• Home
  • Štítek: vztahy

Jsem na ní závislej

Dnes jsem si uvědomil, že jsem závislej. No a není to ani tráva (myšleno Marihuana), ani kořalka a ani nic podobnýho :-)

Od včerejška mám po delší době trošku blbou náladu. A uvědomil jsem si proč tomu tak je.

Před několika měsíci jsem se rozhodl, že budu dělat práci, která mě baví a naplňuje. Tedy, že změním práci na takovou, která pro mě není prací, ale zábavou a přináší mi dostatek finanční hojnosti.

Dvě různá „baví“

Ta předchozí mě sice docela bavila, ale až když jsem se do ní pustil. Do práce jsem se nijak obzvlášť netěšil. Ale když už jsem tam začal něco dělat, docela mě to bavilo. Ale zároveň jsem se už těšil, až budu doma a budu moct dělat něco, co mě opravdu baví.

Dělal jsem zahradníka. Hrabat se v hlíně mě baví, ale uvědomil jsem si, že jen když to v danou chvíli dělám pro zábavu, tedy jako relax. Když chci třeba nechat odpočinout hlavu a nebo si protáhnout tělo.

Výpověď

A tak jsem se se šéfem domluvil, že už u něj budu dělat jen nějakou dobu a pak se rozloučíme.

V tom mezidobí jsem si uvědomil, že energii/potěšení mi nedává ta samotná práce, ale spolupráce s tamními kolegy. Především s kolegyní, která tuhle práci toužila dělat už od dětství a tak vlastně žije svůj sen. A díky tomu srší energií na všechny strany.

No a já jsem si z ní tak trošku usosával. Když měla radost ona, měl jsem jí i já, protože jsem byl v její přítomnosti – v jejím energetickém poli. Kolegyni to sice energii nebralo, ale tady jde o mě.

Uvědomil jsem si, že jsem v souvislosti s prací závislej na někom jiném (na ní) poprvé.

Podruhé

Nyní jsem již nějakou dobu doma, tedy oficiálně bez práce. Dělám co mě baví. Tvořím muziku, dělám sem tam něco kolem baráku, vyzvedávám dcery ve škole, učím se novým věcem, sem tam si jdu zaběhat, píšu si články, studuju, rozvíjím se, a tak podobně :-)

Vlastně se řídím intuicí a dělám to, na co mám v danou chvíli chuť. Učím se tak rozumět sám sobě – zjišťuji, co chce moje pravé já a ne moje hlava.

Hudba je to moje?

Největší podíl v tom všem je tvorba muziky. Při této činnosti zapomínám na čas – jdu se vyčůrat až když to je opravdu nutné, zapomínám jíst, srším při tom energií, mám spoustu nápadů, atd. Znáte to … prostě jsem při tom ve flow. Když se věnuju tvorbě nebo produkci muziky, je to pro mě prostě Boží :-)

Má to však jeden malej háček a tím jsou peníze :-(

Vím už, že peníze jsou zhmotněním naší radosti ze života. Když něco děláme srdcem, plyne nám z toho pak hojnost. Nejen hojnost finanční, ale i jiné způsoby hojnosti. Pro mě to je nyní např. přísun textů pro svoje písničky. Stačí se jen zmínit kamarádce/kamarádům a texty se jen hrnou :-) K té finanční mi však ještě něco zbývá …

Blokování hojnosti?

No a já si dnes uvědomil, že tuhle radost z tvoření si někdy docela blokuju. Blokuji si jí opět díky závislosti. Uvědomil jsem si, že ta moje radost hodně závisí na mojí ženě. Jsem tedy „na ní“ závislej podruhý. Resp. tuto druhou závislost jsem si uvědomil dnes.

Ono těch závislostí „na ní“, bude v mé realitě zcela jistě ještě víc a jsem si jist, že všude to budou ženy … pramenící v dětství od mojí Maminky.

Moje žena je na mě totiž v určitých intervalech naštvaná. Začne mi většinou připomínat jestli už jsem si našel práci. A jelikož jsem závislej a ona je na mě naštvaná, tak mě to začne brát energii. Začnu se bát. Začnu hledat novou práci. Atd. Začnu to řešit hlavou.

Iluze hledání

Resp. jdu hledat nebo dělat něco, co jí udělá radost. Ale tohle hledání je iluze, neplyne ze mě, ale z mojí hlavy a je jen na mě (mé volbě), jak dlouho v této iluzi setrvám.

