• Home
  • Štítek: tvůrce

Pro a proti

Taky jste se někdy rozhodovali jestli do něčeho / do nějaké akce jít nebo nejít a neznali jste hned jasnou odpověď?

Já ano

Někdy jsem nerozhodný, tedy hlavně dříve jsem býval, a tak občas potřebuji / jsem potřeboval nějaké pomůcky.

Čistý papír

Jednou z takových technik je vzít si čistý papír, ten rozdělit na dvě poloviny a na jednu stranu napsat Pro a na druhé Proti. Tedy pozitiva a negativa, která mi to přinese.

Jako nástroj je to super, ale záleží z jaké pozice k němu přistupujeme. Zda z pozice Tvůrce a nebo z pozice Oběti.

„Problém“ je v tom, že hodně nerozhodní lidé jsou často v roli Oběti a pak jim podle mého tato technika moc nepomůže. Utvrdí je jen v tom, čeho se bojí. Tzn. najdou více Proti, protože hledají výmluvy. Tvůrce hledá spíše Způsoby, jak daný „problém“ vyřešit nebo co mu to přinese.

Tahle technika je hodně racionální. Ale my lidé jsme hodně emocionální bytosti. Nejsme roboti a není pro nás většinou dobré dělat věci podle pravítka.

Můj dnešní seznam

Jeden takový seznam jsem dnes tvořil a napadlo mě, jak se udržet v roli Tvůrce.

Pro a Proti mi ze svého principu připadá jako boj. Je to boj jedné strany proti druhé a boj nikdy nic dobrého nepřinese. Alespoň mě nikdy nic dobrého nepřinesl :-)

Místo Pro jsem tedy použil Získám. Tedy napsal jsem sem vše, co mi daná akce přinese. Co získám tím, když do dané akce půjdu.

A místo Proti jsem použil Investice. Tedy to, co musím do daného vložit jako náklad. Napsal jsem tam to, co mě daná akce bude stát. Ať už finančně nebo energeticky.

Pod povrchem

Když půjdu hlouběji, tak na straně Investice není vlastně nikdy nic jiného než energie.

Každá akce nás většinou stojí nějaký čas, tedy to nejcennější, co tady na zemi máme k dispozici, pak to bývají většinou peníze (ty jsou naší koncentrovanou energií) a pak je zpravidla potřeba vyvinout nějakou snahu (energii) v podobě nějaké činnosti (práce) nebo třeba překonání nějakého strachu apod. (na což taky potřebujeme jistou dávku energie).

Na straně Pro jsou zase pocity, emoce, zkušenosti, tedy energie, kterou si z dané akce odneseme. V podstatě nic jiného.

Vlastně vše tady na Zemi je z určitého pohledu energie

Na straně Investic může být samozřejmě něco hmotného (nějaký přístroj, nářadí, …), které k dané akci potřebujeme. A stejně tak na straně Zisku může být něco hmotného. Třeba nějaká cena nebo výhra.

Ale i to hmotné není nic jiného než koncentrovaná energie. Někdo to hmotné musel vymyslet, zkonstruovat, prodat, dopravit … ale o tom zas jindy :-)

A jak to máte Vy

Jste rozhodní Tvůrci nebo nerozhodné oběti? Potřebujete pomůcky a pomocníky a nebo se obejdete bez nich?

Fotka: Daniel Roberts z Pixabay

Je to žebrání?

Před několika týdny se mi opakovaně vracela myšlenka, že bych měl na tyto svoje stránky umístit text s možností příspěvku formou Daru od svých čtenářů. Nevěděl jsem, zda je to z ega či ze srdce, ale ta myšlenka se vracela a vracela.

A tak jsem to udělal

Inspiroval jsem se u obdobných tvůrců a text umístil. Čas od času jsem se podíval na účet, jestli mi někdo přispěl. A nepřispěl :-) Lpěl jsem na tom.

