• Home
  • Štítek: zábava

Silný nával emocí

Minulý čtvrtek si mě zavolala výzva vystoupit sám na ulici s kytarou a hrát kolemjdoucím.

Jeden známý mi dal tip, že pokud chci vydělávat hraním, ať jedu buskovat do Plzně, že on si tam tím vydělá docela dost.

Kytaru jsem nedržel skoro dva týdny v ruce a tak jsem se uvnitř sebe začal vymlouvat, že bych si to měl nejdřív pořádně natrénovat, naučit se texty z paměti atd. Ano něco na tom je, z vystoupení bych měl lepší pocit a ještě víc bych si to užil. Ale v téhle výzvě mi šlo hlavně o překonání trémy a zvládnout to sám bez doprovodu.

To jsem si splnil, za což jsem moc vděčný. Zároveň mi to přineslo ale i další bonusy. Přineslo mi to další uvědomění o sobě.

Tréma překonána

Jako nejlepší místo mi bylo doporučeno U Branky ve Smetanových sadech. Když jsem na toto místo dorazil, bylo obsazené. Hrál tam nějaký černošský saxofonista. Zvuk se linul už z dálky, hrál parádně. A kousek vedle byly ještě trhy. Hodně moc lidí pohromadě. Otevřený prostor.

Hmm, na tohle si teď netroufnu. Tolik lidí, to je na mě teď moc. Laťka je teď pro mě ještě moc vysoko. Takže vlastně dobře, že je obsazeno :-)

Šel jsem tedy dál a dorazil na klidnější místo. Ve Smetanových sadech jsou obchůdy a restaurace a kousek před divadlem je nově otevřená kavárna, která akorát otevírala. Hned vedle byla lavička.

Sedl jsem si teda na lavičku, chvíli nasával atmosféru a po chvíli jsem sebral odvahu a jako buskerský panic jsem se šel zeptat do té kavárny. Povídám, že jsem slyšel, že se tu hraje, ale že nevím jak to tu chodí, že jsem tu poprvé a jestli jim nebude vadit, když si tady budu hrát na kytaru a zpívat. Paní byla velmi příjemná a dala mi zelenou :-) Uff ;-)

Tak jsem si vyndal nádobíčko, vybalil zpěvník a začal pomalu hrát. Pár převzatých písniček a asi dvě svoje.

Zpočátku jsem měl opravdu trému a v některých pasážích se mi klepal hlas a svíralo hrdlo, jak mi přicházely různé emoce. Lidi poslouchali, ale nikdo moc nereagoval. Bylo to tam fajn, ale po chvíli mě to přestalo bavit.

Sbalil jsem si tedy fidlátka a šel dál

Vrátil jsem se k brance, ale bylo stále obsazeno. Vlastně jsem ale v tu chvíli nevěděl co chci a na další veřejné hraní jsem neměl chuť. Šel jsem se projít, odskočit, nasvačit a srovnat si myšlenky v hlavě. Chtělo se mi ještě hrát, proto jsem tady, ale jen tak pro sebe. Divný … :-/

Mezitím se mi ozvala kamarádka, ráno jsem jí posílal fotku kytary z nádraží. Svěřil jsem se jí, že jsem teď v takové nechuti pokračovat a ona mi k tomu položila pár otázek. Načeš mi došlo, proč jsem do Plzně jel a zase jsem v sobě chuť hrát našel.

Díky kamarádko na telefonu <3 … sice tentokrát sám, ale vhodné popíchnutí mi přišlo vhod. Příště v tom už budu mít jasno hned :-D

Namířil jsem si to tedy k Brance znovu

Když jsem byl asi padesát metrů od místa, vidím nějakého umělce, jak si balí kufřík a odchází. Náhoda? Synchronicita? To je fuk :-) … prostě jsem šel jistým krokem dál, vybalil kytaru a zpěvník a začal hrát.

