• Home
  • Archiv pro štítek: život

Pohádka – Cesta za štěstím

Tuto pohádku nám předali děti z Římskokatolické farnosti, krátce před vánocemi, po skončení dětského představení pořádaného na domažlickém náměstí.

Mě se moc líbí. Hlavně to, jak jsou andělé v ní neskonale trpěliví a jak nám dají vždy to, po čem toužíme a to o co si říkáme.

Nechte se inspirovat tímto krátkým příběhem :-)

Muž kameníkem

Kdysi žil muž, který ze skály vytesával kameny. Byla to veliká dřina a chlapík mnoho pracoval. Jeho mzda však byla velmi nízká, a tak byl nespokojený. Povzdechl si, protože jeho práce byla namáhavá, a zvolal:

Och, přál bych si, abych byl bohatý a mohl odpočívat na pohovce pokryté hedvábím.

Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Odpočívající boháč

A najednou byl kameník bohatý, odpočíval na pohovce, jejíž potah byl utkán z hedvábí.

Okolo projížděl král. Před i za jeho kočárem jeli jezdci na koních a nad hlavou měl zlatý slunečník. Když toho boháč spatřil, začal se soužit, že nad jeho hlavou nikdo zlatý slunečník nedrží, a přestal být spokojený. Povzdechl si a zvolal: Přeji si, abych se stal králem.“

Znovu se objevil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Král

Stal se tedy králem a před i za jeho kočárem jelo mnoho jezdců na koních, nad hlavou mu drželi zlatý slunečník a slunce pálilo tak, že stébla trávy uvadala. Král si začal stěžovat, že mu slunce spálilo obličej, že je mocnější než on, a opět byl nespokojený. Povzdechl si a řekl: „Přeji si, abych byl sluncem.“

Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Žhnoucí slunce

Proměnil se tedy ve slunce a šířil své paprsky všude. Nahoru a dolů, doprava a doleva. Sežehával trávu na zemi a tváře všech králů.

Pak se mezi něho a zemi postavil mrak. Sluneční paprsky se k němu odrážely zpět a on se začal hněvat, že jeho moci někdo vzdoruje. Stěžoval si, že mrak je mocnější než on, a nebyl spokojený. Přál si, aby se stal mrakem, který je tak mocný.

Objevil se anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Mocný mrak

Stal se tedy mrakem a postavil se mezi slunce a zemi. Zachytával sluneční paprsky, aby tráva dobře rostla a zelenala se. Z mraku začalo hustě pršet, což způsobilo, že se přeplnily řeky, záplavy strhly domy a zničily pole. Déšť však dopadal na skálu, jež se nepodvolila.

Vyléval na ni mocné proudy deště, avšak skála neustoupila. Začal se hněvat, že se skála nepoddala jeho moci, a že tak síla jeho deště přišla vniveč. Opět nebyl spokojený. Zvolal: „Ta skála má moc, jež přesahuje moji. Chci být skálou.“

Objevil se anděl a mrak se proměnil ve skálu a nehýbal se, ani když pražilo slunce nebo pršelo.

Pevná skála

Najednou přišel muž s krumpáčem, majzlíkem a těžkým kladivem a ze skály začal odlamovat veliké kameny. Skála řekla: „Jak je možné, že tento muž disponuje mocí, jež přesahuje tu moji a odštipuje z mého klína těžké kameny?“ Nebyla spokojená. Zvolala: „Jsem slabší než ten muž. Chci se stát jím.“

Z nebe sestoupil anděl a pravil: „Staniž se, jak si přeješ.“

Zkušený kameník

Muž se tedy stal opět kameníkem. Dokončil koloběh. Uvědomil si, že spokojenost nepřichází po splnění vytyčeného cíle, nýbrž z přítomného ocenění skutečnosti.

A co si z pohádky vezmete Vy?

Zdálo by se, že jediné poučení může být to, co je uvedeno v jejím posledním odstavci. Tedy, že máme být spokojení s tím co máme a užívat si to. Pohádka nás tedy vede k pokoře a ta je rozhodně na místě!

Možná že to někoho šťastným udělá, když bude věřit tomu, co říkají ti moudří, co už si to poznání prožili.