Přičemž mi ale dva lidé nezávisle na sobě zmínili, že si toho všimli a že je to super nápad. Já jsem si tím ale i přesto nebyl pořád jist. Možná jsem to tehdy trošku vnímal jako žebrání a tak jsem text dal tedy zase pryč.

Busking

Pak přišel ten bláznivý nápad s veřejným vystoupením na ulici. Splnil jsem si výzvu a na žebrání jsem pozměnil úhel pohledu. Dozvěděl jsem se, kdo je Busker a zjistil jsem na vlastní kůži, co to obnáší a jaká to má pravidla.

Wikipedie tento termín vysvětluje v tom smyslu, že Busker je umělec, který vystupuje na ulici a obohacuje svým uměním kolemjdoucí, přičemž jim ze všedního dne dělá den zvláštní. Zlepšuje lidem náladu, dělá nevšední atmosféru. Přičemž před sebe dá většinou klobouk nebo krabičku, aby mu kolemjdoucí mohli přispět.

Busking je tedy hlavně o tom, že někomu uděláte hezký den <3

Jsou Buskeři, kteří si tím vydělají více než v klasické práci a pak jsou tací jako já, kteří chtějí jen rozbourat svoje bariéry, chtějí si to zkusit, zažít a něco o sobě zjistit.

Toto umění zase získává na své popularitě, dokonce se pořádají už i feistivaly jako je třeba Pilsen Busking Fest.

No to jsem ale odbočil, jen jsem chtěl říct, že mi to na „žebrání“ změnil názor.

Tlačítko Donate (Darování)

Už před hodně dlouhou dobu, ještě i v době, kdy jsem programoval, jsem na webech (hlavně programátorů počítačových aplikací) vídal tlačítko Donate.

Moc jsem mu nevěnoval tehdy pozornost, ale hodně programátorů vytvářejících šikovné a užitečné prográmky si říkali o odměnu. Říkali něco jako: „Dělá Ti můj prográmek dobrou službu? Přispěj mi na vývoj.“.

Občas jsem už tehdy někomu přispěl, když jsem program používal delší dobu a bral jsem to jako něco normálního. Jak to tlačítko, tak to přispění.

Tvůrci obsahu

Poslední dobou se, alespoň v mých očích, v tomhle ohledu (odměňování) hodně mění svět.

No já vím, všímáme si hlavně toho (nebo spíš jen toho), co se týká nás. Svět se mění pořád a to bez ohledu na to, co prožíváme my :-) Ale to neva :-)

Na internetu se objevují stále noví a noví Tvůrci obsahu. Hodně lidí tvoří třeba Tutoriály (videonávody), Rozhovory s lidmi, Kurzy, Vzdělávací videa, Inspirační videa, Články, Hudební klipy a další a další formy, jak užitečných informací, tak uměleckých děl.

Samozřejmě spousta lidí dává na internet i kraviny. Ale co je pro nás kravina a nesmysl, pro jiného je něco hodnotného. Ale o tom zase jindy :-)

Zároveň spousta lidí láká, stejně jako mě, živit se tím, co je/nás baví a být svobodný (nechodit do práce od do). I když to často může na první pohled vypadat jako scifi.

Tvoření obsahu je časově náročné a tak je dnes běžnou součástí obsahu i to, že si Tvůrci říkají o Odměnu. Lidé to dělají různými způsoby. Umisťují čísla účtů do svých videí a nebo dávají nějaký obsah zdarma a jiný třeba na placený Patreon. A nebo si třeba do svých děl umisťují alespoň reklamu … Přístupy jsou různé …

Poděkování

Pro mě se přispívání jiným tvůrcům stává běžnou praxí. A když zrovna nechci nebo nemůžu přispět finančně, vždy se snažím za hodnotu, kterou obdržím, dát autorovi alespoň pozitivní zpětnou vazbu – poděkovat mu či jeho dílo sdílet. I to má pro každého tvůrce velkou hodnotu <3

Moje hodnota

Říkám si, že moje Tvorba má taky svojí hodnotu a věřím, že jak moje články, tak i má hudební tvorba může leckomu pomoci. Vlastně to vím, spousta lidí mi dává pozitivní zpětnou vazbu a já jsem za ní moc vděčný :-)

A tak jsem se mezi Tvůrce, kteří si říkají o odměnu za svojí práci, zařadil i já <3

Dal jsem tam text tedy znovu

Trošku jinak, než před tím. S větší pokorou a Vděčností. S jinou energií. Ale dal.