Tréma už se nedostavila, tu jsem nechal na lavičce u kavárny :-) Uff … Díky lavičko :-)

Hraju, zpívám, užívám si to a když zrovna nekoukám do zpěvníku a text naskakuje sám, komunikuji neverbálně s kolemjdoucími. Vidím úsměvy, které opětuji. Vidím, jak si lidé pozpěvují se mnou.

Vzrušující :-)

Silně emoce přicházely chvílemi taky. Ale né už z trémy nebo jejího uvolňování, ale tentokrát hlavně ve chvílích, kdy se ke mě lidé skláněli a nechávali mi drobné vedle mě na futrálu od kytary. Přicházela tak silná vděčnost, že mi to opět svíralo hrdlo. Ještě teď ty emoce cítím a jdou mi slzy do očí. Děkuji <3

A moje uvědomění z toho?

Neumím přijímat peníze jen tak. Nejsem zvyklý, že mi je někdo dává jen tak za nic. Vím, že to nebylo za nic, ale já to tak vnímal.

Vždy to bylo u mě za něco nebo k nějaké příležitosti. Za vysvědčení, k narozeninám, atd. …

Nebo když je chci, musím si o ně říct. Musím to vysvětlit, proč je chci, na co je potřebuju. Musím si to obhájit. Musím v sobě překonat to, že to budou chtít obhájit. Není to jen tak. Je to dřina, musím si je zasloužit :-)

A hlavně to musí být na něco normálního, nemůže to být na nějakou blbost. Nemůžu je mít jen tak pro zábavu. To by mi nedali …

Třeba jo, třeba zrovna dali

To já jsem si to takhle jako malý vytvořil sám. Sám jsem si to takhle tenkrát poskládal do své malé hlavičky. Takhle jsem si to nastavil a do teď jsem to žil …

Podnikal jsem, tam mi to s penězi fungovalo

Tam jsem si o peníze říkal fakturou. Tvrdě jsem pracoval. Tam to pro mě bylo normální. Bylo to v souladu s mým tehdejším vnitřním nastavením.

Ale že by mi je dávali lidi sami od sebe, ze své vlastní vůle a nebo za něco, co vnímám jako zábavu? To prostě pro mě není nebylo „normální“.

A jak to máte Vy?

Odmítáte peníze, když Vám je někdo nabízí? Cítíte se provinile?

Jak jste to měli v dětství? Jak to máte v sobě nastaveno?

Umíte peníze úspěšně odmítat a odhánět je od sebe tak, jako jsem to uměl já do nedávna?

Je to žebrání?

Před několika týdny se mi opakovaně vracela myšlenka, že bych měl na tyto svoje stránky umístit text s možností příspěvku formou Daru od svých čtenářů. Nevěděl jsem, zda je to z ega či ze srdce, ale ta myšlenka se vracela a vracela.

A tak jsem to udělal

Inspiroval jsem se u obdobných tvůrců a text umístil. Čas od času jsem se podíval na účet, jestli mi někdo přispěl. A nepřispěl :-) Lpěl jsem na tom.

Přičemž mi ale dva lidé nezávisle na sobě zmínili, že si toho všimli a že je to super nápad. Já jsem si tím ale i přesto nebyl pořád jist. Možná jsem to tehdy trošku vnímal jako žebrání a tak jsem text dal tedy zase pryč.

Busking

Pak přišel ten bláznivý nápad s veřejným vystoupením na ulici. Splnil jsem si výzvu a na žebrání jsem pozměnil úhel pohledu. Dozvěděl jsem se, kdo je Busker a zjistil jsem na vlastní kůži, co to obnáší a jaká to má pravidla.

Wikipedie tento termín vysvětluje v tom smyslu, že Busker je umělec, který vystupuje na ulici a obohacuje svým uměním kolemjdoucí, přičemž jim ze všedního dne dělá den zvláštní. Zlepšuje lidem náladu, dělá nevšední atmosféru. Přičemž před sebe dá většinou klobouk nebo krabičku, aby mu kolemjdoucí mohli přispět.

