo zkritizuje. A tohle moje Očekávání se vlastně rozplynulo s novou písničkou se stejnojmenným názvem :-)… Je to jedna z těch, na kterou jsme včera točili s Adélou video, tak se můžete těšit a třeba i někomu, kdo tohle zrovna čte, pomůže si s písničkou nějaká očekávání rozpustit/něco si uvědomit ;-)…, resp. mě by se to moc líbilo, je to jeden z důvodů, proč mě tvorba písniček dává smysl a naplňuje mě :-).

Prozradíme na tebe, že jsi absolventem kurzů Metody RUŠ. Proč jsi na RUŠku jel a jaká byla tvá cesta s ní?

První kurz jsem absolvoval v roce 2016 (musel jsem se teď podívat do RUŠkanceláře, už si to nepamatuju :-)). Ale už předtím jsem byl na několika terapiích. Bál jsem se tehdy dost lidí, hlavně v situacích spojených s jídlem. Najíst se sám v restauraci pro mě bylo tehdy nemožné. A tak vlastně jet na kurz, který začíná večeří mezi třiceti neznámými lidmi, to bych hned nedal. Shodou „náhod“ se R1 tehdy jako lektorka účastnila i moje tehdejší terapeutka, takže jsem tam měl její podporu (podporu svojí „maminky“) a večeři i kurz jsem zvládl :-).

Přes všechny kurzy jsem prošel až k T2. Chtěl jsem být terapeutem. Ale když jsem kolem sebe viděl všechny ty budoucí terapeuty, tak se ve mě něco zjitřilo a já si později uvědomil, že asi tenhle způsob pomoci lidem není pro mě ten pravý. A tak jsem se propadl do Západního Německa …. ha ha… o dvě patra níž, do R úrovně. Resp., kdybych chtěl být terapeutem, musím na sobě ještě zamakat a před druhou T2 absolvovat ještě nějaký z R kurzů. Ale já už asi nechci, nebo alespoň ne teď. Můj život se nyní ubírá jinou cestou. Pro mě lehčí a radostnější. Takže i za ten „vyhazov“ tehdy, vlastně dnes Děkuji.

V čem ti tahle metoda nejvíc pomohla? Využíváš ji i dnes nebo jsi tzv. „vyRUŠený“ a už RUŠit nepotřebuješ?

Nejvíc mi pomohla mít rád/milovat lidi, umět komunikovat. Nejsem už workoholik. Propustil jsem nějaké obsese. Rozumím daleko více sám sobě. Hodně jsem se změnil, můj život se změnil. Užívám si života a neřeším každou blbost. Je toho hodně :-). Úplně vyRUŠený nejsem, to spíš často vzRUŠený životem :-).

Ale jo, kromě užívání života i řeším jako asi každý člověk, který chce svůj život proměnit v ten ideální, nějaká témata. V současnosti je mým tématem hojnost. Zrovna budu posílat svojí textařce pro toto téma inspiraci zřejmě formou článku na blog :-). Tak mi držte palce :-).

Tvorba písniček a často i hraní a poslouchání mých písniček samotných je pro mě teď nejčastějším způsobem terapie. Často mi při tvorbě přicházejí Aha momenty a já začnu brečet. Jde něco ven a já ani nevím co. Nejde to skrze slova (jako v RUŠce), jde to skrze hudbu, která ve mně něco rozvibruje. A myslím, že i tohle je pak v těch mých písničkách otištěno.

Co se týká RUŠky, prošel jsem si obdobím celodenního hledání bloků a hodinových RUŠení všeho možného po večerech a víkendech, až jsem se musel v jednu chvíli RUŠky úplně pustit. Teď si sem tam vyčistím RUŠkou nějaký blok, když vnímám, že to pro mě v danou chvíli bude RUŠkou nejefektivnější. Používám i jiné techniky, ale často stačí jen si uvědomit, z čeho daný blok pramení, a on se rozpustí :-).

Co tě ještě baví, co miluješ?

Miluju přírodu, procházky v lese, běhání, práci na zahradě, občas i rád myju nádobí (nedávno jsem se skamarádil i s myčkou). Je toho spousta :-).

Co bys doporučil čtenářům, kteří mají své sny, projekty, ale dosud s nimi nevyšli ven mezi lidi?

Ať to prostě udělají. Sny jsou od toho, aby se žily, ne, aby se jen snily. Ať nesedí jen na zadku (ať celé dny jen nečistí jako já dřív, čímž nechci říct, že nemají RUŠku používat), ale ať mění krůček po krůčku svoji realitu. Ať dělají i reálné kroky, i když to zrovna nemají třeba úplně vydrhnuté dočista dočista :-). Vím, o čem mluvím :-D.

A vzkaz pro čtenáře na závěr?

Občas, když venku svítí sluníčko, já vezmu snídani a vyjdu na zahradu, vidím trávu, kytky, včely, cítím čerstvý vzduch, napadne mě „Tak tohle je ten Ráj?“. Tak čtenářům přeji, aby se jim něco podobného taky dělo :-).

Díky za milý rozhovor :-).