Tak uvidíme :-)

Jeden příspěvek už dorazil před pár dny. Jupííí :-D Udělal mi velkou radost a jsem za něj moc vděčný. Děkuji neznámému dárci <3

A jak to máte Vy?

Berete obsah, který denně konzumujete jako samozřejmost a nebo naopak pravidelně přispíváte? Podělte se?

Odpovídám tím, čeho mám plnou hlavu

resp. tím, co si myslím, že si o mě dotyčný myslí.

Před nějakým časem jsem dal výpověď v práci. A velmi dlouhou (pro mě opravdu nezvykle dlouhou) dobu jsem doma. Využívám teď podpory v nezaměstnanosti a to celkem cíleně. Hodně dlouhou dobu jsem byl workoholikem a pak jsem ještě hodně dlouhou dobu dřel jak kůň. Ano, přineslo mi to hodně ovoce, mám teď i díky tomu velikou materiální hojnost.

Ale mělo to jedno velké ALE

Nežil jsem. Jel jsem na autopilota. Dělal jsem jen (nebo řekněme z 90% jen) to, co se po mě chce, nebo to, co jsem si myslel, že se po mě chce. Dělal jsem to tak, jak jsem to měl naučené a moc jsem se neřídil tím, co jsem chtěl já.

Z určitého úhlu pohledu se teď flákám. Z určitého úhlu pohledu nedělám nic. Nedělám nic, žádnou klasickou obecně uznávanou práci, za kterou bych dostával výplatu.

A do nedávna jsem to tak vlastně viděl i já

Když se mě někdo ptal “co teď děláš”, naskočilo mi v hlavě “nic, jsem na pracáku”. Což je sice možná “pravda”, ale je to pravda, kterou vnímalo mé staré já. Později jsem začal říkat “dělám muziku, tvořím písničky” nebo “píšu zrovna článek”. Zpočátku jsem musel v sobě tu automatizovanou verzi stopnout a vědomě za ní dosadit tu skutečnou, ale teď už mi ta skutečná verze naskakuje automaticky. A moje sebehodnota se díky tomu vrací do normálu.

Když to trochu odlehčím, ono nic nedělat vlastně ani nejde. Když ležím, tak vykonávám ležení, když spím, tak spím. Dělat nic nejde :-)) Vždycky děláme nějakou činnost.

Oběť a Tvůrce

Když se na to kouknu zase jinak, tak pokud chceme být tady na světě šťastní, tak ani to výše uvedené NIC, dlouho dělat nevydržíme. Začneme se nudit a energie nám začne ubývat, dny utíkají rychleji a rychleji a jsme z toho otrávení. Jsme pak v roli oběti a v té není ve skutečnosti dobře nikomu.

Aby nám tady na Zemi bylo dobře, je potřeba se překlopit do role Tvůrce. A Tvůrce prostě pořád něco dělá – tvoří. Tak jako já. I když jsem na pracáku, vstávám v šest hodin a chodím spát kolem půlnoci. A celý den mám naplněný nějakou činností. Chvil, kdy si lehnu nebo sednu a jen tak lelkuju, moc nemám. 

A takovou tou běžnou domácí prací, kterou běžný člověk doma buď nestíhá a nebo jí naopak odpočívá po práci (jako je třeba sekání trávy, uklízení nebo různé opravy, …), tak tím já odpočívám mezi tím děláním toho, co mě baví. Ve chvíli, kdy už se moje tělo potřebuje třeba protáhnout a žádá si změnu :-)

Dělám co mě baví

Dělám téměř skoro celý den co mě baví a jelikož mě to opravdu baví, tak se to tak nějak pořád nabaluje a nechci toho nechat :-) Pořád přicházejí nápady, co bych ještě mohl vytvořit. Moje hlavní činnosti jsou teď tvorba hudby, její produkce a psaní článků.

