Když se nám něco v našem životě nelíbí, je potřeba začít dělat věci jinak. Je potřeba se pro to rozhodnout a je potřeba začít jednat. Tedy začít dělat změny. Nejprve uvnitř sebe a poté je projevit navenek.

Dělat věci stále stejně a dokola a očekávat jiné výsledky, je šílenství.

Albert Einstein

Jinými slovy, je potřeba to staré opustit a začít dávat pozornost/začít se věnovat tomu novému.

Analogie se šuplíkem

Já to velmi rád vysvětluji na své zkušenosti se šuplíkem s ponožkami :-) Pro někoho může být přízemní, přirovnávat obsah svého života k ponožkám a život k šuplíku, ale mě to baví. Ponožky nosí převážná většina z nás a tak si to dovede představit úplně každý.

Tak třeba

Některé ponožky jsou čisté a jiné smrdí a ty je potřeba vyprat. A nebo už třeba vyprat nejdou a ty je potřeba je vyhodit :-) A když je vyhodíte, pořídíte si nové. To je jasné ne?

A stejné je to i v životě. Když chcete, aby k vám mohlo přijít něco nového, je potřeba to staré vyhodit. Když budete koukat pořád na to staré, bude vám to brát pozornost a tu máme jen jednu. Bude vám to prostě zabírat místo ve vašem životě, tedy ve vašem „šuplíku s ponožkami“.

Udělal jsem to a od té doby se tím inspiruji

Já jsem to s těmi ponožkami opravdu udělal cca před dvěma roky. A díky nim si to od té doby pamatuji :-)

Měl jsem plný šuplík ponožek, ale měly už vytahané gumičky a byly onošené. Já však nebyl schopen si koupit nové. Pořád jsem se sám sobě vymlouval a to koupení nových pořád odkládal. Nechtělo se mi a ani jsem vlastně nemusel, protože jsem měl pořád co nosit. A maminka se o mě v tu dobu už nestarala, aby ty staré za mě vyhodila a koupila mi nové ;)

Někde jsem si ale tehdy přečetl, že když chcete něco nového, musíte to staré nejdříve dát pryč, aby pro to nové bylo ve vašem životě místo a mohlo to k vám přijít. A to se mnou hnulo. Tak jsem sebral „odvahu“ a všechny staré ponožky, jsem prostě a jednoduše vyhodil. Zbylo mi tam pár kousků, které byly nové a rád jsem je nosil. Takže jsem sice měl v čem chodit, ale bylo jich málo. Nové jsem prostě potřeboval.

Byl jsem nespokojený

Už tehdy jsem s vícero věcmi ve svém životě nebyl spokojený. Tak jsem to získané moudro prostě zkusil nanečisto nejdříve na ponožkách.

K mému překvapení se šuplík naplnil novými ponožkami velmi rychle. A ani jsem jich vlastně moc nakonec kupovat nemusel. Řadu z nich jsem dostal jako dárek. Třeba od ženy, ta mi objednala sadu z Ponožkovic a mě každý měsíc přistál jeden pár do schránky i s krásným příběhem.

Od té doby mám krásné barevné ponožky, které nosím moc rád :-)

Takže jestli nejste ve svém životě s něčím spokojení, klidně to udělejte nejdřív jako já na něčem malém. Trénujte velké životní změny na těch malých nebo ještě menších. Postupně získáte odvahu i na ty větší :-)

Hezky to vysvětluje i Josef Hoang

… zase z trošku jiného úhlu pohledu a na jiném příkladu. Ten mi dnes ten můj šuplík s ponožkami vlastně připomenul :-) Díky za připomenutí Josefe ;)

Tedy jak říká Josef. Chcete-li nový/lepší život, je potřeba tomu starému (šuplíku s ponožkami) říct jasné pá pá :-)

A co co vy?

Jak to máte s vaším šuplíkem vašeho životního obsahu? Je přeplněný a nebo jste ho zrovna vyprázdnili a „čekáte“ na nový obsah? Podělte se o svoje zkušenosti :-)