Začnu se bát dělat dál muziku/to co mě baví. A jakoby začnu pozorovat, jestli je na mě žena ještě naštvaná. Jsem podrážděnej a nejsem uvolněnej. A uvolním se až když mám jistotu, že její naštvání z ní zase na nějaký čas vyprchá. Pak se uklidním a vrátím se zase k tomu co mě baví. Ale někde na pozadí tam ten strach, že se naštve je pořád.

Kdybych na ní závislej nebyl, bylo by mi úplně jedno jestli jí vadí, že nemám ještě (takovou tu běžnou) práci, co mě teď zrovna živí a uživí i celou rodinu. Ano já jí rozumím, má strach o nás/o naší rodinu/o sebe. Ale ten strach mám evidentně i já, protože ho ze sebe vyzařuju. Jinak by ho ona ze mě necítila a nebyla v ohrožení a nebo bych jí dokázal ubezpečit dvěma/třemi slovy.

Ta závislost je tak trochu oboustranná, ale je na mě jí rozpustit. Pak si budu moci dělat co mě baví beze strachu a půjdu za svým cílem/snem přímou cestou, bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní. A jelikož se moje radost bude navyšovat, pak přijde zřejmě i ta hojnost finanční.

Tedy alespoň v to doufám <3

A jaký že je můj sen?

Živit se muzikou. Vím, možná na to teď není ideální doba. Možná na to nemám dostatečný repertoár. Ano, znamená to pro mě ještě jisté výzvy. Atd, atd. ….

Ale sny jsou od toho, aby se žily :-), ne aby se jen snily ;-D

A jaké cíle a závislosti, které Vás od cíle dělí, máte Vy?

Tchýně a myčka

Před nějakou dobou jsem docela nesnášel myčku na nádobí. Furt jsem si to obhajoval tím, že rád meju nádobí ručně, že je to pro mě jakási meditace – vzpomínka na dětství, kdy jsem doma myl nádobí a bylo mi u toho dobře. Byla to pro mě asi určitá forma hry – Mamina mi túhle říkala, že jsem byl schopnej mejt nádobí třeba i hodinu nebo dvě :-)

Vnímal jsem omezení

Zároveň jsem ale u sebe vnímal, že mám ve vztahu k myčce řadu omezení. Třeba mě štvaly tablety, které jsou oproti jaru drahé. Myčka mi bere práci/odpočinek/meditaci, jak už jsem zmínil. Říká se, že myčka šetří vodu, že člověk díky ní ušetří, čož mi přišlo jako nesmysl. A taky mi třeba vadily zvuky, které vydává a že to myje hrozně dlouho, apod.

A taky Tchýně

No a taky je tu moje Tchýně (toto slovo mi sice zní zatím pejorativně, ale je pro tento účel výstižné :-)

Ve vztahu k ní jsem měl taky jisté bariéry. Třeba se občas nabízela, že nám uvaří, když žena odjela někam na výlet, ať přijdeme na oběd, apod. No ale já si to chtěl dělat po svým, chtěl jsem si uvařit sám, apod. A tak jsem její nabídky vždy s díky odmítal.

Něco se změnilo

Před pár dny jsem ale zjistil, že ta myčka je docela fajn. Když se do ní dá špinavý nádobí hned, je v kuchyni pořád uklizeno. Když se zapne ráno, je nádobí k obědu čisté. Ty zvuky už nějak nevnímám, jsou vlastně příjemný.

Prostě jsem zjistil, že se ve mě něco otočilo. Něco se stalo a já změnil úhel pohledu.

Každý kus nádobí už teď nemusím mýt hned jak ho ušpiním, aby bylo čisto. Prostě jak se mi v danou chvíli chce. Někdy nechám nádobí na stole, někdy ho hned umeju, jindy ho strčím do myčky. Někdy ho umeju já a jindy někdo jiný v domácnosti. Prostě jak to cítím, jak to v danou chvíli vnímám.

Mám v tom prostě svobodu a nejsem tak upjatej jako dřív. Jupí :-)

No ale co je zajímavé?