Tedy vlastně inspirace ostatních lidí k tomu, aby žili svůj život (a né život někoho jiného) a dělali, to co je baví (a ne to co si myslí, že musí). A dělám to tím, co mě baví, to je vtipné :-)

Někteří lidé mi naznačují, že se flákám a že nic nedělám. A dělají to právem, jen mi zrcadlí to, co si sám o sobě myslím, resp. jsem si do nedávna myslel na 90%. Teď už se ty procenta blíží nule. Kdybych měl v tomhle zdravou sebehodnotu od začátku, cítil bych se rovnou třeba jako hudební skladatel a spisovatel v jedné osobě ;-)

Umělci jsou rebelové

Jenže to jsou pro nás obyčejné lidi příliš vznesené výrazy. Být hudebním skladatelem nebo spisovatelem, to mohou jen vyvolení. Ale když se kouknete do historie, jak vypadaly životy umělců, velmi často to byli rebelové. Byli to lidé, kteří vystupovali z normálu, vymykali se. Ale právě díky tomu mohli dělat to svoje a jen díky tomu se mohli stát úspěšnými a být pak inspirací ostatním, těm kteří po tom taky touží, ale zatím na to nemají koule.

Vstoupit do nejistoty

Způsobů, jak se začít živit tím co nás baví, je zcela jistě nepřeberné množství. Já jsem si vybral tento. Skočit do neznáma / vstoupit do nejistoty a čelit všem těm připomínkám, výčitkám a strachům, které v sobě mám. Je to můj způsob, jak sílit a navracet se do svojí plné mužské síly.

Je to vlastně podobné, jako když jsem před 17 lety začínal podnikat. Tehdy jsem měl našetřeno zhruba 100 tisíc korun a na co už nezbylo jsem si musel různě půjčit. Byl jsem tehdy vlastně dost odvážný.

Před pár měsíci, když jsem se k tomuto dalšímu skoku rozhodl, vlastně jsem na tom byl hodně podobně. Po podnikání mi zbyla obdobná částka, kterou jsem postupně investoval do vybavení a před pár dny byla částka na našem účtu opravdu malá.

Je to ale hodně zajímavé, zatím to jde a peníze se vždy včas nějak objeví :-)

Předtím to možná pro mě bylo jednodušší v tom, že jsem neměl ještě děti. Dnes je mám a tak je to pro mě ještě mnohem větší výzva. Měl bych být (tak jak je to obecně zavedené) živitelem rodiny a tím teď (z většiny jako dřív) nejsem.

Nicméně životem sílíme a tak časem zvládáme větší a větší výzvy. 

Ale stejně si myslím, že až se na konci života ohlédnu, budou mi všechny tyto výzvy připadat jako krásné hry <3

Dalším ze způsobů, jak dosáhnout toho, že se živím tím, co mě baví a naplňuje, tedy že jsem placen za svou existenci, neboli se mojí prací stanou moje koníčky, by mohlo být to, že si našetřím třeba půl milionu a pak to začnu realizovat.

Má to ale většinou háček. Lidé, kteří hrají na tuto domělou jistotu, většinou ze své bubliny nevystoupí. Protože buď potřebují ještě tamto a tohle, nebo čekají na jiná “až”. Nemají na ten skok dost odvahy. A nebo jsou na něj moc pohodlní. A tu odvahu jim právě bere ta jistota, které stejně neexistuje.

Zcela jistě mezi Vámi je dost lidí, kteří mají na účtu dostatečnou částku, která by pokryla jejich výdaje i na několik let, aniž by museli pracovat. A kdyby ne, tak na několik měsíců určitě.