Zdroj: RUŠ noviny (Zpravodaj Metody RUŠ září 9/2021), 7.9.2021

Tchýně a myčka

Před nějakou dobou jsem docela nesnášel myčku na nádobí. Furt jsem si to obhajoval tím, že rád meju nádobí ručně, že je to pro mě jakási meditace – vzpomínka na dětství, kdy jsem doma myl nádobí a bylo mi u toho dobře. Byla to pro mě asi určitá forma hry – Mamina mi túhle říkala, že jsem byl schopnej mejt nádobí třeba i hodinu nebo dvě :-)

Vnímal jsem omezení

Zároveň jsem ale u sebe vnímal, že mám ve vztahu k myčce řadu omezení. Třeba mě štvaly tablety, které jsou oproti jaru drahé. Myčka mi bere práci/odpočinek/meditaci, jak už jsem zmínil. Říká se, že myčka šetří vodu, že člověk díky ní ušetří, čož mi přišlo jako nesmysl. A taky mi třeba vadily zvuky, které vydává a že to myje hrozně dlouho, apod.

A taky Tchýně

No a taky je tu moje Tchýně (toto slovo mi sice zní zatím pejorativně, ale je pro tento účel výstižné :-)

Ve vztahu k ní jsem měl taky jisté bariéry. Třeba se občas nabízela, že nám uvaří, když žena odjela někam na výlet, ať přijdeme na oběd, apod. No ale já si to chtěl dělat po svým, chtěl jsem si uvařit sám, apod. A tak jsem její nabídky vždy s díky odmítal.

Něco se změnilo

Před pár dny jsem ale zjistil, že ta myčka je docela fajn. Když se do ní dá špinavý nádobí hned, je v kuchyni pořád uklizeno. Když se zapne ráno, je nádobí k obědu čisté. Ty zvuky už nějak nevnímám, jsou vlastně příjemný.

Prostě jsem zjistil, že se ve mě něco otočilo. Něco se stalo a já změnil úhel pohledu.

Každý kus nádobí už teď nemusím mýt hned jak ho ušpiním, aby bylo čisto. Prostě jak se mi v danou chvíli chce. Někdy nechám nádobí na stole, někdy ho hned umeju, jindy ho strčím do myčky. Někdy ho umeju já a jindy někdo jiný v domácnosti. Prostě jak to cítím, jak to v danou chvíli vnímám.

Mám v tom prostě svobodu a nejsem tak upjatej jako dřív. Jupí :-)

No ale co je zajímavé?

Před pár dny jsem si při používání myčky uvědomil, že se svobodou s ní mi přišlo do Života i více svobody s Tchýní. Poslední dobou, když mi něco nabídne, tak to přijmu (když mi to v danou chvíli vyhovuje). Vlastně jí více beru takovou jaká je. Prostě poslední dobou mám svojí tchýni nějak více rád, než dřív <3

A to je fajn :-) … Mít více rád, znamená zřejmě více svobody ;-)

Co myslíte? Souvisí to spolu? Může třeba myčka na nádobí souviset s Maminkou Vaší Ženy?

Taky se Vám dějou podobný zázraky? <3

Zá-vidíte?

Já se ještě zřídka přistihnu že ano :-)

A zjistil jsem, že na tom není nic špatného. Proč?

Je to jen signál.

Občas něco vidím, že někdo něco má a já to chci taky.

Často si myslíme, že když se nám líbí něco, co má někdo jiný, že to nemůžeme mít. A proto máme blbý pocit. A proto závist vnímáme negativně (nebo alespoň já jí tak vnímal :-).

Ale často je to tak, že si jen sami nějakým způsobem bráníme, to mít taky.

Nemluvím třeba jen o drahých věcech, ne které teď nemáme peníze. Ono většinou stejně nejde o tu vysokou hodnotu těch drahých věcí … Často jde úplně o něco jinýho.

Příklad z mého života

Já jsem naposledy záviděl práci. Resp. zaměstnancům jsem záviděl jejich volnost – svobodu. Zní to sice paradoxně, protože velká část zaměstnanců si myslí, že svobodní jsou právě podnikatelé, kteří si svůj čas a činnost, kterou dělají, mohou řídit jak chtějí.

Každý, ale volnost a svobodu vnímáme jinak. Každý podle svého vnitřního nastavení. Pro někoho je tedy svoboda to a pro druhého pravý opak.

Ale já jsem podnikal a na podnikání jsem lpěl, protože jsem si připadal jako někdo. Připadal jsem si, jako že jsem víc, než nějaký zaměstnanec. A tak jsem se přece nemohl ponížit, zavřít podnikání a nechat se zaměstnat. Co by tomu řekli ostatní? To bych přece v jejich očích klesl :-))

No ale takhle jsem to viděl jen já

Nic z toho, čeho jsem se bál, se nestalo. Ba naopak. Život mě přivedl k tomu, že nyní jsem zaměstnanec a jsem spokojenější než dřív. Mám větší (vnitřní) klid a hlavně si i sáme sebe teď i víc vážím. Vím, že mám svojí hodnotu i jako nepodnikatel a třeba i větší, než si sám vůbec dovedu představit ;)

Takže Ti děkuji

Děkuji Ti závisti za to, že si mi prstíčkem ukazovala na to, po čem toužím. Ukazovala jsi mi, co chci, v čem se budu cítit líp.

Zkuste tedy taky závidět

Zkuste taky za-vidět neboli vidět za :O)