Před pár dny jsem si při používání myčky uvědomil, že se svobodou s ní mi přišlo do Života i více svobody s Tchýní. Poslední dobou, když mi něco nabídne, tak to přijmu (když mi to v danou chvíli vyhovuje). Vlastně jí více beru takovou jaká je. Prostě poslední dobou mám svojí tchýni nějak více rád, než dřív <3

A to je fajn :-) … Mít více rád, znamená zřejmě více svobody ;-)

Co myslíte? Souvisí to spolu? Může třeba myčka na nádobí souviset s Maminkou Vaší Ženy?

Taky se Vám dějou podobný zázraky? <3

Pět jazyků lásky? Cože? Blbost?

Snažím se o to, aby moje partnerka byla se mnou spokojená a šťastná. A občas dělám to či ono, ale často se mi zdá, že ať udělám cokoliv, nikdy to není úplně ono. Občas se se mi taky zdá, že její pocit naplněnosti našeho vztahu v ní nemohu nijak ovlivnit, ať udělám cokoliv.

Zdá se však, že jsem našel takový malý hack, který by k pocitu větší spokojenosti mojí parnerky a našeho vztahu celkově, mohl velkým dílem přispět.

Přávě jsem dočetl moc zajímavou knížku od Garyho Chapmana. To je americký manželský poradce a autor knih o vztazích. Gary během své praxe přišel na to, že existuje pět základních způsobů chování, kterými svoje protějšky můžeme ujistit v tom, že je milujeme.

Gary to nazval jazyky lásky

Co myslíte, je to blbost nebo cesta ke šťastnému a naplněnému partnerskému vztahu? Čtěte dál a udělejte si vlastní názor :-)

Gary mluví o citové nádobě, kterou v sobě všichni (pomyslně) máme a tato nádoba se plní citem lásky, pokud máme pocit, že nás partner miluje. To znamená, když nám to dává najevo způsobem, kterému rozumíme.

Naše citové nádoby jsou zpočátku plné

Když jsme zamilovaní, tak naše citové nádoby jsou plné až po okraj. Časem se však stane, že se nádoby začnou vyprazdňovat. Je to tím, že se domníváme, že to co je důkazem lásky pro nás, tak je důkazem lásky i pro toho druhého a chováme se podle toho.

Jestliže však existují jazyky lásky a je jich pět, je logicky jen pětinová pravděpodobnost, že naše primární jazyky jsou stejné. A když mluvíme každý tím svým jazykem, je to jako bysme byli jeden z Marsu a druhý z Venuše ;-)

Zjistěte tedy, jakým jazykem mluví váš partner a máte vyhráno :-)

Tak co?

Dělali by jste to o čem víte, že by Vašeho partnera přesvědčilo o Vaší lásce, kdyby jste věděli jak na to? Dělali by jste to, co ho činí šťastným, kdyby jste s jistotu věděli co to je? Nosili by jste své partnerce/partnerovi modré z nebe, kdyby jste věděli, co pro něj to modré je?

Já ANO. Protože jsem si jist tím, že když budu nosit modré z nebe já svojí partnerce, je velká pravděpodobnost, že ho časem začne nosit i ona mě ;-) A o to jde především. Někde hluboko v nitru, když si to přiznáme, nám jde hlavně o naší vlastní spokojenost. Tak proč na to případně nejít i touto oklikou?

Máte to na dosah ruky!

Kniha Pět jazyků lásky je poměrně tenká brožurka a dá se přečíst za pár večerů. Kniha je čtivá, je plná krátkých příběhů a praktických rad :-) A praktické rady ze života, ty já mám nejraději, protože na nich vždy vše nelíp pochopím :-)

A jakých že je těch pět jazyků?

Slova ujíštění

Tady bude chtít Váš partner, abyste ocenili jeho hodnotu. To namená, že bude potřebovat Vaší slovní podporu a komplimenty. Tedy např. když se Vás partnerka bude ptát, jestli jí ty šaty sluší, tak jí v tom ujistěte. Jednoduše jí upřímně řekněte např. „moc Ti sluší, vypadáš v nich báječně“ :-)

Pozornost

Takový partner si s vámi bude chtít třeba povídat. Bude chtít, aby jste mu věnovali svoji plnou pozornost. Neznamená to např. společně sedět u televize a předstírat, že ho posloucháte a občas řeknete „hmm“. Znamená to, že se budute skutečně zajímat o to, co s Vámi chce partner sdílet a dáte mu najevo, že mu rozumíte. Stačí např. 15 minut třikrát do týdne (je to individuální) a Váš partner bude šťastný jako blecha :-)