Můžete si snít, že jednou …

Že to co vás baví, budete dělat po práci, a pak až se to rozjede, tak to překlopíte a přestanete chodit do práce. Ale víte o kolik více toho stihnete vytvořit, když na to máte celý den, týden, měsíc, rok … ?

Ale pro někoho to samozřejmě může být ideální cesta :-), jen v tuto chvíli ne pro mě. Lidé jsme různí a každému z nás funguje něco jiného :-)

Zkuste si si to alespoň představit

Vezměte si kalkulačku, spočítejte si výdaje, odečtěte kolik ušetříte, když nebudete chodit do práce, připočtěte k tomu to, co Vám poskytne stát jako podpůrčí dobu a uvidíte. A zjistěte racionálně kolik máte reálně času na to, vytvořit si svůj sen / vytvořit si pro sebe svůj Ráj na Zemi.

Vychází to?

Skočíte? Nebo počkáte až … ? 

… až umřete …. ?

… na příští život … ?

Nebo můžete být třeba šlechetnější a Vy budete makat až do smrti a až vaše děti se budou mít dobře … to je taky hezká výmluva ;-) <3

Poděkování na závěr

Díky mému skoku i moje žena čelí různým výzvám. A dává je. Je to velká silná holka.

A já Ti tímto děkuji, že to se mnou dáváš <3. Že jsi stále vedle mě a rosteš a skáčeš se mnou (i když někdy nedobrovolně :-) Díky, Ženo má <3 <3 <3

Fotka: stokpic z Pixabay

Jak to souvisí se mnou?

„Vždycky se nejdřív podívej, jak to souvisí s Tebou – co to má říct Tobě.“

Něco v tomhle smyslu mi nedávno řekla Petra Jelínková při individuálce. Nebo něco v tomhle smyslu mi tehdy došlo, když mi něco k tomuto tématu říkala. Šlo o to, když třeba někdo něco říká/vypráví/sděluje svůj názor na něco/postoj k něčemu/předává svoje zkušenosti. On něco říká o svém životě, ale mě to má říct něco o mém životě. Nejde o něj, ale o mě (teda v mém světě, v jeho je to zase jinak a ve vašem taky ;-).

A mě se dnes ukázalo na více praktických příkladech najednou, že to sice vím, ale pořád se tím neřídím/pořád to nežiju naplno.

Občas potřebuju více lidí/více událostí, aby se mi to spojilo a mě z toho vyplynulo AHA. Děkuji Vám, že tu pro mě jste lidi <3

Víc tvořím než dřív, ale stejně pořád hodně konzumuju

V posledních týdnech jsem začal tvořit muziku. Od známé/kamarádky Adély Victorie Jedličkové, která krásně tancuje, mi přišla nabídka, že bysme spolu mohli něco vytvořit. A já jsem takovej více teoretik, než praktik (alespoň zatím v některých oblastech svého života) a tak jsem se této myšlenky aktivně ujal a vytvořili jsme spolu zatím spolupráci ve virtuálním prostoru. Na mojí novou písničku Pohoda jsme udělali společný klip.

Dělat něco na živo jako jednotlivec je pro mě zatím větší výzva. Adél je poměrně z daleka a já zatím nemám repertoár na nějaké delší vystoupení, tak je to fajn začátek, ale zároveň v pozadí vnímám strach, aby to nezůstalo jen u toho, abych se z toho pak nějak nevykroutil.

Co když je to ale ve skutečnosti jinak?

Ano, myslím si že je tam u mě strach, že to nezvládnu. Ale co když je ten strach jen iluze a ve skutečnosti je za ním obrovská radost ze společného tvoření <3 ? Obrovská radost s toho, co velkolepého bysme spolu mohli vytvořit pro sebe a další lidičky?