Život je však právě o vlasních zkušenostech, vlastním poznání a o aha momentech zažitých na vlastní kůži :-) Proto také tady na zemi jsme …

Volba

Líbí se mi, že máme možnost volby, a pokud chceme, tak nám život umožní prožít vše, co si přejeme :-)

Nespokojenost

Naši nespokojenost většinou vnímáme jako něco špatného. Nebo alespoň tak je vnímána obecně. Když jsme s něčím nespokojení, hned se to někomu nelíbí. Třeba našim moudrým rodičům :-)

Ale zkuste se na to podívat jinak. Naše nespokojenost je zároveň skvělým hnacím motorem za poznáním něčeho nevého. Za nabráním dalších živostních zkušeností. Za vylepšováním a tvořením …

Takže je to zase jen a jen na Vás!

Buď buďte pokorní k tomu co máte, tak jako radí vypravěč výše uvedené pohádky a nebo buďte klidně nespokojení a poznávejte, co jste ještě nepoznali.

Je to ve Vašich rukách, je to Váš život! <3

A nebo ještě lépe. Dělejte obojí. Buďte pokorní k tomu co máte a zároveň buďte nespokojení a poznávejte a tvořte nové. Ono se to konec konců nevylučuje :-)

Audioverzi pohádky si můžete poslechnout ze Soundcloudu

Uvědomění z knihy Musela jsem zemřít

Nedávno jsem četl, vlastně poslouchal, knihu Musela jsem zemřít od Anity Moorjani.

Autorka v ní popisuje svůj životní příběh. Měla rakovinu a vyléčila se z ní. Po celém těle měla nádory o velikosti citrónu a v roce 2006 zažila stav blízké smrti (NDE). V té době (byla asi 30 hodin v kómatu) pochopila co dělala ve svém životě špatně, rozhodla se uzdravit a vrátila se zpátky do života. Od té doby o svém životním příběhu a svých pochopeních a uvědoměních napsala dvě knihy a přednáší po celém světě.

Ne, že bych já něco podobného zažil, ale kniha mi dala několik zásadních uvědomění. Kdybych měl vybrat pro mě jedno zásadní, bylo by to toto:

Žít z radosti a ne ze strachu

Každý den se ve svém životě rozhodujeme co budeme dělat a co ne. Rozhodujeme se, jestli si můžeme něco dovolit nebo ne. Rozhodujeme se vlastně každou chvíli a celý život. A tak naše rozhodnutí naše životy vlastně ovládají. Naše rozhodnutí rozhodují o tom/jsou rozhodující pro to, jaký náš život je a jaký bude.

A při našem rozhodování nás často ovlivňují/ovládají strachy a obavy a pak často následují i výmluvy.

Třeba si říkám: „Chtěl bych si koupit tenhle krásný obraz.“, ale pak přijde myšlenka typu „teď na to nemám peníze“, „je to zbytečný“, „musím šetřit“ apod. Nebo si říkám „Pojedu navštívit kamaráda, kterého jsem neviděl 20 let.“, ale pak přijdou myšlenky typu „už si mě asi nepamatuje“, „to je trapný mu volat po tak dlouhé době“, „určitě má svých starostí dost, nechci ho obtěžovat“, apod.

Od té doby co jsem četl tuto knihu, se snažím se v takových situacích, kdy po něčem toužím, ale ovládají mě myšlenky, které mě od rozhodnutí zrazují, představit si tu radost, která bude následovat, když svojí touhu uskutečním.

Racionálně se podívám na to, jestli jsou mé obavy a strachy (teď a tady v tuto chvíli) skutečné a nebo mě jen ovládají.

Představím si tu radost, jakou budu mít z toho krásného obrazu, když na něj budu každý den koukat. Představím si, jaké budou ty zážitky s tím kamarádem a jak dlouho z nich já i on budeme čerpat vzpomínky. Prostě si představím tu nabíjející energii, která mě bude naplňovat po tom, co svůj sen uskutečním.

A to může být klíč k životu v radosti. Zkuste a uvidíte :-)

Další postřehy z knihy na blogu SETKEY

Příběh Anity hezky shrnuje Petr Dusil v článku Spontánní partnerství. Píše o jejím vztahu s celoživotním partnerem Dannym. A taky píše o Sebelásce a o tom co to znamená být sám sebou. Čtení je moc zajímavé, doporučuji :-)