Jazyk darů

Takového partnera nejvíc potěší, když ho budete zahrnovat drobnými maličkostmi. Žena např. ocení sem tam květinu, tu a tam náhrdelník a nebo jednou za půl roku nové auto :O) apod. … NE dělám si srandu :O). Nemusí to být zrovna drahé dary, často stačí sedmikráska utržená na zahradě a Vaší partnerce to doplní tolik citu, že máte o její spokojenost postaráno ;)

Skutky služby

Pro ženy to může být např., když muž umyje nádobí nebo vysaje byt. Pro muže to zase může být, když přijde domů a žena mu připraví večeři apod. Stačí si vysvětlit, jaká služba toho druhého potěší a je to :-)

Fyzický konktakt

Tady máme asi všichni jasno. Znamená to svými doteky vyjádřit druhému svou fyzickou blízkost a něhu :-)

Myslel jsem si, že …

Jsem chlap a tak jsem velkou část svého života domníval, že mým primárním jazykem je určitě fyzický kontakt, potažmo sex. Po přečtení knihy jsem však poznal lépe i sebe a uvědimil jsem si, že důkazem lásky od mojí partnerky, je pro mě úplně něco jiného. Ne, že by mi fyzický kontakt (nebo dokonce sex) nebyl příjemný a nebo že bych ho vůbec nepotřeboval, ale jsem si teď jist, že pokud bude naplněná moje citová nádoba mým primárním jazykem, tak po sexu začnu toužit mnohem méně než doposud, protože prostě budu vědět, že mě moje partnerka miluje i po tolika letech, co jsme spolu ;-)

Je skvělé ostatní ve své rodině poznávat. Je skvělé prozkoumávat, jakým jazykem primárně mluví Vaše děti. Jsme čtyřčlenná rodina a domnívám se, že každý z nás mluvíme primárně jiným jazykem lásky. Což je hodně zajímavé zjištění.

Testuji to a hraju si s tím. Je to opravdu zábava a přínos :-)

A jakým jazykem mluvíte Vy?

Jenom česky a nebo i nějakým jazykem lásky? Prozkoumejte to. Stojí to za to! :-) Přeji Vám ať jazyk svého parnera/partnerky brzo objevíte, naučíte se jím mluvit jako když bičem mrská a ještě se u toho dobře bavíte :-)

P.S.: A co když zjistím, že můj partner vyžaduje zrovna takové projevy lásky, které já přímo nesnáším? To už se dočtete v knize ;-)

DEMOverze Lásky

Jsem muzikant a kdysi jsem si hrál s klávesami (keyboardem). Na každých klávesách (nebo alespoň na těch levnějších) je kouzelné tlačítko DEMO. A když ho zmáčkenete, zahraje to vždycky nějakou skvělou skladbu. Je to proto, aby výrobce ukázal, co všechno ty klávesy umí, resp. ukážou všechno, co umí zahrát ten zvukový procesor v nich.

Zpravidla takovou skladbu není možné běžně na těch klávesách zahrát, nebo by člověk musel být opravdu dobrý virtuóz, či mít více rukou, aby to dokázal. Ale ty klávesy (jejich procesor) to prostě umí. A touhou muzikanta je se tomuto virtuózovi/tomuto umění/této dokonalosti alespoň přiblížit. Každý to chce dokázat. Je to báječná motivace. Člověk ví, jak to vypadá, když je to „dokonalé„.

Analogie v partnerském vztahu

A mně dnes přišel analogický pohled na lidskou zamilovanost. ;-)

Došlo mi, že takové DEMO máme dáno i my, lidé, od Života. Tím demem je zamilovanost, tedy umění zamilovat se. Podle vědců je toto období jen na začátku vztahu a trvá jen relativně krátkou dobu (max. dva roky), ta doba skončí a pak se vztah promění v jakési přátelství / opravdovou lásku.

Mohlo by to tak být, ale myslím, že to jde i jinak.

Znám totiž ve svém okolí pár lidí (párů), kteří jsou „jakoby“ zamilovaní pořád. Oni jsou pro mě těmi virtuózy a motivací k tomu, že to tak jde. A to znamená, že to tak můžu mít i já. Můžeme to tak mít všichni ;O) Jen nám o to musí jít, musíme se pro to rozhodnout, musíme se o to snažit a pracovat na tom.