Nabídky nekončí

No a pak přišla další nabídka od naší společné známé/kamarádky, že o nás/o naší spolupráci napíše a udělá nám reklamu. Naše dílko jí totiž udělalo velkou radost :-) A z Adélky na FB vypadlo něco jako „ale já když o tom začnu mluvit, tak se to pak zastaví“ (vlastně něco podobného jako u mě, jak píšu výše, ale to jsem si to ještě neuvědomoval). A já začal přemýšlet, jak jí pomoci, začal jsem jí dávat otázky a dnes (druhý den) mi zase začalo naskočily další otázky, abych jí s tím pomohl.

Přičemž ráno jsem zkouknul video (shodou okolností té společné kamarádky/známé), která povídala o tom, že měla období, kdy chtěla všechny zachránit a že pak pochopila, že musí zachránit nejdříve sebe. A až pak jako bonus nebo takové pohlazení může být inspirací někomu dalšímu. A já jí to komentoval, že vím, že takhle nějak jsem to taky měl. Přičemž jak koukám, pořád „pomáhám“, ale sám nemám u sebe uklizeno :-)

A poslední dnešní dílek skládačky

No a do toho jsem dnes zkouknul ještě video Honzy Zemánka, který si postesknul na tím, že Facebook mu blokuje reklamy na e-shop s workshopy a že mu tak nenechá vydělat. Chce se (jako já) totiž živit jen tím, co ho baví a naplňuje. Poděkoval jsem mu v komentáři za sdílení a otevřenost. Ale před chvílí jsem mu ještě chtěl dát další komentář – tip na to, ať dělá živé workshopy apod. …

A teď mi to docvaklo

Teď mi došlo, že se to všechno týká mě. Hurá. Heureka. Jupííí.

K první kamarádce. Ano jsem teoretik, mám plnou hubu keců a hlavu plnou plánů, ale pak když dojde na lámání chleba, tak se leknu a couvnu.

Honzovi Zemánkovi bych chtěl radit, aby dělal živé workshopy (což on stejně možná i dělá, já nevím?), ale zatím se sám odvážím jen do virtuálního prostoru a včera když mi přišla nabídka na možné veřejné hraní převzatých písniček v nějaké hospůdce v Praze (zase od někoho dalšího), vymluvil jsem se na to, že mě hraní převzatých písniček zas až tolik nenaplňuje. Přičemž pořád přemýšlím nad tím, jestli je to moje pravda nebo ne :-))

Hmm … hezký result :-D

A jaké vidím teď pro sebe pokračování?

Strachy jsou, vidím je, vítám je, děkuji jim že se ukázaly. Už mi neslouží, tak jim říkám pápá. Teď je čas prostě vykročit a jít za Radostí a další Tvorbou :-)

A jak to máte Vy?

Jste víc praktici/Tvůrci nebo teoretici/stále trochu Oběti? Jdete do všeho po hlavě a nebo se v posledních chvíli po…..zastavíte a nejdete do toho?

Umělci to umí?

Umělci jsou pro mě umělcemi života. Ať už je, nebo byla doba jakákoliv, tak umělci vždy uměli a umí dělat, co je baví a živit se tím. Nebo alespoň tak to vypadá z mého úhlu pohledu :-)

Je zcela zřejmé, že někteří z nich to řemeslo dělají třeba i kvůli někomu jinému, třeba že rodiče to tak chtěli, ale myslím, že jich třeba nebude tolik (v tom poměru v daném oboru) jako třeba dělníků v továrnách.

I když, možná jsou všude

I když mám pocit, že v dnešní době se to tak nějak láme (i když to je zase třeba zas můj úhel pohledu ;-). Možná, že se karty zamíchaly a stále míchají?

Spousta lidí dnes změnilo/mění svojí práci a to nejen díky celospolečenské situaci, která teď je. Poslední dobou potkávám samé příjemné a usměvavé prodavačky, milé paní doktorky, šikovné a pohodové řemeslníky, spokojené řidiče kamionu, a tak dál :-))

Tak Vám milí malíři, hudební skladatelé, herci a další Umělci života Děkuji za inspiraci :-)

A jak to máte Vy?

Jste umělcem/umělkyní Života? Ať už děláte cokoliv?