Busking je tedy hlavně o tom, že někomu uděláte hezký den <3

Jsou Buskeři, kteří si tím vydělají více než v klasické práci a pak jsou tací jako já, kteří chtějí jen rozbourat svoje bariéry, chtějí si to zkusit, zažít a něco o sobě zjistit.

Toto umění zase získává na své popularitě, dokonce se pořádají už i feistivaly jako je třeba Pilsen Busking Fest.

No to jsem ale odbočil, jen jsem chtěl říct, že mi to na „žebrání“ změnil názor.

Tlačítko Donate (Darování)

Už před hodně dlouhou dobu, ještě i v době, kdy jsem programoval, jsem na webech (hlavně programátorů počítačových aplikací) vídal tlačítko Donate.

Moc jsem mu nevěnoval tehdy pozornost, ale hodně programátorů vytvářejících šikovné a užitečné prográmky si říkali o odměnu. Říkali něco jako: „Dělá Ti můj prográmek dobrou službu? Přispěj mi na vývoj.“.

Občas jsem už tehdy někomu přispěl, když jsem program používal delší dobu a bral jsem to jako něco normálního. Jak to tlačítko, tak to přispění.

Tvůrci obsahu

Poslední dobou se, alespoň v mých očích, v tomhle ohledu (odměňování) hodně mění svět.

No já vím, všímáme si hlavně toho (nebo spíš jen toho), co se týká nás. Svět se mění pořád a to bez ohledu na to, co prožíváme my :-) Ale to neva :-)

Na internetu se objevují stále noví a noví Tvůrci obsahu. Hodně lidí tvoří třeba Tutoriály (videonávody), Rozhovory s lidmi, Kurzy, Vzdělávací videa, Inspirační videa, Články, Hudební klipy a další a další formy, jak užitečných informací, tak uměleckých děl.

Samozřejmě spousta lidí dává na internet i kraviny. Ale co je pro nás kravina a nesmysl, pro jiného je něco hodnotného. Ale o tom zase jindy :-)

Zároveň spousta lidí láká, stejně jako mě, živit se tím, co je/nás baví a být svobodný (nechodit do práce od do). I když to často může na první pohled vypadat jako scifi.

Tvoření obsahu je časově náročné a tak je dnes běžnou součástí obsahu i to, že si Tvůrci říkají o Odměnu. Lidé to dělají různými způsoby. Umisťují čísla účtů do svých videí a nebo dávají nějaký obsah zdarma a jiný třeba na placený Patreon. A nebo si třeba do svých děl umisťují alespoň reklamu … Přístupy jsou různé …

Poděkování

Pro mě se přispívání jiným tvůrcům stává běžnou praxí. A když zrovna nechci nebo nemůžu přispět finančně, vždy se snažím za hodnotu, kterou obdržím, dát autorovi alespoň pozitivní zpětnou vazbu – poděkovat mu či jeho dílo sdílet. I to má pro každého tvůrce velkou hodnotu <3

Moje hodnota

Říkám si, že moje Tvorba má taky svojí hodnotu a věřím, že jak moje články, tak i má hudební tvorba může leckomu pomoci. Vlastně to vím, spousta lidí mi dává pozitivní zpětnou vazbu a já jsem za ní moc vděčný :-)

A tak jsem se mezi Tvůrce, kteří si říkají o odměnu za svojí práci, zařadil i já <3

Dal jsem tam text tedy znovu

Trošku jinak, než před tím. S větší pokorou a Vděčností. S jinou energií. Ale dal.

Tak uvidíme :-)

Jeden příspěvek už dorazil před pár dny. Jupííí :-D Udělal mi velkou radost a jsem za něj moc vděčný. Děkuji neznámému dárci <3

A jak to máte Vy?

Berete obsah, který denně konzumujete jako samozřejmost a nebo naopak pravidelně přispíváte? Podělte se?