Je to kouzelné

To období zamilovanosti je kouzelné v tom, že (z našeho lidského úhlu pohledu) máme v tomto období něco jako klapky na očích. To znamená, že to nepříjemné pro nás, na tom druhém, nevidíme a vidíme jen to krásné.

Z mého úhlu pohledu to ale vlastně nejsou klapky. Myslím si, že v tomto období máme naplno otevřené své srdce a vnímáme bytost toho druhého (naše zrcadlo) tak, jaký je ve skutečnosti, tzn. ve svém jádru. Díváme se na něj prostě otevřeně a přijímáme ho takového, jaký je. Nebo chcete-li ještě jinak, vidíme/cítíme jeho duši, takovou jaká je. A tu máme krásnou všichni, ať už to navenek/na první pohled vypadá jakkoli.

Klapky začnou měnit barvu

No a časem, když se náš vztah začne měnit, tak nám ty naše klapky jakoby začnou měnit barvu z růžových na černé a nám začnou některé věci na tom druhém vadit. Začnou nám totiž vyplouvat na povrh naše dávná zranění/nevyřešené bloky v nás. No a je jen na nás, abychom ta zranění (černé klapky), začali v sobě zpracovávat a náš vztah v průběhu života proměnili/navrátili zpět do té DEMOverze, nebo se k ní alespoň co nejvíce přiblížili.

Je dobře, že to tak je.

Jsem moc vděčný, že nám tuto DEMOverzi příroda dala k dispozici. :-)

A jak to máte Vy?

Jste těmi virtuózy a inspirací pro nás ostatní? Jste už se svým partnerem/parnerkou dlouhá léta a jste stále zamilovaní?

Či snad raději střídáte partnery jednoho za druhým a užíváte si každou chvíli jinou DEMOverzi? A nebo (jako většina z nás) střídáte klapky a někdy nosíte růžové a jindy černé? <3 <3 <3

Foto by Mišák Bedny

Co mají společného židle a šťastný život?

Židle má čtyři nohy a právě tak i v životě člověka jsou čtyři věci/pilíře/oblasti, které je důležité mít v pořádku a pečovat o ně, mít je v rovnováze, aby byl náš život spokojený a naplněný, tedy šťastný. :-)

Jsou to tyto oblasti:

  1. Zdraví
  2. Partnerský život / životní partner/ka
  3. Práce / poslání
  4. Lidé v našem okolí a vztahy s nimi – rodina / kamarádi / přátelé / sousedé

Ideální stav je, když má židle všechny čtyři nohy stejně dlouhé. Pak stojí rovně a je stabilní. Stejně tak je to i v životě je ideální, když jsou tyhle čtyři věci v rovnováze.

Většinu z vás určitě napadne, že abychom byli šťastní, potřebujeme v dnešní době dostatek peněz. Ano, ale ty jsou odrazem naší spokojenosti a pocitu štěstí. Pokud máme vše v rovnováze, tak to, co děláme/tvoříme s láskou, naplňuje nás to a pak nám to přináší i dostatek hojnosti/peněz.

Peníze si můžeme představit jako opěradlo židle. Když jsou všechny čtyři nohy stejně dlouhé, mohu se na židli pohodlně usadit, opřít se o to opěradlo a bude mi fajn. :-) Občas se mohu na té židli dokonce i pohoupat… ALE POZOR! I to opěradlo je potřeba používat s rozumem, abychom nezlenivěli a neochabla nám záda :-)) Ale to už se zase dostáváme zpátky k první noze. ;-)

Takže až vám bude někdy blbě nebo nebudete v životě spokojení, vzpomeňte si na židli, uvědomte si, která z nohou je kratší nebo naopak delší, zamakejte na sobě a vyrovnejte/vylaďte/vyvažte to. :-)

Přeji Vám, ať se Vám při vyvažování a v životě daří!

Inspirací k tomuto příspěvku byl pro mě článek od Jakuba Trpiše. Rozvedl jsem jen jeho myšlenku o té židli, aby jsme si tyto důležité věci lépe obrazově představili a zapamatovali. Tak pokud si chcete více přečíst o jednotlivých bodech, jukněte na jeho článek Čtyři nejdůležitější věci v životě. Je poměrně stručný, nezabere vám více než dvě minuty. :-)